OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Útočiště v tvé náruči 3

22.08.2013 (09:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 652×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Kapitola 3

Skupinová terapie

Elena v noci jenom ležela na posteli. Byli 3 ráno a události dne se jí promítaly v hlavě. To místo bylo tiché, jako hřbitov. Slyšela Shannon dýchat.

Nevěděla proč, ale nemohla přestat přemýšlet o Damonovi. Zdálo se, jako kdyby dnes měli spojení, které nikdy nezažila. Bylo to hlubší, než si myslela a nebylo to něco, co očekávala, že najde na tomhle místě. Měla pocit, že tohle její spojení s ním, bylo to, co jí udržovalo na nohou. Mrzelo ji, že nemohla poskytnout právní důvod, proč na tomhle místě je, nebo že to nemohla vysvětlit své tetě. Cítila se provinile, protože tušila, co to bylo.

Damonova slova se jí opakovala v hlavě:

„Jsi moc sladká, abys byla na tomhle místě.“

To prohlášení pronásledovalo její myšlenky poslední půlhodinu a jenom to pohánělo její otázky k Damonovi. Co tady dělal on? Ze všech lidí, co tu poznala, kromě personálu, se jí zdál nejvíc… normální. Byl sladký, laskavý, přátelský, a vážně, vážně sexy. Před jeho modrýma očima se skoro rozpouštěla! Měl i svalnaté tělo.

Po letech se jí zrychlovalo srdce. Když si vzpomínala na jeho obrázky, tak se cítila skoro opile. Další věc, kterou necítila, k žádnému klukovi v minulosti.

Věděla, že je bláznivé zamilovat se do někoho zrovna v rehabilitačním centru, ale nemohla si pomoct. Uvědomila si, že to, co zrovna teď chtěla a potřebovala, bylo pochopení a společnost, někoho se stejnýma zkušenostmi a emocemi, komu by se mohla svěřit. Damon jí přišel jako přesně ten, koho potřebovala po svém boku, aby jí pomohl se tím dostat.

A ona mu mohla pomoct zase z jeho démonů…

Když zaslechla z chodby výkřik, lekla se a skoro spadla z postele. Co to?“…

Zvedla se z postele, běžela ke dveřím, otevřela je a snažila se zjistit, o čem to všechno bylo. Když nakoukla na chodbu, několik sester, dvě ženy a jeden muž, běželi k pokoji na konci chodby. Za chvíli byla vyvedena dívka v svěrací kazajce, kopala a křičela, když jí táhli do dalšího pokoje.

Elena otevřela a zavřela pusu. Byla tak šokovaná, že ani neslyšela, jak za ní šla Shannon.

„Marilyn musí mít špatný den.“ Zašeptala Shannon.

„Co tím myslíš?“ zašeptala Elena nazpět.

Shannon si vzdychla. „Když má pacient hodně psychického stresu, občas se mentálně zhroutí. Stává se to tu pravidelně. Většinou to něco zpustí, ale občas se to stane z ničeho nic. Když se to stane, sestry vezmou pacienta do izolační místnosti na konci chodby, aby je uklidnili. Jenom mezi námi, většinou to nefunguje. Já jsem si na to už zvykla, skoro každý má alespoň jeden, když tu jsou dlouho.“ Pokrčila rameny a zamířila do postele.

Elena mohla jenom přikývnout, následovala ji zpět do pokoje. Když se dostala do své postele, slyšela, jak skřípají dveře, které držely pacienta v izolační místnosti.

Její pobyt se stal trochu děsivějším…

…

Další den se dělo něco, co bylo pro všechny povinné- Den společné terapie.

Vybraní členové byli požádáni na zúčastnění skupinové terapie v různých časech přes den. Elenina byla v 11 ráno, kde se představili a řekli, proč tu jsou. Smysl toho všeho byl, získat podporu od přátel a ostatních pacientů. Elena nechápala, jak by jí tohle mohlo pomoct.

Když vešla do místnosti, uprostřed kruhu židlí byla jedna velká židle. Byli tam další čtyři holky a několik mužů. Sedla si na stranu s ostatními holkami.

Jak čas pokračoval, v 10:55 přišla instruktorka skupiny. Vypadala jako laskavá žena s dlouhými, tmavými vlasy a hezkou tváří. Sedla si do židle doprostřed. Rozhlédla se kolem a začínala dělat docházku.

„Ahoj lidi. Jmenuju se Dr. Meredith Fellová, jedna z psychiatrů v této nemocnici. Dnes povedu skupinovou terapii. Vím, že někteří z vás jsou tu noví, takže začneme jmény, popořadě. Jenom si pamatujte, že jste tu všichni ze stejného důvodu-aby vám bylo znovu lépe. Jenom řekněte svoje jméno, a proč tu jste. Vím, že to může být těžké, ale snažte se, dobře?“ mluvila přísným, ale něžným hlasem.

V 10:59 se otevřely dveře. Dovnitř vešel Klaus a za ním samotný Damon. Elena se usmála. Byl tady! Damon si vzal poslední židli v mužské řadě a Klaus seděl vedle něho.

„Tak, když se k nám připojil Klaus s Damonem, můžeme začít.“ Řekla Doktorka Fellová.

„Šlo jenom o velký příchod.“ Klaus se ušklíbl. Elena si nemohla pomoct a usmála se. Odvážila se vzhlédnout a podívat se na Damona. Klidně seděl s překříženýma nohama, rukama v klíně a sevřenými dlaněmi. Vypadal, jako kdyby byl na normální schůzce.

Slyšela, jak ostatní holky mluví, ale nedávala pozor. Byly to prostě osamělé příběhy, plné smutku. Příběhy, které nepotřebovala slyšet. Dál se dívala na Damona. Jejich pohledy se setkaly. Usmál se na ni, pak mrkl a ona se znovu usmála.

„Eleno?“

Její jméno jí přivolalo zpět do reality.

„Teď jsi na řadě,“ řekla Meredith klidně, dala jí malý úsměv útěchy.

Elena si vzdychla. Nechtěla o tomhle mluvit!

„Ahoj, jmenuji se Elena,“ začala. Slyšela ozvěny ´Ahoj Eleno´ po místnosti. Podívala se na Damona, který se usmál a přikývl. Zvláštně jí to dodalo kuráž pokračovat.

„Já… Já vážně nevím, proč tu jsem, abych byla upřímná. Byla jsem nucena sem jít, protože…“ podívala se na Damona, který jí pozorně sledoval.

„Já… Já jsem si vzala celou lahvičku prášků. Vzbudila jsem se později v nemocnici. Podle doktorů mi včas vypumpovali žaludek. A proč jsem to udělala, vaše odhady jsou stejně dobré jako ty moje,“ zašeptala a znovu si sedla.

V tuhle chvíli se neodvážila podívat se na Damona. Nechtěla vidět, co si o ní myslí-šok, vztek, nebo dokonce lítost. Elena by nepřijala ničí lítost, a už vůbec ne Damonovu.

Teď byla řada na mužích. Jako první šli tři muži a potom Klaus.

„Ahoj, jmenuju se Klaus. Jsem sexoholik a občas jsem na to hrdý. Takže jsem tady jenom, abych to dostal pod kontrolu,“ na všechny se ušklíbl a ani se neobtěžoval si stoupnout.

Teď byla řada na Damonovi.

Teď se na Damona podívala. Nekoukal se na ni, ale na Doktorku Fellovou. Zírala na něj a najednou zazvonil zvonek.

„No, jak nám ten čas letí. Všichni jste odvedli výbornou práci. To je vše ohledně dnešního sezení. Všichni jste omluvení z oběda,“ řekla Doktorka Fellová radostným hlasem.

Elena se zvedla ze židle, aby odtud rychle vypadla. Zrovna chtěla odejít, když za sebou uslyšela hlas.

„Eleno, počkej chvíli.“ Byla to Doktorka Fellová.

Elena se otočila, aby se na ni podívala. „Ráda vás poznávám, Doktorko Fellová.“ Mohla být alespoň slušná.

„Já tebe také. Plánuji nám první schůzku dnes odpoledne. Trochu si promluvíme a cokoliv mi řekneš, zůstane mezi námi.“

„Jsem povinna zúčastňovat se terapií?“

„Jako součást vašeho pobytu je to povinnost každého. Jak jinak by se mohl tvůj stav zlepšit? Tak řekněme, dnes ve tři? Moje kancelář je na třetím patře. Přijď včas-sestřička bude poblíž tvého pokoje, aby tě doprovodila, dobře?“ Doktorka Fellová mluvila klidným a přátelským tónem, na který by si Elena mohla zvyknout. Ale to neznamenalo, že se jí to bude líbit.

Elena pouze přikývla, rozuměla.

„Dobře. Uvidíme se ve tři.“ A s tím, vyšla ze dveří.

Když Elena odcházela, zaslechla za sebou další hlas.

„Eleno.“ Otočila se a viděla Damona, který se opírá o zeď. Měl na sobě šedou košili s dlouhým rukávem a tmavě modré kalhoty. S jeho košilí jeho oči vypadaly tyrkysově, jeho svaly byly vidět, když měl překřížené ruce.

„Ahoj Damone,“ odpověděla zvláštně. Podívala se do jeho očí, očekávala jednu z předešlých emocí.

Nic tam nebylo.

Elena stále přemýšlela, proč Doktorka Fellová najednou zastavila jejich sezení. Byla na něm řada, ale stejně to vypadalo, že nechtěla, aby Damon mluvil. Dělo se něco divného…

„Ahoj, co kdybych tě vzal na procházku do zahrad. Je nádherný den. Co ty na to?“ jeho otázka ji přerušila z myšlenek. Věděla, že se snažil být přátelský, ale hluboko vevnitř věděla, že chtěl mluvit o tom, co řekla.

„Tak jo,“ souhlasila, věděla, že s ním stejně bude muset mluvit.

„Vezměte mě za ruku, My lady?“ usmál se na ni a ona se zasmála. Společně, ti dva zamířili do zahrad, Elena zcela nepřipravená poprvé mluvit, ikdyž chtěla.

…

Poznámka: Bude se Damon vyptávat? A proč je tam on?Nechte koment *L

Poznámka 2: Přeloženo se souhlasem od taekwongirl360 z http://www.fanfiction.net/s/7901384/3/Haven-in-Your-Arms

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Útočiště v tvé náruči 3: