We´ll be coming back - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak... Postupně se dostáváme k přítomnosti a na konci už jsme tam. Elena se vrátí, ale dokáže Damon spravit to, co udělal dřív, nebo to jenom zhorší? A je tam něco málo sprostšího, ale ne moc. Děkuju za komentáře. :)

10.08.2013 (18:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 379×

Kapitola 1

O 1 a půl roku později

„A jak jste se poznali?“ ptala se mě nadšeně Mellisa. Vyprávěla jsem jí o svém předchozím životě, než jsem se přestěhovala. Jak jsem měla nejlepší kamarádku Caroline, jak jsem zápasila s April, jak se do mě zamiloval můj mladší kamarád Johnny, jak jsem měla dobrou kamarádku v učitelce Lucy, a nakonec, jak jsem si uvědomila, že jsem měla ráda Damona.

„Víš, my jsme se znali tak nějak ze sousedství, doslova. Bylo to hrozně zvláštní, bydleli jsme vedle sebe, znali se, ale nakonec jsme se začali bavit až ve škole. V první třídě mě štval, ve druhé jsem ho měla docela ráda, protože s ním byla sranda, ve třetí jsem měla někoho jiného a potom už jsem se do něj tak nějak zamilovala. Říkej si, co chceš, že jsem se nemohla zamilovat, když mi bylo deset, ale já tomu věřím. Já vím, že se choval jako debil, ale dokázal být tak milý a podporovat mě, když to bylo potřeba,“ svěřila jsem se a v tu chvíli mě píchlo u srdce.

„A jak to dopadlo? Proč jste se nedali dohromady?“ vyptávala se se zvídavým výrazem.

„No, víš… bylo to komplikovaný, prostě jsme byli z jiné strany třídy a on se nemohl zahazovat s někým jako já. A navíc, pravděpodobně ani nevěděl, že se mi líbil,“ vysvětlila jsem, ale vypadalo to, že Melissa to nechápe.

„Jak jako z jiné strany? On byl outsider?“ Vážně to nechápala, ale nedivila jsem se jí. Teď jsem byla uprostřed třídního dění, známky jsem neměla perfektní jako dřív a trávila čas s nejpopulárnějšími lidmi školy, mezi které jsem patřila.

„Ne, to já. Byla jsem šprtka,“ řekla jsem s posmutnělým výrazem.

„Ty? To si nedokážu představit, vždyť se skoro nikdy neučíš!“ vykřikla se smíchem. Měla pravdu, ale prostě jsem jenom uměla to, co jsem znala. Teď toho bylo čím dál méně, ale stále jsem se neučila.

Ale stejně jsem jí neřekla, čím se to celé po**alo.

„Jo, já, a to bylo právě ono… On mě šikanoval.“

….

Psala jsem si s Jakem na facebooku.

„Měla jsi někdy kluka?“

„Ne doopravdy, většinou mi to nevyšlo.“

„Například?“

„Líbil se mi jeden kluk, Damon, ale choval se jako debil. Šikanoval mě, ale já ho i přesto měla ráda, neměla jsem. Měla jsem tušit, že mi ublíží. Nakonec jsem se přestěhovala sem.“

„Co se stalo?“

„To je dlouhý příběh.“

Nechtěla jsem o tom mluvit.

…..Flashback….

„To je debil,“ utrousila Nikol.

Damon napsal pod moji fotkou, že je to hnus. A Nikol byla se mnou u mého počítače.

„Tak mu to vrátíme,“ řekla Nikol se zlomyslným pohledem.

Elík Šmudlík Zamilovaná Gilbertka: „seš ty“

Napsala to Nikol, pak jsem ji doprovodila ke dveřím, šla domů, a já se vrátila k počítači, abych viděla, jak pokračuje konverzace.

Damon Damie Salvatore: „Ale prosím tě, líbím se ti.“

Začala jsem se bát, co když si nedělá srandu? Kdo to mohl prozradit? Kdo?

Elík Šmudlík Zamilovaná Gilbertka: „Říká kdo?“

Damon Damie Salvatore: „Bonnie“

To si dělá srandu. Prosím!!! Ať si dělá srandu! Já tu Bonnie přetrhnu.

Elík Šmudlík Zamilovaná Gilbertka: „Twl, ta roznáší drby po celý škole.“

Snažila jsem se tomu vyhnout.

Damon Damie Salvatore: „Kecy. A je to jedno. Já bych tebe nechtěl a mám holku.“

Takhle to chvíli pokračovalo. Nevymluvila jsem mu to. Akorát jsme se víc a víc hádali a u mé fotky přibývaly komentáře. Zamotala se do toho i Nikol. Nakonec jich tam bylo padesát.

Elík Šmudlík Zamilovaná Gilbertka: „Já už se nechci hádat, myslete si, co chcete, já mizím.“

Nikol B-Girl Morgan: „Damone, buď rád, že tě má někdo rád, a ty, Eleno, to nepopírej.“

Jenom jsem na to zírala, jak mi tohle mohla taky udělat, ona mu to normálně potvrdila. To je zlá můra, to se nikdy neměl dozvědět. Po tvářích mi najednou stékaly slzy. Byly prázdniny, ale jak se mu podívám do očí, až půjdeme do školy? Řekne to všem svým kamarádům a budou si ze mě dělat ještě větší srandu.

Brečela jsem dvě hodiny v kuse.

Napsala mi Caroline.

„Víš ty co? Damon se mě zeptal, jestli s ním nechci chodit!!!! TO je hustý.“

….Flashback….

…

„A normálně se mi zdálo, že jsem u Aidena doma a líbali jsme se v jeho posteli. Měl celou zeď polepenou mýma fotkama. No, a potom…“ Melissa mi vyprávěla svůj sen o Aidenovi, ale na konci se jenom koukala do země a smála se.

„Co se zdálo tobě?“ nedořekla minulou větu a rovnou se ptala.

„No… Mně se zdálo taky o jednom klukovi. Bylo nám šestnáct, byli jsme ve škole, ale on mě pak vytáhl ze třídy a začali jsme se líbat na chodbě. Vzal mě do jedné třídy a ty víš, co bylo potom,“ smála jsem se.

„A o jakém klukovi?“ ptala se Melissa.

„O Damonovi,“ přiznala jsem s pohledem na zemi.

„Vypadá to, že ses přes něj ještě tak úplně nedostala,“ řekla s upřímným pohledem Melissa. Bohužel, měla asi pravdu. Stále jsem na něj vzpomínala, i když jsem ho už takovou dobu neviděla. Na facebooku nepřijímal žádost o přátelství, když si založila nový, a tak zůstal už pouze sousedem mojí tety.

….

Byla jsem na zahradě mé tety a procházela se. Přemýšlela jsem, kolik času jsem na téhle zahradě trávila, jak jsem tady měla oslavy narozenin, jak sem jezdily návštěvy. Podívala jsem se na zahradu Salvatorů. Slyšela jsem tam hlasy.

„Můžu jít ven?“

„No jo, buď do osmi doma.“

Sledovala jsem, jak nějaká postava jde od altánku k bráně. U brány se zastavil a otočil. Pohlédl na mě těma ledově modrýma očima. Koukal na mě asi půl minuty a já na něj. Koukal na mě jak na zjevení, ale nedivím se, za tu dobu jsem se hrozně změnila. Měla jsem vlnité vlasy, byla jsem namalovaná, starší a vypadala jsem celkově jinak. Potom pomalu otevřel bránu a odešel. Přemýšlela jsem, jestli nemám jít za ním, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Vytáhla jsem telefon a napsala jedinou zprávu.

„Viděla jsem Damona.“

….

„Na koho se to koukáš?“ zeptala se mě Wendy. Procházela jsem facebooky bývalých spolužáků. A nakonec jsem skončila na profilu modrookého chlapce s černými vlasy a hroznou profilovkou.

„To je Damon. Můj…“ Co mám říct? Přítel, kamarád? Ani jedno nebyl. Byl to jenom spolužák, ale to bych se na něj takhle nekoukala půl minuty a nepřála si, aby konečně přijal moji žádost.

„Bývalý spolužák,“ dokončila jsem.

„Jasně, SPOLUŽÁK,“ řekla s uvozovkami u slova spolužák. Měla, bohužel, pravdu, a čím déle jsem byla pryč, tím více jsem si uvědomovala, že jsem ho měla ráda i přes rozdvojenou osobnost a špatné chvíle.

….

Po půl roce

Žádost o přátelství pro Damon Damie Salvatore byla přijata.

…

Pohled Damona

„A co ty a nějaká holka?“ ptal se Brady, můj nový spolužák v nové škole v šesté třídě.

„Víš, prostě jsem neměl štěstí,“ řekl jsem se sklopeným pohledem.

„Ty? A štěstí? Ty žádný štěstí nepotřebuješ, chtěj tě všichni!“ vykřikl Brady. Měl vlastně pravdu. Nepotřeboval jsem štěstí, ale na tamté škole nebyl nikdo normální, ani nikdo hezkej, kdo nevypadal doopravdy jako z nějaké malé vesničky, ve které ta škola byla. Kromě Eleny. Byla to šprtka a nikdo jí neměl rád. Ale ty jo! Jako už po několikáté, při myšlence na Elenu se naskytly akorát problémy, jako dřív. Jako kdyby stále byla v mém životě a říkala mi, jaký jsem debil.

