Upíří deníky - Začátek - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Napsala jsem první kapitolu k mé nové povídce.
O čem je? Kdo zná upíří deníky, tak ho to rychle dostane do děje, pokud ne, tak s tím taky nebudete mít problém. :)
Elena Gilbertové má dvojče Teresu Gilbertovou. Děj začíná od posledního dne prázdnin.
Doufám, že se vám to bude líbit a zanecháte nějaký komentář. Samozřejmě nebudu počítat s tím, že se všem mé "dílo" bude líbit.
Ale já píšu tak, jak se to líbí mně. :) TerryBells...

09.11.2012 (17:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 4942×

Trailer:

1. kapitola - Předsevzetí

„Jsi připravena na zítřejší teror?“ zeptala se dívka s hnědými vlasy a očima. Obě dívky vypadaly, jako by si z oka vypadly.

„Ne?“ řekla ta druhá stále s otazníkem na konci.

„To ani já ne, ale jednou se tam vrátit musíme,“ konstatovala.

„Eleno, já mám strach, že budu šťastná, mám strach, že se zase všechno zhroutí, říkám si, kdybychom tak nikdy…“

„Terry, prosím neříkej to.“ Eleně se znovu zalily oči slzami.

„Promiň, ale stále mi to vrtá hlavou! Nejde mi zapomenout, prostě to nejde, a já nevím, co mám dělat,“ vyzpovídala se Teresa a znovu si schovala tvář do dlaní.

„Dávám nám předsevzetí! Nebudeme se stále ohlížet za sebe, musíme alespoň trochu žít, vím, že to nebude jednoduché, taky si nemyslím, že to půjde hned, ale musíme si věřit!“ prohlásila Elena a pohladila Teresu po vlasech.

„Fajn, už jsou to čtyři měsíce! Nebudeme se ohlížet zpátky!“ řekla Terry uslzeně.

„Větší oříšek bude Jeremy,“ řekla zpoza rohu teta Jenna. Měla rozpuštěné příjemně zrzavé vlasy a hraný zdravý úsměv.

„Mám o něj strach,“ řekla najednou Terry.

„Zítra je první den a on zase přijde totálně namol a zhulený,“ rozčílila se Jenna.

„Jdu se osprchovat, nemíním tady sedět a čekat na něj, až se milostivě vrátí ožralý!“ řekla Elena rozčíleně a zvedla se z pohovky.

„Já ho asi půjdu hledat,“ řekla Terry zoufale.

„Nikam nechoď, je tma a určitě ho nenajdeš,“ řekla Jenna jasně.

„Jenno, myslím, že ho vážně půjdu hledat,“ řekla Teresa nesmlouvavě.

„Fajn, ale dávej na sebe pozor! A vezmi si mobil!“ křikla za ní Jenna.

Pohled Teresy:

Vešla jsem do předsíně a oblékla jsem si podzimní bundu a šátek. Nemůžu říct, že bych byla zrovna nadšená z toho, že ho zase musím jít hledat, ale alespoň mě to přivede na jiné myšlenky.

Vyšla jsem před dům do tmavé noci. Ulici osvětlovalo jen pár pouličních lamp, které stejně nesvítily všechny.

Když jsem se zahleděla do oken jiných domů, uviděla jsem spoustu šťastných rodin, a to mi zase vyvolalo vzpomínky na mé rodiče, rodiče, které jsem před čtyřmi měsíci ztratila. Já, Elena, máma a táta jsme jeli z večírku domů, bohužel ta noc jim byla osudnou. Tak moc bych chtěla vrátit čas! Tak moc bych chtěla zahlédnout jejich tváře. Zasmát se s nimi, říct, jak se cítím. Ale tady to bezpečí je nadobro pryč. A bohužel Jeremyho to sebralo nejvíc.

Věděla jsem, kam chodí poslední měsíce. Hřbitov! Ale bohužel tam nechodí truchlit, spíš naopak. Chodí se tam sjíždět, opíjet a mnoho jiných věcí.

Asi byste si řekli, že v noci chodit na hřbitov je pošetilé – hloupé, ale já si už tak nějak zvykla.

Otvírala jsem hřbitovní branku, která vydala otřesné zavrzání. Jeremy a jeho „parta“ chodívá do té starší části, abych řekla pravdu, tak tam docela strach mám.

Nemusela jsem je hledat dlouho, slyšela jsem je dobře. Stálé pochechtávání a rozbíjení lahví.

I když jsem je slyšela, tak jsem od nich byla stále daleko, když jsem procházela tu mladší část hřbitova, měla jsem zvláštní pocit. Pocit strachu, který mě pohlcoval. Měla jsem dojem, že mě někdo sleduje. Uhrančivým pohledem. Neměla jsem tu odvahu podívat se zpět, neriskovala jsem to.

Obešla jsem pár stromů a už jsem viděla mnoho postav, které sedí na starých náhrobcích. Došla jsem blíž, viděla jsem tam Jeremyho, Vicky, sestru bývalého přítele mojí sestry, a další podivné existence, které navštěvovaly naši školu.

Jeremy mi přišel ještě nejstřízlivější, a to už je co říct.

„Jeremy,“ oslovila jsem ho. S ním to samozřejmě ani nehlo, ještě abych se divila.

„Jeremy!“ zvýšila jsem hlas.

„Jere, je tady tvoje sestřička,“ řekla jedna holka, která byla naproti mně.

Jeremy se otočil, dal mi ruku kolem ramen a začal mluvit:

„Ahoj sestřič – ko,“ zakoktal se.

„Panebože, Jeremy, to snad nemyslíš vážně! Jenna doma šílí a ty se sjíždíš! Jdeme domů!“ řekla jsem rázně.

„Myslím, že nee,“ řekl medovým hlasem.

„Ale já myslím, že jo! Takže sebou začni hýbat! Jdeme,“ zavelela jsem.

„Jeremy, tvoje ségra je jak ten, počkej, nějakej diktátor,“ promluvil nějaký kluk z té skupiny.

„Ale pěknej diktátor,“ opravil ho jeho kamarád.

„Jeremy, jdeme,“ řekla jsem málem prosebně.

„Tak, dámy a pánové, já asi půjdu!“ řekl Jeremy a měl se k odchodu.

„Tak se měj, sráči,“ řekl ten kluk, co mě nazval diktátorem.

„Sežeň mi číslo na tvoji ségru!“ řekl jeho kamarád.

„Seženu, seženu. Tereso nebo Eleno?“ zeptal se.

„Tereso, a pohni,“ řekla jsem rázně.

„Dáš mi číslo pro mého kamaráda?“ zeptal se hloupě.

„Myslím, že ne. A teď už si pohni!“ řekla jsem a už jsem odcházela. Jeremy mě naštěstí dohonil.

Když jsme procházeli mladší částí hřbitova, tak už jsem neměla ten zvláštní mrazivý pocit. Asi jsem byla jen vystresovaná z toho, že musím Jeremyho odtáhnout pryč!

Párkrát za cestu Jeremy zakopl a upadl. Ale jinak jeho cesta byla v klidu.

Následující díl »

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction