OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Unchain my heart, kapitola 7

30.03.2014 (17:00) • darkhope • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 2002×

 EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

7. kapitola

Emily

Přitiskl mě na auto, ale ne bolestivě. Stihl náraz utlumit tím, že do prostoru mezi mnou a autem dal své dlaně. To však dopadlo spíše tak, že jsem se znovu ocitla v jeho náruči. A zase mi to nebylo až tak proti srsti. A Isaacovi očividně také ne, protože si mě přitáhl ještě blíž a čelo si opřel o mé rameno.

„Hmmm… stále voníš jako já.“ Spokojeně zabručel a obličejem se otřel o můj krk.

„Cože?!“ Vyjekla jsem a snažila se dostat z jeho pevného sevření.

Představa toho, že všichni ze smečky ze mě cítí Isaaca, nebyla to pravé ořechové. Proto se celý den chovají tak divně? Myslí si, že mám něco s Isaacem? To snad není pravda!

„No jasně, že jsi cítit jako Isaac, proč se asi Erica chová tak divně? Bere to tak, žes jí Isaaca sebrala.“ Přidal se do konverzace Scott.

Podívala jsem se na Isaaca, který jen nevinně pokrčil rameny. Nevyvrátil to… vlastně to potvrdil. Skvělé! Kdo by nestál o nepřítele – vlkodlaka – holku se zlomeným srdcem. Já tedy o něco takového stála… byl to můj „celoživotní“ sen!

Nevěřícně jsem kroutila hlavou celou cestu do Derekova bytu. Proč mi to nikdo neřekl? Mohla jsem se ráno ve sprše vydrhnout tak, že bych neměla ani vlastní pach… natož i ten Isaacův. Ale jim to bylo očividně jedno.

Alespoň, že s nimi nebudu trávit odpoledne. Derek pro vlčata naplánovat nějaké vlčí supertajné cvičení v lese. Přemýšlela jsem, jak se zabavit. Nikam jsem neměla chodit a v bytě se toho moc dělat nedalo. Knížky jsem žádné nepotkala a hrabat se v cizích věcech se mi taky nechtělo. Ale jeden malý plán na zabavení se mi přeci jen v hlavě vykvetl.

Počkala jsem, až všichni odejdou a vydala se na dobrodružnou výpravu do kuchyně. Asi hodinu jsem se snažila zlikvidovat ten neskutečný bordel, který tam panoval, ale nakonec se mi to nějakým zázrakem (a malým kouzlem) povedlo. K mému překvapení jsem našla nějaké použitelné ingredience na vaření. Dokonce bylo v lednici i maso. Vyndala jsem několik balení těstovin a dala se do práce. Výsledek byl obrovský hrnec experimentů a improvizace s masem a sýrem. I přes značně omezené podmínky jsem musela uznat, že to bylo dobré.

Když bylo hotovo, začala jsem s úklidem i v obývacím pokoji. Zažraná špína a krabice od jídla různého data nebyly zrovna to, po čem bych prahla, ale úklid mě zaměstnal na relativně dlouhou dobu. Všechny krabice jsem postupně likvidovala a pokoj se zdál stále prostornější a hezčí. Z hroudy pizza krabic se vylíhl konferenční stolek a kusy oblečení, které svým majitelům zřejmě už nějakou dobu chyběly, znovu spatřily světlo světa.

Jen několik minut poté, co jsem skončila s úklidem, se ve dveřích objevili vlci. Nechápavě se rozhlíželi. Těžko říct, zda vůbec poznali, kde to jsou. Jako první se vzpamatoval Derek, který se hned ptal na to, co to tak voní.

Musela jsem se sama pro sebe usmát. Měla jsem radost z jejich reakce. A když jsem každému nandala plný talíř domácího jídla, byli přímo nadšeni. Vážně se v tu chvíli chovali jako štěňata vrtající ocásky. Boyd svou porci snědl už při cestě ke stolu, takže se hned vrátil pro další. Ostatní byli sice o něco opatrnější, ale nikdo nenechal zbytky. Sama jsem si nandala až ve chvíli, kdy všichni dojedli. Proti jejich porcím vypadal můj poloprázdný talíř jako dezert.

Sledovala jsem, jak se pomalu rozvíjí diskuse u stolu. S pocitem zadostiučinění jsem si vyslechla i slova chvály a obdivu. Pomalu jsem dojídala svou porci a pak se vydala do kuchyně, kde Isaac bojoval se špinavým nádobím. Nádobí vyhrávalo na plné čáře. Trochu jsem pomohla a spolu jsme se pak vrátili za ostatními. Vypadalo to, že všichni mají dobrou náladu -  až na Ericu. Ta seděla se zamračeným výrazem mířeným přímo na mě. Nikdo si toho nevšiml, jen já. Zíraly jsme na sebe několik minut. Až do chvíle, kdy se Isaac otřel kolenem o mé.

Erica vyskočila, změnila se do beta podoby a hlasitě vrčela. Isaac se hned postavil přede mě a vrčení oplácel. Jeho jednání umlčelo celou smečku. I já jsem věděla, co to znamená, když jde jeden člen smečky proti tomu druhému ve prospěch nečlena.

Derek kývl na Scotta a sám mě odvedl stranou. Scott mezitím uklidňoval ty dvě vrčící štěňata. Když se mu to povedlo, Peter popadl Ericu a Boyda a mířil s nimi do svého bytu. Takže dnes tu zůstane Cora. Trochu se mi ulevilo, že Erica bude daleko. Nestála jsem o prokousnuté hrdlo.

Dobrá atmosféra nevydržela moc dlouho. A nevylepšila se ani po odchodu těch tří bet. Spíše naopak. Každý si zalezl do svého pokoje. Já a Isaac jsme sice byli v jednom, ale ani jeden z nás se neodvážil něco říct. Abych pravdu řekla, nevěděla jsem ani co bych měla říct. Postavil se Erice, aby mě ochránil. Postavil se smečce. To by dávalo smysl, kdyby mě bral jako partnerku… jako družku… Ale vždyť mě skoro zná. To není možné. Je to nemožné… prostě NE!

Snažila jsem se nějak racionálně vysvětlit, proč to udělal, ale nic kloudného mě nenapadlo. Zatmění mozku ani chvilkové ovládnutí mysli mimozemskou silou nepřipadalo v úvahu. A nic jiného by nedokázalo překonat loajalitu ke smečce. Jen ten jeden důvod.

Pozorovala jsem Isaaca sedícího na pohovce. Byl nervózní. Možná ještě víc než já. Žmoulal si prsty a proplétal je mezi sebou. Jeden z nás bude muset dříve nebo později promluvit. Vstala jsem z postele a přešla k němu.

Posadila jsem se vedle něj a schoulila se k němu.

Chtěla bych se zeptat, co se stalo. U minulé kapitolky jsem našla 4 komentáře, z čehož jsem trochu přešlá... Snažím se přijít na to, co bylo špatně.Takže jestli má kdokoli připomínky - prosím, napiště mi je. Ráda přijmu kritiku. Mohu se pak alespoň pokusit o nápravu. 

Těm čtyřem odvážlivcům, co mi zanechali minule komentáž MOC a MOC děkuju. Byla to jediná motivace napsat další kapitolu.

Takže slečny, snad najdu smajlíka, kritiku a možná i vlídné slovo. 

DH

Autor: darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Unchain my heart, kapitola 7: