Vnitřní zvíře - 4. kapitola: Něco horšího než králík • OurStories.cz ~ naše povídky

Červené oči nebo přelud? Proč se zrovna ty nejpodivnější věci dějí před Vánoci?

07.11.2013 (13:00) • JohnnaOut • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 969×

4.kapitola: Něco horšího než králík

„Viděli jste to taky?" vyhrkl ze sebe Harry.

„Co myslíš? Ty červený oči?" odvětil rychle a nervózně Ron.

„Ano, ty oči! Jak to udělala?" řekl Harry.

„Stála jsem přímo před ní a dívala jsem se jí do obličeje. Byly modré, přísahám!" konstatovala Hermiona.

„Třeba se nám to jenom zdálo. Zasvítilo jí do očí slunce nebo já nevím. Kdo má podle vás měnící oči?" snažil se Ron něco vymyslet.

„To je snad jediné, co se dá připustit! Asi to nebyl úplně nejlepší nápad, Hermiono," dodal Harry.

„Nejlepší nápad? Co si myslíte, že jsme udělali? Jen jsme se jí představili! Vsadím se, že si toho váží," ohradila se Hermiona.

„Může si toho vážit, ale všichni jsme viděli její oči!" dodal Harry.

„No, byly možná do hněda, jen zářivější odstín," řekla Hermiona.

„No, možná jsme neměli hned utéct," vložil se do toho zase Ron.

Po téhle delší debatě jsme šli spát s vědomím, že už na to nebudeme myslet. Protože pořádně ani nevíme, co jsme viděli. Další den ráno jsme si odbyli jako obvykle pár hodin. A na obědě jsme se rozhodli posadit se k Elisabeth.

„Ahoj, Elisabeth. Doufám, že nevadí, když si přisedneme," začala opět Hermiona. Elisabeth se na ně podívala, skoro jako by nevěřila, že to myslí vážně.

„Jistě," odpověděla.

„A jak se ti líbí v Bradavicích?" začal konverzovat Harry, hned jak zachytil Hermionin pohled.

„Je to tu lepší než v bývalé škole. O které, jak jsem si už všimla, jste už slyšeli," řekla a podívala se sarkasticky na Harryho.

„No, víš, všichni můžou udělat chyby, a my tě nesoudíme podle toho, co píše Denní věštec," řekla mile Hermiona.

„Díky, jste asi jediní. Ale nevíte, co se doopravdy stalo, možná byste se ode mě měli držet dál." Pohlédla na stůl, popadla tašku a s tichým „Ahoj..." odešla pryč.

„No, nevím, Hermiono. Když i ona říká, že to bylo špatný, asi není tak moc nevinná, jak si myslíš," ušklíbl se Ron.

„Ale ani nevíš, co se stalo!" opáčila Hermiona.

Elisabeth

Možná jsem je neměla tak odpálkovat, chtěli mi jen ukázat, že alespoň někdo není zaujatý. Ale to, co se stalo, se už nesmí nikdy opakovat! Ale snad bych se s nimi mohla zkusit spřátelit. Ani nevím, kdy se mnou kromě táty někdo mluvil déle než jednu minutu bez donucení - myslela jsem si celou cestu do sovince. Když jsem tam přišla, Thelma už na mě čekala s nažloutlou obálkou s utahaným výrazem.

„Ahoj, Thelmo," šeptnu.

Přišel mi dopis od otce:

Doufám , že se máš dobře

a že nová škola je přívětivější než v Bulharsku. Poslal jsem ti pár galeonů, srpců a svrčků, protože Albus říkal, že žáci navštěvují vesničku Prasinky, tak aby sis mohla něco koupit! Na Vánoce bohužel domů přijet nemůžeš, mám nějaké vyřizování v Obrtlé ulici a neměl bych na tebe čas, raději zůstaň ve škole. Dárek ti samozřejmě pošlu po Thelmě.

Měj se, táta

P.S. : Uč se dobře.

Vánoce jsem si neužila už dlouho, takže mi to nijak zvlášť nevadilo, a na to, že táta má plno práce a málo času, jsem si zvykla už dávno.

Uběhlo prvních pár týdnů a já si začala zvykat. Moje pověst zůstala sice poskvrněna, ale pošklebky ostatních žáků už nebyly tak časté.

Byl pátek večer před Vánocemi a já přemýšlela, co si dnes půjčím v knihovně na čtení.

Před Vánocemi jsme chtěli zajít k Hagridovi a popovídat si nad šálkem maceškového čaje. Když jsme vypili pár doušků, chtěli jsme se vrátit zpět do věže. Hagrid nás vyprovodil před jeho srub a vrátil se zpátky, aby dopil svou dávku macešek. Ale když jsme se chystali nahoru, něco jsem zaslechl. Jako by někdo stoupl na křehkou větvičku a ta praskla. Rychle jsme se všichni otočili, ale nic jsme neviděli.

„Asi nějakej zajíc nebo co," špitl Ron.

„Nejspíš," přiklonila se k němu Hermiona.

Ale najednou něco zafunělo. Znělo to trochu jako spěšný vlak do Bradavic, jen se to neopakovalo.

„Tohle asi nebude zajíc," řekl Ron s lehkým náznakem strachu. Ať už tam bylo cokoli, sledovalo nás to.

„Lumos Maxima!" zvolal Harry. A něco tam opravdu bylo. Ucuklo to, jak tomu Harry posvítil do očí. A najednou to vyskočilo z lesa - obrovitá šelma. Vyděšeně se dívala směrem k ozařující záři. Harry sklopil hůlku a najednou bylo to zvíře pryč.

„Co to, sakra, bylo?" křikl Ron.

„To nevím, ale myslím, že se nás to leklo," dodala Hermiona.

„Leklo? Mně to spíš připadalo, jako by to na nás čekalo!" řekl Harry. Vtom se ve dveřích srubu objevil Hagrid.

„Co je to tady za hluk?" ptal se.

„Něco bylo tam… v lese!" odpověděla Hermiona.

„V lese?" rozesmál se. „Copak nevíte, co je tam všechno za stvůry? Od Zapovězenýho lesa se radši držte dál," řekl a vrátil se domů.

Když se vrátili zpět, nemohli si pomoct, museli si o tom popovídat, nebylo to jenom něco. To něco je totiž sledovalo, a číhat takhle na kraji lesa, to nebylo moc přirozené.

„Vypadalo to jako…" nemohla to doříct.

„Jako co, Hermiono?" naléhal Harry.

„Bude to znít divně," šeptla.

„Divně? Co tady v kouzelnickém světě zní divně?" ptal se Harry.

„Bylo to jako… Nundu," vyvalila oči Hermiona.

„Nundu? Co je to Nundu?" ptali se oba zároveň.

„Copak vy jste nečetli Fantastická zvířata a kde je najít ?" ptala se udiveně. Ron s Harrym se na ni jen zmateně podívali. „Nundu je snad nejnebezpečnější šelma světa. Je to gigantický leopard, který se oproti své velikosti pohybuje tiše a neslyšně a jeho dech vyvolává chorobu, která dokáže vyhubit celou vesnici! Ale ti inteligentnější to dokážou ovládat a používat jako zbraň," dokončila výklad Hermiona, která knihu našla ještě dřív, než čekala na odpověď ohledně znalosti knih.

„Cože? Copak si myslíš, že Nundu bude tady… tady v lese a navíc v Bradavicích?" snažil se jí Harry porozumět.

„Nikdy bych si to nemyslela, ale viděli jste to, ne? Bylo to obrovské a taková obrovská šelma nemůže být snad nic hrozivějšího než Nundu!" vychrlila ze sebe.

Další den na Vánoce jsme na to nemysleli, asi díky té vánoční náladě, ale když jsme se vraceli ze snídaně, uviděli jsme, jak se přímo z Brumbálovi pracovny vrací Elisabeth. Vypadala smutně na to, že byly Vánoce. Ale co dělala v Brumbálově pracovně?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JohnnaOut (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Vnitřní zvíře - 4. kapitola: Něco horšího než králík:

1. Poisson admin

07.11.2013 [9:12]

Jen upozorňuji, že každá nová přímá řeč patří na nový řádek (tak, jak vidíš v článku teď, kdy jsem ti to opravila). Tak si na to, prosím, dávej příště pozor. Děkuji.