OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upírské nebezpečí 4. kapitola

09.01.2013 (12:00) • Bee23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 638×

Stefan s Adamem došli k domu. Stefan z toho měl celkem nervy. Nebál se první reakce, ale toho, že Adama jeho sourozenci časem tak zdeptají, že se tu s největší pravděpodobností už nikdy neukáže. Z toho měl Stefan velký strach.

POHLED DAMONA

Stále jsem musel přemýšlet o tom, co mi Violet řekla. Jak myslela to, že se to za pár dní vyřeší? A vůbec, mám říct Stefanovi, že to ona zabila těch pár lidí? Docela jsem byl na vážkách, protože jsem si nebyl zcela jist Violetiným chováním. Dřív mi říkala vše. Když se zamilovala, když měla nějaký problém, když zabila lidi nebo když chtěla začít studovat vysokou… říkala mi vše. Jenže teď je jiná. Když jsem ji viděl naposled v Chicagu v roce 1969, na Violetino výročí sta let od přeměny v upírku, jen zářila. Vybavuji si, že nosila na krku „N“ a že si pořídla nový prsten, který ji chránil před sluncem. Byl to takový starý prsten s perlou uprostřed a nosila ho na levém prsteníčku. Teď, když se zamyslim, tak Violet ani jednu věc už nemá.

V tu chvíli vytrhlo Damona z bloumání prásknutí vchodových dveří. Přišel Stefan i s návštěvou.

„Jsem doma. Je tu někdo?“ křičel Stefan už v chodbě.

„Ježiš, sežral moc veverek a bude milej,“ pomyslel jsem si, ale nahlas jsem jen řekl: „Jsem tady.“

„Damone, rád bych ti někoho představil.“

„Jistě, jen doufám, že to zase není nějaká sexy lidská holka, jinak za sebe neručim,“ řekl jsem se smíchem na rtech.

Stefan zas hodil tu svou obvyklou grimasu. „Tohle je Adam, můj kamarád. Je to upír, vegetarián jako já.“

Do obýváku přišel asi tak stoosmdesát centimetrů vysoký blonďák, celkem sympatický, s tmavýma očima a velmi výraznými špičáky.

„Ahoj, jsem Adam,“ řekl kluk a podával mi ruku.

„Damon,“ pronesl jsem naprosto klidně, ale ve střehu. Nemusím Stefanovi kamarádíčky.

„Adam tu s námi nějakou dobu zůstane,“ řekl Stefan tónem, kde je jasné, že jde o konečnou věc.

Neměl jsem chuť se hádat ještě s ním, stačí mi jedna nafouklá holka v baráku, nepotřebuju druhou. „Oukej,“ pronesl jsem zcela lhostejně, „takže si jdi najít nahoru nějaký pokoj, jdi doprava, vlevo máme pokoje my, já si zatím tady s bráškou promluvim.“

Stefan pohledem Adamovi naznačil, že tohle mé chování je normální, a Adam se tedy ztratil nahoře.

„Stefane, musíme si promluvit. Sedni si.“

POHLED STEFANA

Byl jsem rád, že Damon proti Adamovi nic nenamítá. Každopádně to, že si chce se mnou promluvit, mě trochu vyděsilo. Jestli se něco nestalo Eleně?

Sedl jsem si a Damon si sedl naproti mně. Díval se mi přímo do očí a mě okamžitě napadlo, že to bude nějaký vážný rozhovor. Ať si Damon tvrdil, že po otci není, tohle měl po něm. Takto s námi mluvil otec o vážných věcech či špatných zprávách, například o smrti naší matky. Tady snad nic podobného nehrozilo.

„Stefane, musim si s tebou promluvil o Violet.“

Neuvěřitelně se mi ulevilo. „Vytáhl jsi z ní důvod, proč je tu?“

„Ne. Tvrdila mi, že tě chtěla vidět,“ pronesl Damon popravdě a na čele se mu objevila vráska.

„Kecá. Tohle není naše sestřička. Řekl bych, že za pár dní z ní vypadne pravý důvod,“ oznámil jsem Damonovi naprosto klidně a už jsem se zvedal k odchodu.

„Sedni si,“ vyhrkl ale Damon dost rázně.

Podivil jsem se, ale posadil se zpět.

„Ještě něco?“

„Jo,“ řekl, ale sklonil hlavu a bylo vidět, že s něčím vnitřně bojuje. Pak řekl, spíš pro sebe než mně: „Taky se mi nesvěřila, tak proč bych já měl dodržet dohodu.“ Opět se na mě podíval a v očích se mu značilo odhodlání. „Violet zabila ty lidi.“

„Cože?“ vyhrkl jsem naprosto v šoku.

„Ne všechny,“ dodal Damon spěšně, „ale zabila třeba toho kluka, co našli za Grillem, a prý ještě další dva nebo tři.“

Byl jsem jako transu a můj mozek chrlil akorát otázky, na které jsem stejně odpověď  znal: „Takže mi chceš říct, že naše sestra, jen co přijela do města, zabila několik lidí a jejich mrtvoly nechala okázale na ulici? Je normální? My se tu snažíme být co nejméně nápadní a ona? Jen co přijede, jsou tu zabíjeni lidi ve velkém! Nezlob se na mě, Damone, ale já jí nevěřim, že má na svědomí jen hrstku těch lidí. To si teda vypije,“ řekl jsem dost nahlas, zvedl se a ve vzteku zakřičel: „Violet, přiklusej sem dolů! Hned!“

Violet se skutečně v tu ránu objevila a normální člověk by řekl, že to je velmi dobře provedené kouzelnické číslo.

Já byl ve varu.

„Zabila jsi ty lidi v lese?“ zeptal jsem se přísně.

Violet vrhla velmi ošklivý pohled na Damona.

„Nech toho,“ okřikl jsem ji. „Zachoval se správně. My se tu snažíme, aby nikdo nevěděl, že jsme rodina upírů, ale jen co přijedeš ty, jsou tu zabiti desítky lidí jen tak! Co mi k tomu řekneš?“

Violet sklonila hlavu. „Nic.“

„Jak nic? Violet, nechtěj mě naštvat!“

„Vždyť už naštvaný jsi! A co bych ti k tomu měla říct? Nezabila jsem je všechny, nejsem přeci blázen. Je tu ještě někdo!“

„Nesmysl,“ uzemnil jsem ji. „Chápeš, jak je to nápadné? Ty přijedeš do města a hned je mrtvých pětadvacet lidí!“

„Ale já to nebyla,“ řekla mi přímo do očí.

Náhle do toho skočil Damon: „Stefane, třeba jsem se já jen spletl.“

„Ne! Já jsem si to myslel taky. Kdo jiný by to mohl být, ne? Aby se situace trochu uklidnila, máš, Violet, měsíc domácí vězení. Na lov budeš chodit jen s Damonem, popřípadě se mnou, pokud bys měla chuť na zvířecí krev. Nebo ještě líp. Skočíme do nemocnice a přineseme několik litrů A negativní. Tu máš přece nejradši.“

„Co? Jakym právem tohle můžeš udělat?“

„Jsi nezletilá.“

„Ale prosim tě? A copak ty jsi dospělý?“ vykřikla Violet.

„To ne. Ale my za tebe zodpovídáme. Alespoň tady.“

Violet se otočila na Damona. „Damone, řekni sakra taky něco!?“

Damon mě ovšem podržel. „Měla by ses na chvíli zklidnit, prospěje ti to.“

„Fajn,“ odsekla a měla se k rychlému odchodu.

„Jo, počkej ještě,“ řekl jsem ještě rychle.

Otočila se a v očích doufala, že se něco změní.

„Pár týdnů tu s námi bude žít můj kamarád Adam,“ řekl jsem stroze, Violet opět nasadila ten hnusný kamanný výraz a odešla do své ložnice.

Autor: Bee23, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upírské nebezpečí 4. kapitola: