OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Unchain my heart, kapitola 8

02.04.2014 (13:00) • darkhope • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1750×

8. kapitola

Emily

Schoulila jsem se k Isaacovi a zabořila obličej do jeho ramene. Cítila jsem, jak se potupně uvolňují jeho napjaté svaly. Když už se zdál v pořádku, zeptala jsem se ho, v jaké jsme to vlastně situaci. Potřebovala jsem vědět, jak na tom jsem.

Chvíli bylo ticho. Jen se posunul blíže ke mně, položil mi dlaň na mou a srozumitelně mi vylíčil celou situaci, která i tak byla zneklidňující. Ať už se snažil jakkoli, nepodařilo se mu mě udržet v klidu. Zpráva, že mezi námi je jakési pouto, které z něj dělá majetnického blázna, nepatří mezi ty, co přijmu v klidu. Spolu s majetnickým postojem tu byla ještě silná náklonnost… vlastně něco jako láska, jen mnohem silnější. Fungovalo to tak, že mě vnímal jako součást sebe samého. Něco, co musí chránit. Něco, co je jeho.

Nevystrašilo mě to, protože mě to přímo vyděsilo, šokovalo, připravilo o dech! Bylo to šílené! Nebyla jsem schopna jakékoli reakce. Jen jsem seděla, nechala se objímat a snažila se přijmout to množství informací.

Trvalo to asi hodinu, než jsem vše zpracovala. Za celou tu dobu jsem téměř nezměnila pozici. Isaac mi prsty ťapkal po paži a druhou rukou svíral tu mou. Čekal, jak zareaguju. Znovu byl napjatý jako struna.

Sice jsem nechápala, co se to se mnou děje, ale v tu chvíli se mi zdálo jako nejlepší nápad Isaaca políbit. Jen lehce… na ostrou křivku čelisti. Ale byl to polibek. Isaac se překvapeně podíval. Po pár vteřinách se široce usmál a přitáhl si mě na klín. Musela jsem uznat, že s úsměvem na rtech byl k sežrání. Navíc to bylo nakažlivé. Culila jsem se jako blbeček jen proto, že se usmíval on… Páni… Ona ta náklonnost možná nebude úplně jednostranná.

Položila jsem mu čelo na rameno a nechala se škrábat na zádech. Alespoň k něčemu jsou ty vlkodlačí drápy dobré. Když člověk nemyslí na to, že mu po zádech šmejdí několik zbraní, může to být celkem příjemné. Dokonce jsem několikrát spokojeně zamručela, na což mi Isaac odpověděl bublavým smíchem. Jako trest jsem našla velmi efektivní lechtání. Ukázalo se, že je Isaac na boku lechtivý, a toho se musí využít.

Netrvalo dlouho a ucítila jsem na krku horké rty. Zaklonila jsem hlavu, abych usnadnila přístup ke krku. Sakra. To bylo snad ještě lepší než to škrábání. A to bylo něco!

„Takže ti to nevadí?“ zamumlal Isaac do mého krku.

„Budu si na to muset zvyknout. Zatím to vypadá, že to půjde rychle.“ Zaplétala jsem jeho vlasy do svých prstů.

„Mmmhmm, to je dobře. Moc dobře. Měl jsem hrůzu z toho, jak to přijmeš. Vím, že to přišlo tak rychle, ale nemohl jsem tomu zabránit. Já… ani jsem tomu nechtěl zabránit. Ještě nikdy mi nebylo tak dobře. Ani když jsem se dostal k Derekovi do smečky a získal tak rodinu. Teď – s tebou jsem získal sám sebe.“

„Taky jsem ráda, že jsi tomu nezabránil. A i když mě to děsí, cítím se u tebe v bezpečí. I když tohle fakt nechápu. Snažil ses mě zabít, proboha. Měla bych se od tebe držet dál. Jenže nechci.“

„Chápu. Jsem neodolatelný, rozkošný, roztomilý a charismatický. Navíc mám obličej, jaký mám, a tělo antických bohů. Být na tvém místě, tak už odhazuju podprsenku… vlastně i všechno ostatní oblečení.“ Ke konci už se culil a jen těžko potlačoval smích.

„Jenže nejsi!“ Nahmatala jsem polštář a praštila ho s ním do hlavy. I když jsem si nebyla jistá, zda to vůbec cítil.

Chytil mě za stehna a i se mnou se zvedl. Přešel k posteli a položil mě na měkkou matraci. Klekl si nade mě a zapřel se o ruce tak, aby se o mé tělo opíral jen příjemně. A že to bylo příjemné! Jeho šlachovité tělo na mém. No… to jsem si nechala líbit. A ještě lepší by to bylo, kdyby do pokoje nevtrhl Derek.

Stál mezi dveřmi s děsivým výrazem. Očividně byl jen krůček od přeměny. Obočí téměř tvořilo jednu souvislou linii, jak se mračil, a ústa měl stažená do tenké linie. Isaac se svalil stranou a vyskočil na nohy. Mně to trvalo o něco déle. Takže než jsem se vyškrábala na nohy, už byli Isaac s Derekem pryč.

Našla jsem je až v obýváku. Derek gestikuloval, ale mluvil příliš potichu na to, abych ho zaslechla. Nicméně vypadal jako zuřící šelma. Isaac se krčil a pomalu couval. Bylo jasné, že chová k alfovi respekt.

Nechtěla jsem jejich rozhovor pozorovat. Přišlo mi, že je to příliš osobní, proto jsem se vrátila do pokoje. Posadila jsem se na kraj postele a čekala, až se Isaac vrátí. Přehrávala jsem si v hlavě, co se to vlastně dneska stalo. Stále to bylo neuvěřitelné. Všechno! A nejvíce to, že jsem vlastně byla v pořádku. Byla jsem ráda za to, co mi Isaac řekl i jak to řekl.

Isaac se vrátil po několika minutách.

„Musíme balit. My dva jdeme k Peterovi a ostatní budou tady. Zdá se, že to je asi jediný způsob, jak teď uklidnit situaci. Alespoň do doby, než si všichni zvyknou.“

„Nechtěla jsem dělat problémy.“

„To není tvoje chyba. Jen je toho teď prostě nějak moc. A to, že ty ses ocitla uprostřed toho kolotoče, je moje chyba.“

Podal mi cestovní tašku a já si znovu zabalila. Naštěstí jsem toho neměla tolik. Spoustu věcí jsem ani nevybalila a zbytek byl ještě v úhledných komínkách. Isaac měl o něco složitější práci. Oblečení bylo všude. Než našel to, co chtěl, musel několikrát přeházet celý pokoj.

Když měl vše, co potřeboval, vzal obě tašky a nesl je do auta. Rozloučil se s Derekem. No… spíše to vypadalo, jako kdyby se už nikdy neměli vidět. Pouta ve smečce asi budou opravdu silná.

Cesta k Peterovi proběhla v tichosti. Isaac vypadal nějak smutně. Vzala jsem ho za ruku, ale nic to nezměnilo. Pořád vypadal jako nešťastné štěně. Nepomohl tomu ani Peterův otrávený obličej, když jsme dorazili. A už vůbec tomu nepomohla Erica, která akorát čekala, až se dobalí Cora, aby ji odvezla k Derekovi.

Holky! Děkuju za komentáře. A ráda bych zodpověděla pár dotazů. Za kurzívu u přímé řeči se omlouvám. Jsem úplně zdeformovaná ze seminárních prací, kde jsem to musela používat. Takže se budu snažit si odvyknout, ale kdyžtak se předem omlouvám. 

Komentáře jsou pro mě jako hnací motor. Není to tak, že bych psala jen pro ně, ale jejich přítomnost dělá psaní jednoduší. Takže ještě jednou (a stále ne dostatečně) -  děkuju!

DH

Autor: darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Unchain my heart, kapitola 8: