Upíří deníky - Prokletí - 21. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tady je další kapitola. Je doopravdy Teresa těhotná?
Pokud ne, tak co s ní je?
A co se dělo s Bonnie, když chtěla Terry zabít?
Prosím o nějaké komentáře, děkuji moc.
Terry...

30.01.2013 (09:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1935×

21. kapitola - Fire

Pohled Teresy:

„Damone, ale to je tak trochu blbá sranda!“ vyjela jsem na něj. Chvíli se na mne nechápavě díval.

„Já nemůžu mít děti,“ pověděla jsem mu jasně. Damon si povzdech. A usmál se.

„Já jsem si taky říkal, že je to blbost, ale potom jsem si přečetl to proroctví a…“

„Ty to nechápeš, já jsem nemohla mít děti ani za normálního života,“ skočila jsem mu do řeči. Damon mne chvíli nechápavě pozoroval.

„Prostě mi kdysi doktorka řekla, že mám nějakou dědičnou vadu a že nemůžu mít děti,“ vychrlila jsem ze sebe. „Promiň, jestli jsi zklamaný, ale je to tak…“

„Proč jsi mi to nikdy neřekla?“ zajímal se.

„Víš, vzhledem k tomu, že jsi upír, tak ti to mohlo být prakticky vzato jedno… Damone, nemůžu být těhotná, ani kdybych stokrát chtěla,“ uzavřela jsem tuto diskuzi a pomalu se zvedla.

„Tak mi tím pádem vysvětli, co to bylo… To, co se ti stalo…“

„Panebože! Co je s Bonnie?“ nenechala jsem ho dokončit myšlenku.

„No, ona tak trochu provokovala,“ vymlouval se.

„A proto jsi ji omráčil?“ vyjela jsem na něj. A shýbala se nad kamarádkou.

„Chtěla tě zabít,“ prohodil prostě. Zamračila jsem se a snažila se ji probudit.

„Proč by mě chtěla zabít?“ křikla jsem. To už se Bonnie v mé náruči probudila.

„Kdo tě chce zabít?“ zeptala se vystrašená Bonnie. Oba dva jsme na ni hleděli jako na blázna.

„Fajn, můžete mi někdo vysvětlit, co se tady děje?“ ječela jsem. Až se zvedl prudký vítr a ten rozbil jedno okno.

„Co to bylo?“ vykulila na mne oči čarodějka, která pomalu vstala. Sedli jsme si na sedačku a mlčeli jsme.

„Řekni jí, že jsi mi dala přečíst to proroctví,“ založil si ruce v bok Damon. Bonnie se na něj nechápavě dívala.

„Jaké proroctví?“ dostala ze sebe. Damon se zvedl a šel ke knize. Chvíli v ní listoval a pak s ní hodil.

„Bylo tady!“ křičel.

„Terry, můžeš mi vysvětlit, co tady dělám? Já tak trochu nevím, jak jsem se sem dostala,“ šeptla mi.

„Fajn, tak tady něco nehraje!“ prohodil Damon. Zvedl tvář i ruce nad hlavu a křičel: „Myslíte si, že si se mnou budete hrát? Hnusný čarodějky?“ Vypadal trochu jako blázen. Přišla jsem blíž k němu a podívala se na něj.

„Vím, že to bude znít divně, ale nechceš si jít lehnout?“ snažila jsem se být milá.

„Ze mě blázna neuděláš! Viděl jsem, co je v té knize napsané!“ Místo řečí jsem ho objala. On ale rychle uskočil.

„Au! Pálíš!“ vyjekl. Podívala jsem se na své ruce, vypadaly úplně normálně.

„Co blbneš?“ nechápavě jsem se na něj podívala. Fajn, nevím, s kým se co děje, ale Damon se mi nezdá tak trochu v pořádku. Nejdříve s tím, že jsem těhotná, a teď, že pálím? Bonnie k nám došla a prohlížela si mne. Přiblížila se ke mně blíž a chytila mne za ruku, v tom momentu ucukla.

„Terry, on má pravdu. Vážně pálíš,“ usoudila. Začala jsem zrychleně dýchat. Byla jsem tak trochu nesvá a rozhozená. Co se to se mnou děje? Najednou chytil závěs, který dělal garde oknu už pěkných pár let.

„Panebože!“ vykřikla jsem. „Bonnie, prosím, udělej něco!“ křičela jsem.

„Já s tím nic nesvedu, je to tvoje kouzlo. Musíš sama, v první řadě se uklidni…“ Damon, ač se má teplota přibližovala ohni, se přemohl a chytil mne za ruku.

„Bude to dobré, dýchej,“ uklidňoval mne. Na jeho pokyny jsem zavřela oči a soustředila se. Snažila jsem v sobě najít „duševní mír“. Párkrát jsem se nadechla a poté otevřela oči.

Závěs nehořel, nebyl ani ohořelý. Byl normální…

„Bonnie, co jsi mi to udělala?“ zeptala jsem se se slzami v očích. Má kamarádka posmutněla a nadzvedla ramena.

„Terry, já nevím, co se stalo. Ani si nepamatuju, jak jsem se sem dostala!“ přiznala.

„Volal jsem ti, že s Terry není něco v pohodě. Okamžitě jsi sem jela, chvíli jsi studovala z těch tvých kuchařek, a došla jsi k závěru, že je Terry těhotná. Dala jsi mi přečíst i proroctví od původní čarodějky. Řekla jsi mi, že aby přežila, musím jí dát krev, ale potom jsi ji chtěla zabít, říkala jsi, že nesmíš něco takového nechat běhat po světě,“ připomněl jí Damon.

„To jsem nemohla být já, nikdy bych jí neublížila,“ draly se ji slzy do očí.

„A kdo to tedy byl?“ chtěla jsem vědět a povzbudivě jsem se na ni usmála.

„S jediným, s kým jsem kdy byla v kontaktu, byla Emily, ale nechápu to. Musela vědět, že ti Damon dá krev, že by tě nenechal umřít!“ zakroutila nevěřícně hlavou. A dívala se do země. Damon měl zase ten svůj skelný výraz, na něco přišel.

„Co?“ vydala jsem ze sebe.

„Co když přesně toho chtěla Emily docílit? Jak naše malá čarodějka říkala, musela vědět, že ti dám krev a nenechám tě umřít. Tady to všechno odstartovalo,“ vysvětloval.

„A co teď teda jsem?“ šeptla jsem a dívala jsem se Bonnie do tváře. Svraštěla obočí, přemýšlela.

„Jednou mi babička vyprávěla pohádku. Nevím, jestli to vážně nebyla jenom pohádka, ale… Prostě pointa byla, že žila jedna dívka, která měla moc ochránit lidi před temnotou – upíry, ale sama jím napůl byla. Její druhá půlka byla zaměřená na magii. Myslím, že z toho můžeme vyvodit, že jsi něco jako čaodějko – upír,“ dokončila svůj monolog a zářivě se na nás dívala.

„Super, moje holka mě chce zabít!“ prohlásil Damon naštvaně. „To vám nedaruju!“ křikl.