„Nikdo tam nebyl. Byla to mizerná škola s mizernejma lidma,“ pokrčil jsem rameny. Neměl jsem potřebu vyprávět Bradymu o Eleně a jak to bylo komplikovaný a zbytečný.

….

Meet me at the hotel room
Meet me at the hotel room
Meet me at the hotel room
Meet me at the hotel room

Forget about your boyfriend
And meet me at the hotel room
You can bring your girlfriends
And meet me at the hotel room

Jel jsem autobusem ze školy se sluchátky v uších a přisedla si ke mně Nikol. Nikol byla vážně kus a byla populární a o rok starší než já. Dřív se bavila s Elenou, než se přestěhovala. Občas byla dost otravná, ale jinak dobrá kamarádka.

„Čau, Damone,“ řekla Nikol.

Vytáhl jsem si sluchátka z uší a otočil se k ní. „Co chceš, Nikol? Normálně za mnou takhle nelezeš, tak to vyklop.“ Neměl jsem náladu na nějaké řeči, obzvlášť ne dneska.

„Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli bys nechtěl někam jít, třeba se projít nebo tak.“ O co jí šlo? Nikdy spolu SAMI venku nebyli. Ne že by ta představa nebyla lákavá, jenom ho to zarazilo.

„No, tak proč ne, no. Kdy?“ řekl jsem odevzdaně.

„Dneska v šest u lesa,“ navrhla, otočila se, pohodila svými zlatými vlasy a byla pryč.

Co se bude dít?

….

Čekal jsem tam už čtvrt hodiny. Kde je? Nebudu tady čekat už ani minutu, vážně mě to nebaví, nakonec to za to stejně nebude stát. Najednou mi někdo zakryl oči rukama.

„Víš, kdo to je?“ zeptala se tajemným hlasem. Věděl jsem ihned, kdo to je. Nikol. Ten její růžový parfém bych poznal všude.

„Nikol,“ řekl jsem otráveně a otočil se. Ani jsem se nestihl na ni podívat a zacpala mi ústa svým jazykem. Nikol byla známá, že na všechno šla vážně rychle, ale o mě nikdy neprojevila zájem. Líbala mě s takovou intenzitou, že mě nakonec dotlačila ke stromu a líbala mě u něj.

„Nikol, co to děláš? Teď jsi s Nickem!“ přerušil jsem ji na chvíli, abych se nadechl a mohl mluvit.

„Ale tohle on nemusí vůbec vědět, můžeme spolu být tajně. Už nechci Nicka, chci tebe,“ poplácala mě po tváři a s chtivým pohledem se vrátila k mým rtům. Sice jsem k Nikol nic necítil, ale to ona ke mně nejspíš taky ne. Tak proč se nesvézt s tím, co můžu mít?

….

Je mi patnáct. Patnáct! Nechápu, že to tak rychle uběhlo. S Nikol jsme se potom „rozešli“, ale nakonec zase dali dohromady. A teď mi je patnáct. Konečně můžeme udělat to, co jsme oba chtěli. Někde cestou jsem si ji oblíbil. Byla vášnivá, živá a prostě úžasná. Byl jsem na cestě domů a pak se u vrat objevila Nikol. Vrhla se na mě a bylo jasné, co chce. Stačilo se dostat dovnitř, a proč ne? Líbali jsme se a Nikol se opírala o vchodové dveře. Rukou jsem sjel z jejího krku k jejímu prsu a pravidelně ho mačkal. Nikol mi vzdychala do úst a rukama mě tahala za vlasy. Byla to vážně dračice. Lepší bych na „poprvé“ nenašel. Pro ni to poprvé asi nebude, ale o to to bude jednoduší.

V pozadí jsme slyšeli, jak na příjezdovku sousedů přijíždí auto. Nezajímalo mě to a Nikol podle všeho taky ne. Dále jsme se líbali se zavřenýma očima a Nikol mi přejížděla prsty po rozkroku. Já jsem se zmateně snažil najít v kapse klíče, ale nechtěl jsem přerušit žádnou z našich aktivit, a tak to trvalo trochu déle. Najednou Nikol otevřela oči a podívala se někam dozadu za mě. Dala mi ruce kolem krku a jakoby nic mi zašeptala do ucha „Elena je zpátky.“ A kousla mě do lalůčku. Ztuhl jsem. Elena tohle vidí. A pravděpodobně je přímo za mnou.

Otočil jsem se a doufal, že na mých kalhotech, tedy přesněji na mém rozkroku, nebude poznat, co Nikol dělala svými kouzelnými prsty. Viděl jsem, jak na mě Elena zírá se širokýma očima a obrovským kufrem za zády. Podle kufru jsem usoudil… že Elena…

je zpátky….

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction