Vnitřní zvíře - 8. kapitola: Volba • OurStories.cz ~ naše povídky

Harry a zvěromágem? Nemá Elis už tak dost problémů? Upřednostní zákony nebo přátelství?

14.11.2013 (13:00) • JohnnaOut • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 804×

8. kapitola: Volba

„Stát? Taky? Ty bys chtěl být taky zvěromág?" tázala jsem se se zatajeným dechem.

„No, neříkám určitě ano, ale chtěl bych. I můj kmotr by z toho měl určitě radost!" odpovídal.

„Ale to nemůžeš… Nechci, abys nesl takové břímě! Tohle je život, který bych si já sama nevybrala, kdybych ovšem měla na výběr!" vychrlila jsem na něj nervózně.

„Já si to zatím nevolím, jen uvažuji. Dokonce i můj táta byl zvěromág a udělal to i s kamarády, protože chtěl běhat s vlkodlakem!" nadšeně mi všechno sděloval.

„No, když to říkáš takhle, vypadáš opravdu nadšeně. Ale stát se jím není tak lehké, jak si myslíš. Ale pokud na tom budeš trvat, pomůžu ti," řekla jsem nakonec.

Bylo to to nejhezčí, co se mi v životě stalo, vždy jsem se chtěla o mé tajemství podělit a vždy jsem chtěla mít přátelé!

Seděli jsme s Harrym ve velké síni a povídali si. „A proč zrovna leopard?" zajímá se.

„Nevím, asi proto, že když jsi leopard, můžeš běhat rychle, a ten adrenalin, ta divokost... To je něco nepopsatelného! Ta se mi vždycky líbila. Divokost a nespoutanost," odpověděla jsem. „Proč? Nevíš jaké zvíře chceš být?" špitla jsem.

„Ano. Přemýšlel jsem o jelenovi, jako byl můj otec, ale nevím, jestli chci být zrovna jelen," řekl.

„Měl bys to zvážit. Podle mě je lepší něco, co lidi tak nezaujme, jestli víš, jak to myslím," navrhuju mu.

„Chceš, abych byl kocour?" zasměje se Harry.

„Ne, kocour zrovna ne, ale něco, co nebude, no… jako leopard," s úsměvem dodám.

„A co pes? Ten je dost obyčejný, ne?" napadne ho najednou.

„Jistě! Pes je dobrý nápad! Jak to, že tě napadl až teď?" ptám se.

„Nevím. Co třeba čivava?" ušklíbne se.

„To bychom spolu asi běhat nemohli!" zasměju se.

„Něco si vymyslím! A už se těším, jak to řeknu Hermioně a Ronovi," zaskočil mě najednou.

„Řekneš? To nesmíš! Nikdo jiný se to nesmí dozvědět!" řekla jsem důrazně.

„Neboj, oni to nikomu neřeknou. Jim naprosto věřím," snažil se mě uklidnit.

„To je jedno! Už tak riskuji, nechci, aby se to zjistilo, to není povolené jen tak se stát zvěromágem! Každý zvěromág se má hlásit na ministerstvu, a kdyby někdo věděl, že ses proměnil, mohl by z toho být malér!" šeptala jsem nervozně.

„Promiň, ale malér to bude stejně. A oni jsou mí přátelé, pokud to nechceš udělat, tak nemusíš!" Po těchto slovech odešel.

Vůbec nechápal, co tím riskuju, já i on! A ani neví, co se stalo v Bulharsku. Myslí si, že to je tak jednoduché, ale to opravdu není. A jestli se to dozví Brumbál, bude to ještě horší pohroma!

Přemýšlela jsem celou hodinu obrany proti černé magii. Jen o Harrym. Celé to zkomplikoval! Musím najít jiné řešení, ale Harryho neztratím!

Zatím jsem to nikomu neřekl, ale nechci být jako ona. Nechci být samotář, co se na týden ztratí v lese, chci pořád žít.

Profesorka Triloniová dnes četla z knihy: Magie není jenom bílá, aneb jak se ochránit, a proto nebyla ani tahle hodina zajímavá. Po skončení jsem zašel s Hermionou a Ronem na oběd. Elis jsem k nám nezval, chtěl jsem ji nechat přemýšlet, pokud jí na tom alespoň trochu záleží.

„Ty hodiny jsou pořád nudnější a nudnější! Jestli to takhle půjde dál, nevím, co budu dělat!" povzdechne si Ron.

„Vždyť máme jen přečíst pár knih, je to nejlehčí úkol, co jsem kdy dostala, protože většinu už jsem dávno četla," zaradovala se Hermiona.

„To sice jo, ale mně knihy nic neříkají, a navíc přečíst čtyři knihy o tom samém? Čtyřikrát za sebou a pořád dokola?" Zase vzdechne.

„Tak si přečti jen jednu nebo dvě, většina je jen opis té druhé!" navrhla Hermiona. Zjevně to byl jediný nápad, který se Ronovi zalíbil ohledně učení od Hermiony.

Když jsem šel do Nebelvírské věže, abych si vzal Obludné obludárium, čekala tam na mě Elis.

„Ahoj," pronesla tiše.

„Ahoj, Elis," oplatil jsem jí pozdrav. Přišla ke mně a pohlédla mi do očí. Tentokrát byly tmavě hnědé.

„Dobře, Harry. Řekni jim to, ale pod jednou podmínkou. Musí se zavázat, musí dokázat, že to budou udržovat v tajnosti!" promluvila vážně.

„Jistě! Na ně se můžeš spolehnout!" opáčil jsem.

„Ne, nemůžu! Musí se stát také zvěromágy!" řekla a významně na mě pohlédla.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JohnnaOut (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction