OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Voda, topení a plyn - kapitola 2

02.03.2015 (12:00) • LulikLuca • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 777×

Než se Gandalfovi podařilo zaparkovat, stihla se převléct, učesat a dokonce zvládla i trochu uklidit. Vzala si první knihu, která jí padla do ruky. Bez přemýšlení ji otevřela a začala číst. Přelétla očima stránku a uvědomila si, co čte. Odyssea? Vážně? Nenápadně vyhlédla z okna, Elrond právě rovnal květináče a Gandalf nebyl nikde k vidění. Zanořila zas obličej do knihy. Ozval se domovní zvonek. Přešla ke dveřím a otevřela je dokořán. Zahleděla se na obě postavy.

„Ehm, můžeme dál?“ zeptal se nakonec Elrond. Ještě jednou je přejela pohledem. Když je viděla takhle zblízka, uvědomila si, jak se hodně změnili. Elrond měl ostříhané vlasy, trochu rozpláclý nos a z jeho pohledu jako vždy čišela arogance. Gandalf se změnil víc, jeho vlasy, stále ještě blond, byly svázány do culíku, vousy měl ostříhané a jeho tvář jako by omládla. Oba na sobě měli džíny a trička.

„Samozřejmě,“ odpověděla. „Pojďte.“

O chvíli později

Všichni tři seděli v křesílkách kolem stolečku, každý nervózně svíral svůj hrníček a míchal si čaj. Ve vzduchu bylo cítit napětí.

„Takže co všechno jste za ty dva roky vyváděli?“ započala rozhovor Galadriel tím tónem, který většinou používají matky. „A mimochodem, Gandy, lidé většinou stárnou, a ne mládnou.“  

„Úžasné, ne?“ rozzářil se Gandalf. „Člověk by neřekl, co dokáže krém na vrásky a trocha magie!“ 

„Gandalfe, tvoje hůl zůstala na Orthanku. Nemůžeš provozovat magii.“ To to to pako prostě nepochopí?

„No tak jí to ukaž,“ řekl Elrond a protočil oči. Ke Galadriinu údivu vytáhl plastovou napodobeninu harrypotterovské hůlky. Gandalf zmáčkl tlačítko.

„Lumos!“ pronesl rychle a na konci hůlky se rozsvítila malinká žárovička.

Galadriel vypadala, že omdlí, vytřeštila oči a snažila se to rozdýchat. Věděla, že jsou dost šílení na to, aby tomu věřili. Gandalf s Elrondem se dali do hurónského smíchu, zalapala po dechu, nemohla pochopit, že jim naletěla, do očí jí vhrkly slzy.

„Promiň, Gal, neměli jsme se smát.“ Gandalf vytáhl další hůlku, tentokrát šlo spíš o ohlazený klacek s neuměle přidrátovaným krystalem. Mávl, z krabice kapesníků, která ležela na stole, se vznesl kapesník a jemně jí osušil slzy.  Pak sebou kapesník zacukal a spadl, Gandalf se ušklíbl: „No, má to ještě mouchy, ale funguje to taky.“  

Galadriel pevně stiskla víčka, bylo toho na ní moc. Začala zhluboka dýchat. Nádech, idioti, výdech, nádech, zklidni se, výdech. Přestala, až když si byla jistá, že se nerozbrečí nebo nezačne na ty dva hystericky ječet. „Tak dobře,“ začala znovu. „Proč jste tady?“ Elrond a Gandalf se na sebe rychle podívali.

„Řekni jí to.“

„Ne, ty jí to řekni!“

„Ne, ty!“

Galadriel už toho měla opravdu dost, snažila se uklidnit, ale už to nešlo zastavit. Začala tmavnout. Panebože, vždyť já už jsem jak Hulk!  Věděla, že je vše ztracené, ti dva byli tak zaujatí svojí hádkou, že si jí nevšímali. Kdyby na ni zařvali, možná by se ještě mohla začít ovládat. Její oči dostaly zuřivý výraz a až zčernaly. Cítila, jak se na ní začíná objevovat roztrhaná róba. Jen jedna malá část její mysli vzdorovala, jen ona držela na uzdě energii vyvolanou emocemi, jen ona sváděla část energie do podlahy. A ta malá část si uvědomovala, že už to nezvládne. Vtom zazvonil zvonek. Trhla sebou. Oči, vlasy i oblečení se okamžitě vrátily do své pravé podoby. Do očí jí vhrkly slzy. Dokázala to. Všimla si, že Gandalf i Elrond na ni koukají. Vstala, aby otevřela dveře. Na podlaze, přesně tam, kde měla položené nohy, byly vypáleny otisky chodidel.

„Galadriel, co to, sakra…?“ Gandalf se na ni zaraženě díval.

„Potom!“ Ukázala na dveře. „Podíváme se, kdo to je a co chce.“

Na ty, kdo se propracovali až sem, mám otázku. Má cenu pokračovat dál? No, budu ráda za každý komentář. LulikLuca 

Autor: LulikLuca, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Voda, topení a plyn - kapitola 2 :