Vykřikla jsem, protože mě něco nepředstavitelně pálilo. Uvědomovala jsem si, že je to sporýš a ten debil ho na mě vylil, a teďka stál u mé poslele a smál se mi.
Chtěla jsem jít do koupelny, protože to strašně pálilo, ale když jsem ze sebe shodila peřinu, tak jsem si vzpomněla, že jsem nahá.
Viděla jsem jeho ironický úšklebek a rychle jsem se přemístila do koupelny. Tam jsem se osprchovala a obvázala se ručníkem.
Pálí to jako čert, pomyslela jsem si, a ten upír je hajzl.
S ručníkem okolo těla jsem vešla do pokoje, kde Damon už nebyl.
Zbabělec, odfrkla jsem si v duchu.
Oblékla jsem si oblečení, co jsem měla včera večer, a šla dolů. Tam si zrovna Damon lil krev do skleničky.
Přemístila jsem se k němu, skleničku mu vytrhla z rukou a rychleji, než stihl cokoliv udělat, jsem mu zlomila vaz
Uslyšela jsem auto a bylo mi jasné, že to je Elena. Vzala jsem si skleničku, sedla si na gauč a napila se. Elena zrovna vešla dovnitř a uviděla na zemi Damona.
„Co se stalo?“ zeptala se překvapeně.
„Vzbudil mě,“ řekla jsem a sledovala její nechápavý výraz, „kýblem se sporýšem ve vodě.“
„Chápu,“ řekla, „jsi v pořádku?“
„Přežiju to,“ odpověděla jsem a dál upíjela krev.
„Říkáš, že hledáš Klause, ale proč jsi ho nenašla už před tisícem let?“ zajímala se.
Vtom se začal probírat Damon a já řekla: „Protože mě tisíc let pronásledoval Mikael, ale ten je teď uvězněný.“
„Proč tě teda neochránil tvůj ochočený hybrid?“ ptal se Damon naštvaným hlasem.
„Za prvé, nikdo z původních, kromě Kola a Mikaela, neví, že žiji, a za druhé, Mikael mě pronásledoval, protože doufal, že se k Původním vrátím a zavedu ho k nim, protože chce zabít Klause.“
„Fajn. Najdeme Klause a donutíme ho, aby nám pomohl zabít Klause,“ řekl Damon a já měla chuť ho zaškrtit.
Naneštěstí pro mě se zrovna otevřely dveře a dovnitř vlétlo blonďaté tornádo.
„Eleno, měla bys vědět, že-“ zarazila se uprostřed věty, když uviděla mě.
„Caroline, není to tak, jak si myslíš. To není Katherine,“ vysvětlovala Elena.
„Ahoj. Já jsem Tatia,“ představila jsem se s úsměvem.
„Ty jsi také dvojnice.“ To nebyla otázka.
„Já jsem Původní dvojnice,“ opravila jsem ji. „Nabídla jsem se, že jim pomůžu zachránit Stefana.“
„Zachráníme Stefana a zabijeme Klause,“ smál se Damon.
„Ne,“ pronesla jsem důrazně.
„Ale no tak. Klaus je bezcitnej, nesnesitelnej hajzl, co-“ Nenechala jsem ho domluvit, přemístila jsem se za něj a jedním pohybem jsem mu zlomila vaz.
„To je to vážně takovej debil, nebo to jenom hraje?“ ptala jsem se Eleny. „Nasrat mě, tisíciletou upírku, dvakrát v jednom dni.“
„To je,“ odpověděla mi Elena a všechny jsme se tomu zasmály.
„Takže, Tatio, co tady teda děláš?“ zeptala se mě Caroline.
„Ať ti to řekne Elena. Já už na to nemám chuť,“ řekla jsem, protože už jsem toho měla dost.
Měla jsem hlavně chuť zabít toho blázna, který si zřejmě neváží svého života.
Takhle jsem přemýšlela ještě chvilku, než mě z toho zamyšlení nevytrhl neuvěřitelně otravný hlas.
„Co tu vlastně děláš, bloncko?“ ptal se.
„Nic, co by tě muselo zajímat,“ odpověděla mu s úsměvem a já a Elena jsme se tomu zasmály.
Naštvalo ho to. Chytil mě pod krkem a přišpendlil mě ke zdi.
„Nemáš žádné právo mi lámat vaz,“ řekl s vítězným úšklebkem.
Pořádně se přepočítal, jestli si myslí, že mě porazí. Vzala jsem jeho ruku, odtáhla ji od svého krku a zlomila mu ji. Pak už jsem jen viděla, jak se snaží nekřičet bolestí.
Zoufalec, pomyslela jsem si.
„Když ne vaz, tak aspoň ruku,“ řekla jsem mu s úsměvem a sledovala obdivné pohledy Eleny a Caroline.
Posadila jsem se na gauč a sledovala jsem Damona, jak si narovnává ruku a následně si sedá do křesla, jako by byl někdo důležitý.
Opak je pravdou, pousmála jsem se v duchu.
„Bolí, bolí?“ smála jsem se Damonovi.
„Ale vůbec ne,“ řekl se zábleskem v očích a já poznala, že za tohle se mi pomstí.
Snad se bude líbit. PIŠTE KOMENTÁŘE!!!!!!!!!!!!!!!!!