Vnitřní zvíře - 2. kapitola: Nová slavná čarodějka • OurStories.cz ~ naše povídky

Elisabeth je nováček v Bradavicích! Jak dopadne zařazování a jak ji přijmou ostatní studenti? Tahle kapitolka je z Harryho pohledu. ;) Přeji příjemné čtení a prosím o komentáře, ať mám chuť pokračovat.

01.11.2013 (13:00) • JohnnaOut • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 899×

2.kapitola: Nová slavná čarodějka

Harry

U Dursleyových to je k nevydržení! pomyslel jsem si hned, jakmile jsem vylezl ze strýcova auta.

„Doufám, že na Vánoce zůstáváš tam!" prohodí strýc namísto - šťastnou cestu jako obvykle.

Jak nejrychleji to jde, vytáhnu kufr a Hedviku z auta, div samým nadšením neutíkám na nádraží. U nástupiště 9 a ¾ už stál Ron. Giny právě procházela skrz tajnou chodbu rovnou k Bradavickému expresu. Když mě Ron uviděl, rty se mu roztáhly do nadšeného úsměvu.

„Harry!" zvolal. „Konečně jsi tady, myslel jsem, že tě strýc zase zamřížoval," řekl a uchechtl se.

„Ahoj!" vesele pozdravím a taky se usměju. „Jdeme?"

V našem oblíbeném kupé už čekala Hermiona.

„Tady jste!" vypískla, vstala a objala mě. „Kde jste se zase loudali?" prohodila s upřímným úsměvem, že nás zase ráda vidí.

Po dlouhém povídání jsem si ani neuvědomil, že už jsme v Bradavicích. Vydali jsme se do hradu...

„Vítej doma," zvolala Hermiona, když jsme prošli branou.

Když jsme si odložili kufry, zamířili jsme, jako každoročně, do Velké síně. Strop měl barvu noční oblohy se třpytícími se svícemi a jasnými záblesky blesků. Chvíli trvalo, než se všichni posadili a začali konečně poslouchat namísto vypravování zážitků z prázdnin, ale jakmile se slova chopil Brumbál, všichni napjatě poslouchali.

„Za malou chvíli začne zařazování, takže poprosím o klid." S lehkým mrknutím na Harryho a nebelvírský stůl si opět sedl do své ručně vyřezávané židle.

A za pár vteřin se otevřely obrovské dveře v čele s profesorkou McGonagalovou, která vedla skupinu zmatených dětí z nastávajícího prvního ročníku.

Zařazování proběhlo jako obvykle, do Nebelvíru se přidalo pár studentů, kteří usedli na konec stolu a čekali, co bude dál. I když si všichni mysleli, že zařazování skončilo, ještě jeden nový student stál nervózně před moudrým kloboukem.

„Pojď," pobídla ji profesorka. Dívka hubené postavy, která výškově nevypadala na první ročník, si sedla na (pro ni) malou židli. Profersorka McGonagalová uchopila klobouk a ten se usadil na hlavě té dívce, která vypadala poněkud nervózně.

„Au... Zase ta jizva!" procedím mezi zuby.

Po několika podivných pohybech klobouku a nějakém tom mumlání z něj vyšlo jen: „Nebelvír!" Dívka se tedy vydala k našemu stolu, nevypadala nijak šťastně, a když si sedla, ani se nepodívala na ostatní, kteří si ji udiveně prohlíželi.

Paní profesorka ještě řekla pár slov, protože viděla, že jsou všichni zmatení. „Elisabeth, blahopřeji k Nebelvíru! I když jsi na naší škole nová a nevíš, jak to tu chodí, doufám, že si brzy zvykneš a překonání čtvrtého ročníku ti nebude dělat problémy," usmála se na ni, ale ani teď se dívka neotočila. Dívka měla dlouhé špinavé blond vlasy, pomněnkově modré oči a pěkně tvarovaný nos, vypadala na první pohled plaše, ale zároveň mile, tak nějak lákavě, působí na mě jako zvíře v zoo, chcete si jej pohladit, potěžkat jeho hrubou srst, ale tlusté sklo vám v tom brání.

Hned když začala hostina, začali se jí vyptávat ostatní žáci na ty nejzákladnější věci, ale nezdálo se, že by byla nějak zvlášť společenská. Jakmile hostina skončila, šli jsme všichni unaveni do nebelvírské koleje. Ještě před tím, než půjdeme spát, jsme si chtěli mi tři zase popovídat a doříct si to, co jsme nestihli.

Ron začal povídat: „No, a kde jsem to skončil... Aha, už vím!" vzpomněli si.

„Je to ona, že?" přerušila ho najednou Hermiona

„Kdo?" ptám se udiveně.

„Ta holka, co ji vyhodili ze školy přece!" špitla. „Bylo to v Denním věštci. Chodila do Kruvalu, to je škola, myslím, v Bulharsku. Je jako Bradavice, jen tam chodí spíše... kluci. Byla jediná dívka. Bylo to v novinách a na konci roku ji prý vyloučili! Je to ale zvláštní škola a pro dívku opravdu nevhodná!" vychrlila to ze sebe a ohlédla se, jestli nás nikdo neslyšel, ale vypadalo to, že Denního věštce čte víc žáků než jenom Hermiona.

Všichni jsme se na chvíli zamysleli, ale Ron přetrhl energicky ticho.

„Už vím!" vyhrkl. „Ta sova! Prostě mě klovla do prstu..."

Jen jsem se s úsměvem podíval na Hermionu a ona na mě a dali jsme se zase do povídání.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JohnnaOut (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction