Tidbits: 19. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alice se rozhodne, možná i dost nečekaně.

17.05.2021 (10:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 602×

Burnsall 2.0

Když jsem přišla do garáží, Brad tam ještě byl. Seděl ve své nastartované Toyotě RAV a poslouchal rádio. To se ovšem změnilo v momentě, kdy jsem zahučela na místo spolujezdce a to rádio jsem mu, jediním rázným stiskem příslušného knoflíku, vypla.

Ztěžka jsem vydechovala a očima hypnotizovala palubní desku. Brad na mě nejspíš překvapeně zamžoural, já mu ale jeho pohled neopětovala. Vlastně jsem si v hlavě dávala dohromady plamenný proslov.

„No… jsem rád, že aspoň tvůj zdravý rozum dneska funguje tak, jak by-“ začal, ale já mu do toho bez skrupulí vlítla.

„Nemůžeš být na mě naštvaný. Nemůžeš mi ani vyčítat, že jsem strávila noc s jiným chlapem, protože nejsme manželé, sakra! Nemáš žádné právo ode mě chtít věrnost!“ Postupně jsem zvyšovala hlas. „My dva jsme svoji jenom na papíře – ale o tomhle jsme se bavili už tisíckrát! Nebo mi chceš říct, že – kdybych nakrásně onemocněla – staral by ses o mě až do posledního dechu? Že se mnou strávíš zbytek svého života, bez těch svých úletů?! Že budeme spolu dennodenně hledat kompromisy ve věcech, které nám přijdou důležité?! Že budeme spolu žít a vychovávat děti?! Já totiž ne! Nejsem připravená si tebe – nebo kohokoli jiného vzít, Brade! A jestli ty jo, tak ti gratuluju! Mně do tohohle svýho miskonceptu ale přestaň neústále zatahovat!“ Vydával nějaké snad nesouhlasné zvuky, ale nic jiného neřekl, nebo říct nestihl. „A seš neskutečnej hajzl, žes mě tehdy u tebe doma přinutil věřit, že už máš v tom jasno! Takovejhle podraz jsem totiž od tebe ani v nejmenším nečekala!“

Měl pootevřená ústa, značnou část mého projevu. Pak mu ale do tváří vystoupala růž a já si nebyla jistá, jestli ze studu nebo z naštvání.

„Tak fajn! Vzdávám se!“ zaječel nakonec frustrovaně. „Máš pravdu, jako vždycky. Předstíral jsem, že jsem s rozvodem smířený, ale to jenom proto, že jsi pro mě moc důležitá, Elis! Nikdy jsem s žádnou ženskou neměl tolik, co s tebou. Bojím se, že o tebe bez toho papíru přijdu,“ prohlásil upřímně.

Nadechla jsem se ke vzdoru: „Ale já ti už řekla, že o mě nepřijdeš, sakra!“

„No jo, jenže… je to zatraceně těžký, víš? Vidět tě s jiným chlapem. Je to jako… jako bych se díval na lepší, rozhodnější, vyspělejší verzi sebe. Verzi toho, co z nás mohlo být, kdybych… kdybych sakra věděl, co chci, a šel za tím,“ přišla od něj další dávka upřímnosti. Následovala odmlka a já upřímně nevěděla, co bych mu na to měla říct. Mlčky jsem sledovala vnější projevy jeho vnitřního boje – sklopil pohled ke svým rukám, kousnul se do rtu, pak semknul čelisti, promnul si tvář a zafuněl.

„Tohle ale není jenom o tobě,“ opáčila jsem chladně. „Já tě nemiluju, Brade, a to je pro mě nejdůležitější.“

„Vždyť já vím…“ povzdechnul si a následovalo delší ticho. „Je to aspoň ten, do kterýho ses zakoukala?“

Přikývla jsem.

„Hm,“ zamručel. Tušila jsem, že se bude snažit z aktuálního tíživého tématu vybruslit. „Ale řeknu ti, nemáš úplně špatnej vkus.“

Vrazila jsem mu loket do břicha, než jsem útrpně zachrčela a schovala tvář do dlaní. Tohle jmenování důvodů, proč Tom byl ten pravý, jsem teď fakt nepotřebovala.

„Jenže je to marný…“ vydechla jsem. „Neřekla jsem mu to. Nevěděl, že jsme svoji, a zjistil to od tebe. Nic horšího se už stát nemohlo.“

Nesouhlasně zachrčel. „No, jestli chceš znát můj názor, vdaný ženský jsou pro chlapa větší vzrůšo než svobodný.“

Věnovala jsem mu pohled ze sorty to jako vážně, než jsem se natáhla po klice dveří. Musela jsem jet svým autem, abych se mohla večer vrátit zpět do Londýna.

„Elis?“ ozval se ještě Brad, tak jsem se opřela o střechu auta a sklonila se tak, abych na něj viděla. Koukal na mě, upřímně a s lítostí. Bylo na něm vidět, že mu konečně plně došlo, co tohle všechno pro mě znamenalo a že toho litoval. „Mám si s tím idiotem promluvit? Vysvětlím mu, jak to mezi námi je…“

„Kriste pane, jenom to ne!“ zavrčela jsem a rychle za sebou zabouchla dveře. Ještě jsem zaslechla Bradovu omluvu, než jsem se odporoučela k vlastnímu autu.

Cestou do rodné vísky jsem píchla mobil do nabíječky a jakmile se trochu zmátořil, zavolala jsem Tomovi. Pochopitelně mi to nevzal. Poprvé, podruhé, potřetí… a pak už jsem to vzdala.

Další hovor mířil ségře. Hrozně moc se radovala, když ze mě vypadlo, že Hiddleston byl v Londýně. Když jsem si pak postěžovala, že prasklo, že jsem vdaná paní, začala se vztekat, že je Brad idiot. Taky z ní, hned několikrát, vypadlo, že je jí to moc líto. Lítost ale byla přesně tím, co jsem nepotřebovala, proto jsem zavolala mámě. Potřebovala jsem svoji mysl dostat od toho, co se právě stalo, přičemž ideálním prostředkem byli lidé, kteří o mém manželství neměli tušení…

Řekla jsem jí, že jí vezu spolužáka z medicíny místo Dr. Camdena. V jejím hlase jsem dokonce zaslechla radost, a když zavěšovala, říkala, že jede nakupovat.

Táta se mě zeptal, koho mu to vezu, než se podivil tomu, že je Brad ochoten opustit práci na univerzitě pro džob na venkově. Zahrála jsem to do autu s tím, že má své důvody, které jim určitě rád vysvětlí, když u nich bude bydlet.

Asi dvě hodiny jsem řídila v absolutním tichu. Ani rádio jsem si nezapla – tak moc jsem potřebovala klid. Naneštěstí mě dostihly mé myšlenky, které nepřestávaly vířit okolo velkého prozrazení. V určité fázi už jsem se rozhodla to utnout a zavolat jedinému člověku, u kterého jsem si byla jistá, že mě litovat určitě nebude.

„Doktorko Reevesová, ať už je to cokoli, co vás vede k domněnce, že mě v sobotu můžete připravit byť jen o sekundu mého osobního volna, dovolte mi vás vyvést z omylu,“ začal z ostra a mně zacukaly koutky. Netušila jsem, že mě dneska něco přiměje k úsměvu, a už vůbec bych tuhle superschopnost nepřisoudila Ramimu. Přesto…

„Ale, Rami, já vás přece nechci okrádat o váš osobní čas,“ zhodnotila jsem. „Pokud se nepletu, my dva jsme přátelé, proto doufám, že mi nějakou tu sekundu věnujete dobrovolně.“

To ho asi přimělo se stáhnout. „Ale jistě. Vy jste šéf.“

Z hrdla se mi vydralo zachrčení. „Uch, a je to tu zas! Proč to vždycky děláte? Proč se musíte na všechno dívat skrze skutečnost, že jsem vaše zaměstnavatelka? Do ničeho vás nenutím, je to od vás nefér!“

„Takový je život.“

Zafuněla jsem a rozhodla se začít odjinud: „Co váš kurz? Jaký to je?“

„Proč se o mě zajímáte?“ oplatil mi otázkou.

„Jsme přátelé a přátelé to tak prostě dělají.“

„V tom případě bych byl radši, kdybychom nebyli přáteli,“ oznámil mi naféra. Pak mu to ale asi začalo být blbé, a tak se rozhodl svůj předchozí projev zjemnit. „Poslyšte, nemusíte se přetvařovat, nic mi nedlužíte. Osobně jsem za to ponechat náš vztah na čistě profesionální úrovni.“

„Dobře,“ zahučela jsem, „tak se pojďme čistě profesionálně bavit o tom, jak se vám daří.“

Útrpně si povzdechnul. „Bylo mi fajn, dokud jste mě nevyrušila.“

Byla jsem si jístá, že než z něj vymámím cokoli osobního, stihnu dojet do Burnsall. No, aspoň tím zabiju čas…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Tidbits: 19. kapitola:

2. Tinker

26.05.2021 [13:54]

Sab, děkuji Ti za komentář! Emoticon Přesně tak, cílem nebylo, abyste Brada neměli rádi. On je prostě svůj... takové přerostlé děcko, které má občas světlé chvilky (třeba to, jak zvládnul Dr. Camdena, ale většinou si teda žije v té své pohodlné bublině, bez závazků, bez kompromisů, bez starostí. Ale bude otcem - na to nezapomínejme! Třeba ho skutečná zodpovědnost změní. To si ale budete muset domyslet, povídka totiž už bude končit. Emoticon
Ach, Rami... Jeho náladičky, nebo spíš gloomy standard, jsou hrozně vděčné a píšou se skoro samy. Je sice otázka, zda to v budoucnu se svou úsečností a ironií třeba nepřepískne, ale to si opět budete muset domyslet. Alice ho má ráda, je profesionál, a že je takový, jaký je, to ji zatím spíš baví než štve. Emoticon
V další kapitole bude Tomíka (snad) dost, a ta poslední už bude jen a jen o něm.
Ještě jednou, děkuji ti za komentář, Sab, a za přízeň!

1. Sabienna přispěvatel

21.05.2021 [19:17]

Tak jo, teď už by se Brad mohl vzít v potaz, že to jejich manželství je jen na oko, a podobných scén se již vyvarovat.. Taky by si konečně mohl přerovnat svoje priority, které by později mohl využít v jiném vztahu. Tohle by mu mohlo otevřít oči. Emoticon On to rozhodně není špatný chlap, jen ještě úplně nedospěl, ale jestli se mu to podaří, tak by nemusel být tak marný, jako doposud tohle by mu mohlo celkem pomoct A bylo od něj celkem milé, že se nabídl, že si promluví s Tomem, aby mu to vyjasnil, ačkoliv je zřejmé, proč to pro Elis nezní jako dobrý nápad Emoticon tohle si musí vyřešit s Tomem sama, snad ji dá tu šanci co nejdřív
Vsuvka s Ramim na odlehčení mě fakt pobavila, ten chlap je prostě špica fakt jsem se u toho pobavila
Už se moc těším na další kapitolu! Samozřejmě se nemůžu dočkat, až se na scéně znovu objeví Tom, já chci co nejdřív vědět, jak s tou informací, že mu El zatajila své manželství na oko zatajila, naloží Emoticon
Děkuju za bezva čtení, je to pro mě vždycky skvělá chvilka rozptýlení..