OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 22



V objetí zrůdy 22I když se rodinné vztahy trochu vyjasnily, tak klid je to poslední co by mezi Bellou a Zsadistem zavládlo.

22. kapitola

 

Seděla mu na klíně s tváří zabořenou pod jeho bradou. Rty mu přejížděla po kůži a nechala se opájet vůní krve, která mu proudila přímo v těch místech. Neměla žízeň. Jen prostě zbožňovala jeho vůni.

Vnímala pravidelný tep jeho srdce a proud krve, který vhánělo do jeho těla. Cítila tepání v jeho krční žíle přímo pod rty. Přejela po ní špičkou jazyka. Jeho srdce se okamžitě rozběhlo rychleji. Dlaněmi ji hladil po zádech línými táhlými pohyby. Zavrtěla se, aby se k němu mohla přitulit blíž.

Zareagoval okamžitě. Jeho ruce ztuhly na místě a atmosféra okolo zhoustla. Věděla, že ji chce, ale přesto odolával. Možná by ji to štvalo mnohem více, kdyby z jeho těla necítila, jak obtížné to pro něj je. Tentokrát se však nehodlala stáhnout.

Opřela se o jeho hruď celým tělem a znovu se začala věnovat jeho krku. Otevřela ústa a přejela mu po holé kůži zuby. Špičáky se jí při tom prodloužily. Nechtě mu tak způsobila sotva patrný škrábanec, ale i to stačilo, ale jí do nosu vnikla opojná vůně jeho krve. Jazykem po něm přejela.

Pokojem se ozvalo zavrnění, když ucítila na jazyku jeho chuť.

Jeho tělo se proměnilo v kámen. Jeho ruce nehybně položené na jejích zádech sebou zacukaly a zatnuly se v pěst. Ať se ale snažil jak chtěl, jeho tělo ho zradilo. Okolo se začal šířit jeho vázací pach.

Bella si skousla ret. Pro ženu nebylo většího afrodisiaka než vědomí, že ji muž chce. A Zsadist ji chtěl, až ho to drásalo. Cítila to z každého jeho póru. Nasála tu těžkou vůni. Projelo ji vzrušení, až nahlas zasténala. Přímo jemu do ramene, kousek od jeho ucha.

Neměl šanci to přeslechnout.

Než si uvědomila co se děje, zhoupla se a vlasy se jí rozlétly do stran. Omámeně zamrkala vzhůru k jeho tváři. Měl čelist semknutou tak pevně, že mu ze rtů zůstala jen tenká linka. Hleděla na něj, zatím co vykročil s ní v náručí ke dveřím.

Srdce jí bušilo jako splašené a horkost se jí začala přelévat přes podbřišek dolů. Cítila chvění způsobené touhou a očekáváním. Stupňovalo se s každým jeho krokem ke schodišti.

Položila mu dlaň na hruď a k zešílení pomalu jí přejížděla vzhůru, dokud se nedostala k jeho šíji. Chtěla si přitáhnout jeho tvář k sobě. Políbit ho. Ani se na ni nepodíval.

„Potřebuješ si odpočinout,“ zaskřípal mu z krku hlas. Snažil se, aby zněl klidně a neutrálně, ale to by mu nesmělo vyschnout v krku. Stále se snažil potlačovat touhu po ní a dařilo se mu to.

Sevřela dlaň a stáhla ruku zpátky.

„Polož mě.“

Ta Bella, kterou kdysi bývala, s chováním přesně podle pravidel a povýšeným vystupováním, byla už dávno minulostí. To ale neznamenalo, že by už nezvládla ten aristokratický tón. Tohle nebyla žádost. Byl to příkaz. Strohý, chladný a neústupný.

Se Zsadistem tak nikdy nemluvila. Snad proto ho to zarazilo uprostřed kroku. V jeho tváři, když ji k ní sklonil, se konečně objevil i jiný výraz. Překvapení.

„Řekla jsem, abys mě položil,“ zopakovala, když se stále nehýbal. Probodávala ho pohledem přimhouřených očí.

Ještě na okamžik zaváhal, než ji poslechl. Sklonil se a pustil jí nohy, aby mohla dostoupnout na schod před ním. Škubla rameny, aby ze sebe shodila i jeho druhou ruku. Najednou toho měla už dost. Napětí z několika dní bez sexu, ačkoliv ho měla stála poblíž, se konečně začalo ventilovat. Přešlo ve vztek.

„Nejsem nemocná nebo mrzák, abys mě pořád poponášel,“ zavrčela.

Nesouhlasně zkrabatil čelo.

Pozadu vystoupila o dva schody ještě výš, aby mu mohla hledět přímo do tváře.

„A jestli máš takový zatracený problém se mě dotknout, tak se nemusíš ani obtěžovat chodit nahoru.“ Vystrčila bojovně bradu.

Nevěřícně na ni zíral a nevzmohl se na slovo. Bella se tedy otočila a pomalu s hlavu hrdě vztyčenou vyšla zbytek schodů. A dávala si přitom hodně záležet, aby měl krásný výhled přímo na její vlnící se boky a moc dobře si byl vědom, co si nechává proklouznout mezi prsty.

Následně se domem rozlehlo prásknutí dveří, že i Zsadist nadskočil.

„A kurva,“ hlesl. Tohle nebylo dobrý. Ani trochu.

Zahleděl se nahoru a roztěkaně si přejel dlaní přes holou hlavu.

 

Bella naštvaně došla až k posteli. Dosedla na ni a přitáhla si kolena k hrudi. Ta se jí ještě rozčílením prudce zvedala.

Chtěla ho u sebe. Vlastně ne. Ještě více ho chtěla cítit v sobě. Jeho ruce na svém těle, rty přejíždějící po rozpálené kůži. To když se pod jeho doteky chvěla a on pod těmi jejími...

Sklopila hlavu a položila ji na kolena. Ještě teď cítila ten žár mezi nohama a chvění v podbřišku. Ten pitomej mizera!

Možná to trochu přehnala, ale prostě si nedokázala pomoct. Než aby se mučila jeho přítomností, kdy její tělo stále naléhavěji reagovalo na jakýkoliv jeho podmět, to už je snazší si ho od těla držet úplně. Jinak se z ní brzy stane hromádka pomatených hormonů a nervů.

Převrátila se na posteli a dolehla na bok. Dům ovládlo ticho. Zsadist se raději vytratil, než aby jen čekal, kdy se uráčí objevit. Nechal ji tu, ať se vyvzteká. Jenže to netušil, že tohle jen tak nepřejde. Tohle bude už jen horší a horší...

Z chodby se ozvalo zapraskání. Bella se napřímila. Tenhle zvuk mohl znamenat jenom jediné. Někdo tu byl. Zsadist neodešel. Bezděčně se usmála, když znovu zavrzaly schody. Jako by váhavě přešlapoval z jedné nohy na druhou.

Skousla si spodní ret a zaposlouchala se ještě líp. Musel stát pořád na tom místě, kde ho nechala. Slyšela, jak je stále netrpělivější a pak i mumlání. Jediné co z toho pochytila byly nadávky.

Když se ozvala hlasitá rána, škubla sebou. Po napínání uší kvůli sebemenšímu šelestu, byl ten dusot nahoru po schodech jako rány kladivem.

Vzpřímila se na ruce. Jeho kroky se zarazily až přede dveřmi ložnice. Čekala a myslela, že jí nervy snad prasknou, než se konečně ozvalo zabušení.

„Bello,“ ozval se. „No tak.“ Jeh hlas zněl nezvykle stísněně a pokorně.

Sklouzla z postele. Nejraději by se ke dveřím rozběhla, ale jestli se může ovládat on, tak to zvládne taky. Otevřela dveře a zarazila se. Stál opřený dlaní o stěnu vedle dveří a záda měl nahrbená. Ocitla se tváří jen kousek od té jeho.

„Můžu dovnitř?“

Jeho hlas zněl spíše jako hrdelní vrčení. Ten prevít moc dobře věděl, co to s ní dělá. Chvění v podbřišku se vrátilo a ona byla schopná jen přikývnout. Jeho póza se nezměnila, jen jeho ruka se jí okamžitě ovinula okolo pasu a přitáhl si ji k sobě. Prudce vydechla, když narazila do jeho těla. Její dech ho zalechtal na rtech. Políbil ji. Ochutnával a pohrával se s jejími rty.

Ruce jí vylétly k jeho šíji, aby si ho ještě více přitáhla. Ani netušila jak, ale ocitla se ve vzduchu. Nesl ji přímo k posteli a ani na okamžik ji nepustil. I s ní v pažích si sedl a ona se tak ocitla na jeho klíně. Chtěla se otočit k němu, ale nedovolil jí to. Sjel rty na její krk. Jemně ji políbil a pak i s ní v náručí dolehl na bok. Ocitla se tak v jeho objetí, schovaná v jeho pažích. Skrytá před vším, ve vězení jeho paží – které jí nedovolovalo se ani pohnout.

Zarazila se.

Ne, neleželo se jí nepohodlně. Tvář měl zabořenou v jejích vlasech, takže ji jeho dech jemně ovíval šíji, ale jí nedovoloval se ani pohnout, dotnout se ho. Tak blízko a ona nemohla vůbec nic.

Prudce sebou zavrtěla s nespokojeným zabručením. Jeho stisk okamžitě povolil. Okamžitě toho využila a stočila se v jeho náručí čelem k němu.

Přimhouřil překvapeně oči, když se její tvář ocitla kousek od té jeho. Znovu se zavrtěla, tentokrát se spokojeným zamručením, aby si našla lepší polohu. Dlaň mu položila na břicho a přejela prsty po pevných svalech pod jeho kůží. Ne tohodle se nikdy nenabaží.

„Chci tě,“ zasténala mu pod bradou.

Ohryzek se mu zhoupl, když nasucho polkl.

„Ne, Bello.“

Ztuhla. Její mysl okamžitě vystřízlivěla, jako by ji někdo polil ledovou vodou. Zaklonila hlavu a podívala se mu do tváře. Myslel to vážně. Smrtelně vážně.

Tak tohle už byla poslední kapka!

Teď už toho měla vážně dost. Vyškubla se mu a skulila se z postele.

Ani se na něj nepodívala, když škubla s polštářem a servala vztekle potah odhozený na okraji postele.

„Co to děláš?“

Zsadist zůstal sedět na posteli a s nepříjemným pocitem ji sledoval.

„Vidíš, ne?“ odsekla a odfoukla si pramen vlasů, který jí spadal do tváře.

Jo, viděl až moc dobře. Obzvláště to, jak s polštářem a potahem zmizela ve dveřích a práskla za sebou dveřmi.

 

>>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 22:

5. annaliesen přispěvatel
13.09.2011 [11:42]

annaliesenparáda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. witmy
13.09.2011 [11:40]

zsadist asi nezná prní pravidlo těhulek čím víc sexu tim líp no jsem moc zvědavá kdy mu to dojde jinak z něj bella udělá tři malý do školky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. NaJ
13.09.2011 [10:21]

Tak omyl, uz sem ji nasla. Je skvela!!!!!! Akorat je tam Rehv za pekyho poseru.

2. NaJ
13.09.2011 [10:16]

Nemuzu tu najit 21.kapitolu

1. Texie admin
12.09.2011 [20:38]

TexiePosíláno z provizorních podmínek, tak se předem omlouvám, pokud najdete nějakou chybku či závadu. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!