OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » There's more - 4. kapitola

19.01.2015 (13:00) • JohnnyBlade • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2189×

Skrz víčka mi prosakovaly sluneční paprsky, docupitaly si to až do mého snu a já pomalu začal nabírat vědomí. Do otevřených očí mě uhodilo teď to protivné světlo koukající z okna. Opatrně, tak abych nenamáhal ruku v sádře, jsem se otočil. Jednou rukou jsem proklepal polštář a zabořil do něj hlavu s tím, že budu ještě nějakou tu chvíli spát, sice se mi zdála noční můra o tom, že jsem ve vězení, to mi připomíná, že bych měl zavolat Madarovi. Ten nebude moc rád, až se toto dozví. Varoval mě, jestli Sasukemu zkřivím jeden jediný vlásek na hlavě, tak je se mnou na dobro konec, prý mě až moc dobře zná… Jsem zodpovědný, ale někdy se začnu chovat jako malé dítě, přiznejme si, že tak se občas chová každý.
Tenkrát, když mě strýc upozorňoval, jen jsem nad tím zvedal oči v sloup, ale teď mi dochází, že jeho strach byl oprávněný. Ale cožpak já za to mohu? Neměl po mně ten blbec vyjet. Ještě teď cítím jeho tělo na svém. Trochu jsem se ošil, otevřel oči, protože už teď jsem věděl, že nezaberu. První, co jsem spatřil, byla Sasukeho tvář uvolněná spánkem. Vypadal tak klidně a bezstarostně. Je jasné, že toto už není ten malý Sasuke, kterého jsem znal. Je starší, dospěl. Jeho povaha se změnila. Ale v mých očích to bude stále mladší bráška, co potřebuje být pod mojí ochranou. A já mu ji velice rád poskytnu.

Z nočního stolku jsem vyndal mobil, podíval jsem se, kolik je hodin. Šest minut po deváté, to už by mohl být Madara vzhůru, no, raději počkám, nechci Sasukeho budit, když tak klidně spí. Zajímalo by mě, o čem se mu asi zdá, určitě něco pěkného, na jeho tváři nebyl stažený ani jeden sval. Pozoroval jsem jeho tvář, nemohl jsem z něj spustit oči, byl tak krásný a mně vzhledově podobný. Povahově jsme se poněkud lišili. On jednal většinou impulsivně, já se snažil věci řešit s chladnou a rozumnou hlavou, i když to včera tak rozhodně nevypadalo.

Dost mě překvapilo Sasukeho kývnutí na takovýto druh sázky. Byl jsem si jist, že ustoupí, ale on ji přijal, zdá se, že jeho ego mu nedovoluje ustupovat v žádné situaci, Uchiha se v něm prostě nezapře. Bylo to ode mě zákeřné, nabídnou něco tak neetického a nezákonného, jako je sex se mnou, s vlastním bratrem, nemohl jsem si pomoci, chtěl jsem vidět jeho reakci. Už se těším na to jeho krásné tělo, s nachovými tvářemi přede mnou bude klečet na všech čtyřech, ústa jsou mírně otevřená a rty trošku napuchlé, vlasy rozcuchané… Mé představy se rozjížděly na plné obrátky… Své pozadí mi tak vystavuje na obdiv. Svýma rukama mu roztáhnu nohy kousek od sebe a pozoruji ten zčervenalý otvůrek vedoucí do jeho těla. Mlsně jsem se olízl.

„Itachi, proč se na mě tak díváš?“ Ze snění mě probudil Sasukeho hlas, který ke mně čím dál silněji doléhal.

„Ale, jen jsem si něco představil.“ Kdyby tak věděl, že je hlavním aktérem mých představ. „Jak dlouho už jsi vzhůru? “

Byl jsem naplno ponořen do těch představ, že jsem si ani nevšiml, že je vzhůru, a to jsem se mu díval přímo do tváře.

„Sotva pár minut. Nad čím jsi přemýšlel? Šel z tebe trochu strach.“

„Vážně? Mě se nemusíš bát, neublížil bych ti.“

„Po včerejšku si tím jistej zrovna nejsem.“

„Ale, ale… že by náš Sasuke měl strach? Od sázky už nelze ustoupit.“

„A kdo říká, že ustupuji, bratře. A strach rozhodně nemám, protože ty nevyhraješ.“

„Být tebou, tak bych si moc nefandil,“ uzemnil jsem ho a natáhl se po mobilu, je čas postavit se Madarovi čelem, musí mi nějak pomoci, nemůžu do vězení. Kdo by se potom staral o bratra, samozřejmě, že Madara. Musím říct, že mám strach, aby nebyl nakonec proti mně, koneckonců, na Sasukem mu hodně záleží. V kontaktech jsem vyhledal jeho číslo a bříškem palce klepl na nápis volat, přiložil jsem si dotykový mobil k uchu a vyčkával.

„Kam voláš?“

Na jeho otázku jsem však neodpovídal, jen jsem poslouchal ten protivný zvuk, co vycházel z telefonu. Ježíš, co ten Madara tak dlouho dělá, že to nezvedá, to ještě spí, nebo co? nadával jsem v duchu.

„Ahoj, Itachi, co potřebuješ?“ ozval se konečně jeho celkem hluboký hlas.

„No, potřeboval bych malou pomoc,“ nervózně jsem se podrbal na temeni hlavy, to on však nemohl vidět.

„S čím potřebuješ pomoct?“

„Týká se to tvé práce. Jen mal-“

„Bože, co jsi zase provedl?“

„Řídil jsem opilý a potom jsme se vybourali a teď ti volám z nemocnice.“

„Ty jsi řídil pod vlivem alkoholu?! A koho myslíš tím „jsme“?!“ křičel tolik, že mě z toho rozbolelo ucho. Ten mě vážně zabije…

„Eh… No, Sasuke.“

„Co tě to, do háje, napadlo?! Já tě asi uškrtím. Chováš se opravdu jako malé děcko. Doufám, že jste v pořádku. Nic, jedu tam a ty si nachystej, co mi k tomu řekneš,“ položil mi to. Myslím, že si můžu jít vykopat díru na hrob… Položil jsem mobil zpátky na stoleček a kouknul na bráchu. Na jeho tváři se zračil vyjevený výraz. Nedivím se mu. Najednou mi zakručelo v břiše, už mám docela hlad. Neměli nám dávno donést snídani?

***

Bylo zhruba po jedné hodině a já celý napjatý čekal na Madarův příchod. Jeho naštvanost je zcela oprávněná, má o nás strach, hlavně o brášku, dlouho se o něj staral… A najednou ho mám v péči já a hned to takhle pokazím. Asi bych nebyl dost dobrý otec. A to jsem ještě plánoval, že bych si nějaké to dítě pořídil. Třeba holčičku. Ale po tomhle asi těžko, zamítá se. Bůhví, jak by to potom dopadlo. Nedokážu se postarat o skoro dospělého kluka, tak jak bych se potom dokázal postarat o pětiletou holčičku?

Dneska byl Sasuke potichu. Na nic se mě nezeptal. Nesnažil se navázat žádnou konverzaci. Vím, že nepatří k těm druhu lidem, kteří by si dokázali povídat od rána až do noci, ale přesto mi dělal menší starost. Už jsem se chystal zeptat, jestli se něco neděje, ale ozvalo se krátké klepnutí na dveře a mně trochu zatrnulo. Dovnitř vstoupil strýc. 

„Jste v pořádku, kluci?! Co ty, Sasuke?“ byl šťastný, že nás vidí živé a v rámci možnosti i zdravé. Ovšem naštvanost v jeho pohledech směřované na mou osobu se dala jen těžko skrýt. „Můžeš mi laskavě říct, proč ses tak opil?“ podíval se na mě přísným pohledem. Co mu mám teď říci, že jsme se Sasukem ožrali jako hovada a on mě pak začal svádět? To těžko, vysmál by se mi do obličeje, anebo by mě spráskal jak koně…

„Nevím,“ pokrčil jsem rameny.

„Nevím? Si ze mě děláš srandu, nebo co?! Jak někomu takovému mohli svěřit do péče dítě? Kdyby zůstal u mě, měl by se daleko líp! Ty jsi tam mohl klidně zůstat!“ rázoval si to po pokoji sem a tam. Zůstat? Tak já se za nimi vracím, doufající, že to bude jako dříve, a on mi řekne toto? Mrzelo mě to. Madara byl vždy tak trochu proti mně, já ani nevěděl proč…

„Zůstat? Myslíš, že jsem tam chtěl? Ne, nechtěl, ale tenkrát se nikdo na mé názory neptal! Bylo vám úplně jedno, co chci já. Ty jsi byl s otcem jedna ruka. Domlouvali jste se na mě, jednali jste za mě, jako bych byl nesvéprávný! Šel jsem tam jen na otcovo přání, nikoliv proto, že bych to chtěl!“ Vím, štěkal jsem na něj jako na psa, ale v této chvíli mi to bylo úplně jedno. Sasuke to jen potichu sledoval.

„Mysleli jsme to dobře. Lepší doktor, než učitel.“

„Co je na učitelství tolik špatného? Řeknu ti, že hrabat se v někom se skalpelem v ruce není taky žádná sláva.“

„Přišlo nám to vhodnější, ale dost o tomhle. Co jste to vyváděli a jak dlouho tady jste, co se vám to stalo?“ Připadal jsem si jako u výslechu.

„No, já mám zlomenou ruku a Sasuke ztratil tak trošku paměť. A jsme tu takových patnáct dnů.“

„Paměť? Co myslíš tím „tak trochu“? “ probodával mě černými duhovkami.

„Neboj, tebe si pamatuje, teda, aspoň doufám,“ střel jsem po něm pohledem, až teď jsem si uvědomil, že je celou dobu ticho. „Děje se něco, bráško?“ 

„Ne, mělo by?“ kouknul na mě. Madara na něj stočil pohled.

„Neboj, Sasuke, půjdeš zpátky ke mně.“ Naprázdno jsem otevřel pusu. Pomůže mi vůbec?

„Víš, strýčku… Chtěl jsem tě požádat, jestli bys mi nějak napomohl, abych se nedostal do vězení...“

„To ti mám ještě pomáhat? Ani nápad, zasloužíš si to!“ Tak tohle je zlý, hodně zlý.

„Já bych chtěl být s Itachim,“ přidal se do rozhovoru Sasuke. Zmateně jsem nadzvedl jedno obočí.

„Po tom, co ti provedl?“

„Ano, pomohlo by nám to se lépe poznat,“ přemlouval ho. Madara se na něj pochybovačně zadíval, bylo vidět, že uvažuje, to je dobré znamení.

„Dobrá, pokusím se něco udělat, ale nic vám nezaručuji,“ podíval se na nás přísně. „Ale teď už budu muset jít, mám ještě nějakou práci,“ koukl na hodinky a namířil si to ke dveřím.

„Strejdo, máš ještě tu maid uniformu?“ zeptal se ho Sasuke.

„Mám. Na co ji potřebuješ?“

„Ale, na něco by se mi mohla hodit,“ mrkl na mě. Madara nechápavě těkal pohledem z jednoho na druhého.

„Co se to tu mezi vámi děje?“

„Ale nic, jen taková menší sázka, tak půjčíš?“ udělal na něj štěněčí oči.

„Až pojedete z nemocnice, tak se pro ni stavte,“ usmál se.

„Díky, ti to nějak vrátím.“ Sasuke zářil jako sluníčko.

„Děkuji,“ poděkoval jsem mu, když už stál mezi dveřmi.

„Kvůli tobě to nedělám,“ zašklebil se a odešel. Ach jo. Tak toto bude ještě těžký. Co jsem mu udělal, že je na mě takový? 

„Co se mezi vámi stalo, Itachi?“ zeptal se po chvilce ticha.

„Vůbec nevím, proč je na mě takový, jaký je. Vždy se takto nechoval, to až po tom, co jsem všem oznámil, že chci být učitel. Myslel jsem si, že je to kvůli tomu a že když půjdu na toho doktora, tak jak se po mně chtělo, doufal jsem, že to skončí, ale nějak se to spíše zhoršuje.“

„Aha. Na mě byl teda milej.“

„Jo, to protože má pro tebe slabost.“

„A proč?“

„Tak to netuším, asi jsi ho okouzlil svým šarmem, nebo těma svýma uhrančivýma očima, ty by dostaly každého.“

„Každého? Takže i tebe?“ Poslední dobou má fakt divné otázky.

„Mě sis získal už jako malý, Sasuke.“

„Itachi… Ehm… Můžu, můžu za tebou?“ červenal se jako sladké jablko. Nečekal jsem, že mě požádá zrovna o tohle. Trochu jsem se bal, ale kývl jsem.

„Jasně, pojď,“ odhrnul jsem peřinu a tak mu ukázal, že má připravené místo. Sasuke se nejistě zvedl z postele a bos, jen v noční dlouhé košili, doťapkal k mé posteli. Nejistě si na ni sedl. Já se posunul ještě více dozadu, ještěže postel byla u zdi a já tak byl na ni natisknutý, nebýt zdi, skončil bych určitě na zemi. Sasuke si opatrně lehl a nohy zavrtal pod peřinu k těm mým. Já přes nás přehodil zbytek deky a Sasukeho jsem si natiskl na sebe, ten se ke mně otočil čelem. A hlavu schoval mezi moji klíční kost a rameno. Vypadal zranitelně… Bylo mi úžasně, zase to bylo jako za starých časů, kdy jsme byli malí. Začaly mě hlodat výčitky svědomí kvůli sázce… Cožpak můžu rozbít něco takového, jako je Sasuke?

„Co se děje, že se tak mračíš? Vadím ti? Jestli jo, tak já jdu, stejně jsem si říkal, že je to blbý nápad,“ začal se zvedat z postele.

„Tak to ani náhodou!“ Divně se na mě zadíval. „Chci říct, že mi nevadíš.“

„Co se teda děje?“

„Já jen… Prostě si myslím, že ta sázka byla chyba.“

Sasuke nadzvedl hlavu blíž k té mé a zašeptal: „Polib mě.“

Cože?! „Sasuke… Co to k-“

„Říkám ti, polib mě, a dělej, než si to rozmyslím. Prosím…“ zvýšil trochu hlas.

Palec jsem mu dal pod bradu a lehce ji nadzvedl. Naše nosy se lehce dotýkaly. Až jsem cítil jeho dech na své tváři. Rty měl pootevřené, přesně jako v těch ranních představách. Chci to! Nehodlal jsem čekat. Přitiskl jsem rty na jeho ústa a s radostí jsem ochutnával ty dva malé nafouklé polštářky, chutnaly tak sladce. Sasuke se trošku nemotorně zapojil a za zátylek si mě přitáhl o něco blíže k sobě. Byl jsem mile překvapený jeho reakcí. Jednou rukou jsem si ho přetočil na sebe, takže já ležel pod ním a on nade mnou. Tahle postel nebyla dělaná pro dvě osoby, vyhovovalo nám to. Zdravou levou rukou jsem ho začal hladit po zádech. Teď mi ta sádra hodně překážela, kruci!

Jazykem jsem obkreslil jeho rty. Bez jakýchkoliv protestů otevřel pusu, to pro mě byla jasná pozvánka ke vstupu. Můj mlsný jazýček prohledal všechna zákoutí, nakonec jsem skončil u jeho jazyka. A špičkou toho svého jsem pošimral ten jeho a vybízel ho ke spolupráci. Potěšilo mě, s jakou vervou se do toho pustil. Sváděli jsme spolu vášnivý tanec. Už to nebyly tak jemné polibky jako na začátku, postupně se měnily v dravé a nespoutané. Věděl jsem, že na těchto rtech budu závislý, už teď na mě působily jako nějaká omamující droga. Takové to rty jsem dlouho nelíbal. Byli jsme na sobě tolik natisknutí, že mezi námi nebyla žádná skulinka. Sasuke se trochu prohnul, a to mělo za následek to, že se naše mužství o sebe otřela. Látka, kterou jsme měli na sobě, byla tenká, spodní prádlo jsme na sobě neměli, a tak ten dotek byl daleko intenzivnější, než kdybychom na sobě měli spodní prádlo a kalhoty. Sasuke zavzdychal, to byl pro mě spouštěč. Je mi jedno, že jsme v nemocnici. Rty jsem přesunul na jeho krk. Dal jsem mu možnost se nadechnout.

„Co to děláme, Itachi?“ zachraptěl, oči se mu leskly.

„Nevím, a upřímně… je mi to jedno,“ přisál jsem se zpět k jeho rtům.

Levačku jsem vmísil mezi naše těla a prsty jsem přejel přes jeho ne-úplně vzrušený úd, který byl kryt látkou. Dočkal jsem se kladné odezvy v podobě jeho stenu. S radostí se to poslouchalo.

„Itachi, počkej… to… Ehhh…“

„Ano, bratříčku, poslouchám tě,“ krátce jsem se zasmál a moje zlobivá ručka se dostala pod látku, sevřela jeho penis a palcem jsem polaskal žalud.

„To bychom neměli dělat, jsme v nemocnici. Ahh!“ Sasukeho tělo se oproti tomu mému vzepjalo, já tak měl volný průchod k jeho ztopoření. Pomalu jsem stahoval předkožku nahoru a dolů. Postupně jsem zvyšoval tempo. Odezvou mi byly už méně kontrolované vzdechy, když jsem cítil, že už bude, tak jsem toho nechal. Podíval se na mě vražedným pohledem.

„Sasuke, měl by si ses trochu mírnit, jsme přece v nemocnici ne?“ hravě jsem na něj zamrkal.

„Na to ti s*ru, kde jsme! Okamžitě mě udělej!“

„Jak si přejete, můj pane,“ řekl jsem mu odevzdaně. Vzal jsem jeho penis opět do ruky. A začal vykonávat svojí důležitou “práci“…

No, jak vidíte, tak už jsem to nemohla vydržet a musela jsem už tam nějaké to lehčí yaoi dát. V příštím díle bude pokračování. (Jsem to ale krutá, co? :P ).

Komentář by mě určitě potěšil.

A jak už jsem řekla... Holky moc vám děkuji :) . 

JohnnyBlade.

Autor: JohnnyBlade (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek There's more - 4. kapitola: