Vampire Academy - Unique - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Katrin a Adrian se dostanou do choulostivé situace, která je oba nenechá chladnými. Teresak

09.12.2012 (14:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1358×

„Cože?“ zhrozila jsem se

„O co jde?“ vykřikla jsem.

Lissa se nervózně ošila a poprvé za celou dobu promluvila „Víš, Kate. Jde o to, že..“ nevěděla, jak to říct, a tak jsem jí vlezla do hlavy. Její myšlenky byly dobře slyšitelné, takže to nebyl žádný problém. “Jak jí to sakra mám říct? Adrian potřebuje dozor a ty jsi vhodný kandidát?!“ stačila jediná myšlenka a byla jsem zasvěcená do situace, která všechny tížila.

„Vy mi ho chcete nechat na krku? Co jsem? Chůva?“ vykřikla jsem, nejen na Lisu, ale i na ostatní v téhle místnosti.

Většina z nich se pod ostrým tónem mého hlasu otřásla a ti silnější jenom na chvíli zavřeli oči. Rose se jako vždy ujala slova

„Kate. My ti ho nenecháváme na krku! Co to je za kravinu? Jediná věc, kterou chceme, je, abyste společně pracovali na takovém malém výzkumu.“

„Jakém výzkumu?“ zeptala jsem se

„Jde o éter. Budete ho “zkoumat“,“ řekla pro změnu Lissa.

Podívala jsem se jí do očí a měla jsem hroznou chuť jí říct něco hodně sprostého, ale k tomu nedošlo, protože do pokoje vešla další osoba, přesněji zdravotní sestřička Olendzská.

„Tak co, Katrino? Jak se cítíš?“ zeptala se mě

Mile jsem se usmála a slušně jsem jí odpověděla. „Po fyzické stránce úplně výborně.“

Sestřička mi úsměv oplatila a sdělila mi mojí anamnézu. „To je úžasné. Zjistili jsme, že jsi omdlela z vyčerpání, takže doporučuji celý dnešní a možná i zítřejší den proležet v posteli.“

Přikývla jsem a řekla: „Takže to znamená, že se můžu vrátit k sobě na pokoj?“

Tentokrát kývla ona a tak jsem na nic nečekala a odhrnula si deku, což jsem ale neměla dělat, protože jsem na sobě měla nemocniční košili, která nic neschovala. Rychle jsem peřinu vrátila na původní místo, otočila jsem se se zoufalým pohledem na sestřičku a zeptala se jí: „Kde mám své šaty?“ Ta se usmála, sáhla do skříně po mé levé straně a vytáhla mé šaty a boty.

„Děkuju vám,“ řekla jsem a usmála se na ni.

Ona mi úsměv oplatila, mrkla na mě a řekla: „Pojďte pryč. Uděláme tady Katrině trochu soukromí.“ Všichni souhlasně pokývali hlavou a s poznámkami typu ,to je dobrý nápad´ všichni do jednoho odešli. Když se zavřely dvěře, vylezla jsem z postele a položila na ni své oblečení.

Když jsem si chtěla vysvléct košili, všimla jsem si hlubokých odřenin na mých kolenou

„A, sakra,“ zakřičela jsem, vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel Adrian.

„Co se stalo?“ Chtěla jsem mu odseknout, ale jeho starostlivý tón hlasu mě úplně odzbrojil, ale pořád jsem zůstávala střízlivá.

„Moje kolena,“ řekla jsem mu a na důkaz toho, že nelžu, jsem na ně ještě ukázala.

Adrian stočil svůj pohled od mých očí na mé kolena, když viděl, v jakém jsou v stavu, tak usyknul. Pak se mi opět podíval do očí a řekl: „Pojď ke mně.“ Zněl opravdu vážně, ale moje tvrdohlavost mi nechtěla dovolit se k němu přiblížt, nebo to byla nedůvěřivost?! Bůh ví.

„Proč?“ zeptala jsem se kysele

Ušklíbl se a řekl: „Uzdravím tě nebo chceš chodit s krvavými koleny?“ nadzvedl obočí, pořád jsem nebyla přesvědčená, jestli mu mám věřit, a tak jsem přimhouřila oči.

„No tak. Já tě nekousnu.“ A zasmál se svému vlastnímu vtipu.

Odfrkla jsem si jako malé dítě a neochotně jsem se k němu sunula, když jsem byla dostatečně blízko, neušel mi samolibý úsměv, který hrál na jeho tváři. Věděla jsem, že budu litovat toho, že jsem si od něj nechala pomoct.

„Nic to neznamená! Rozumíš?“ sykla jsem na něj, ale ani to nesmazalo ten úsměv

„Samozřejmě,“ řekl.

Cítila jsem jeho dech na tváři a jak se pomalu shýbal k mým kolenům, nemohla jsem myslet na nic jiného než na nadcházející dotyk. Chytil obě kolena do svých dlaní a ve své mysli vytvářel uzdravovací oblak, který mi díky rukám bude proudit do kolenou a uzdraví je. Najednou jsem začala pociťovat neuvěřitelnou slast, ale nebylo to kvůli dotyku. Bylo to, jako by se naše aury plné éteru spojily a vytvořily mezi námi v tu chvíli něco neuvěřitelného, pak, když má kolena byla plně uzdravena, slast byla pryč, nahrazena chladem a studem.

Asi po pěti minutách trapného ticha promluvil. „Taky jsi to cítila.“ Jenom jsem přikývla, protože jsem se cítila, jako by mi zamrznul jazyk.

„Tak já půjdu, aby ses mohla převléct,“ řekl

A já jsem mu na to odpověděla: „Dobře.“

Jenom kývnul a plouživým krokem se vydal ke dveřím, když k nim došel, tak jsem na něj zavolala. „Adriane?“ On se otočil a očekával má další slova „Prosím, nikomu o tom neříkej.“ Jen kývnul, vyšel a zavřel za sebou dveře.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction