OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Vnitřní zvíře - 5. kapitola: Tajemství



Vnitřní zvíře - 5. kapitola: TajemstvíDalší školní den je tu, ale co když se Elis záhadně ztratí, co když se jí něco stalo?

5. kapitola: Tajemství

El
Dívala jsem se ven na krásné panorama Bradavic z nejlepšího výhledu, který se tu dá najít - z Astronomické věže. Jezero se třpytivě zrcadlilo, tajemně vyhlížející les a ta divokost, které jsem propadala, kdykoli jsem na to všechno pohlédla z ptačí perspektivy, mi přímo bila do tváří. Ale vše krásné se musí prožít na vlastní kůži!

Stála jsem na břehu jezera a zkoušela jsem nevnímat vítr, který fičel vytrvaleji než obvykle. Zahleděla jsem se do vlnek, které vytvářely ryby. Jako by chtěly vyskočit... jako by chtěly létat jako ptáci. Najednou nade mnou prolétl obrovský orel. A jak to u orlů bývá, také krásný. Ale hned byl zase pryč. Odstoupila jsem od jezera a vydala se k Zapovězenému lesu. Ráda jsem se do nej dívala, vypadal tak nebezpečně, ale jako vše v okolí Bradavic kouzelně, a to se mi tu líbilo nejvíc.
Najednou tu byl na oplátku špatný pocit! Už nešlo déle odolávat... cítila jsem to! Přicházelo to! „Proboha…!" stihla jsem jen křiknout.
 
HP
„Au…!" Zase ta jizva.
 
„Co je, Harry? Zase tě pálí?" strachovala se Hermiona.
 
„To nic, jen mě trochu zabolela, už je to zase pryč. Poslední dobou to dělá často," snažil jsem se ji přesvědčit, že to není nic hrozného.
 
„Neměl bys přece jenom... někomu to říct? Třeba Siriusovi!" navrhla nadšeně.
 
„Říkám, že to nic není. Nemusíš se bát," odvětil jsem. Není to nic hrozného, dělá to často a nechci všechny obtěžovat.

Bylo už po Vánocích. Vždy tak rychle utečou! Ale alespoň mám zase nový svetr do sbírky. Možná by mi paní Weasleyová mohla uplést i něco jiného, i když tuhle zimu se mi teplý svetr víc než hodil.

Naneštěstí vycházela první hodina na lektvary a prof. Snape se na mě, stejně jako já na něj, netěšil.
Hodina začala a Snape se nesl ke svému psacímu stolu.
 
„Dnes si uvaříme lektvar Špetka štěstí. I když pochybuji, že se většině podaří. Řekne mi někdo, co je specifické pro tento lektvar? Proč se míchá?" zeptal se. Jako vždy byla jediná ruka tyčící se ve vzduchu Hermiony.
 
„Nikdo... opravdu? Tak teda, prosím, slečno Grangerová," připustí otráveně.
 
„Prosím, Špetka štěstí je lektvar, který je přípravou jednoduchý, ale díky vzácné bylině Ďáblíku bahennímu, která je velice vzácná, se nedá jen tak namíchat. Bylinu lze nasbírat jen v jeskyních s vysokou vlhkostí a proto se raději kupuje na Příčné ulici. Výsledný lektvar vám dodá štěstí, ale funguje pouhých třicet minut, takže není moc oblíbený..."
 
„Děkuji, slečno. To by nám mohlo stačit!" přerušil ji. „Rozdělte se do dvojic a..." Zarazila ho Nevilova ruka ve vzduchu.

„Prosím, pane prof. Já... totiž ne-nemám s kým být ve... dvojici," řekne koktavě.
 
„Jak to? Počet žáku by měl odpovídat! Kdo tu není?" křikne.
 
„Myslím, že chybí Elisabeth pane profesore," všimne si Hermiona. Všichni se jako na povel otočili tam, kde měla Elis být.

Po hodině, ve které se jedinému páru podařilo namíchat Špetku štěstí (Hermiona a Ron) jsme si šli vydechnout do Velké síně.
 
„Kde myslíte, že je?" ptala se nervozně Hermiona.
 
„Kde asi? Nechodí do školy! Proto ji vyrazili z té minulé," snažil se prosadit svůj názor Ron.
 
„Moc vtipné Ronalde!" sykla Hermiona. „Raději pojďte! Péče o kouzelné tvory bude až dole u Hagridova srubu."

Na další hodině se také neobjevila, ani další den ji nikdo neviděl. Nevím, co si mám myslet, nakonec bude mít Ron pravdu, což se tak často nestává. Většinou dělá jen vtípky.
Ale když už chyběla celý týden, začal jsem si dělat trochu starosti. Nevypadalo to, jakoby se o to někdo staral. Brumbál vypadal stejně jako obvykle a ostatní žáky to nezajímalo vůbec. Až na nás tři, no možná jen dva. Když jsme se vraceli s Ronem z jasnovidectví, napadlo mě, že se na to optám prof. Brumbála.
 
„Promiňte, pane prof., ale nevíte něco o Elisabeth? Už několik dní jsem ji neviděl na hodinách," odvážil jsem se.
 
„No, Harry! Nevím jak ti to vysvětlit, protože ani nemohu," usmál se jemně. „Nedělej si s tím starosti," řekl a odešel.
Ne, že by mi to nějak vysvětlil! Děkuji za pomoc, pane profesore!
Na Elis jsem nemohl přestat myslet. Ale alespoň jizva už mě přestala pálit.

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vnitřní zvíře - 5. kapitola: Tajemství:

1. Texie admin
10.11.2013 [8:38]

TexieJe to divné, že ji fakt nikdo nehledá. Pár hodin? OK, jsou to Bradavice. Ale několik dní? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!