Těžká zkouška 16 • OurStories.cz ~ naše povídky

Bude Elenina prosba vyplněna, nebo se stane něco dočista jiného a nečekaného? Byla bych vám vděčná, kdybyste mi zanechali komentář, zda se vývoj povídky líbí.

19.06.2013 (16:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 573×

Se zatajeným dechem a pevně semknutými víčky jsem čekala na okamžik, kdy přijde ostrá palčivá bolest, až mi Damon zaryje špičáky do obnažené pokožky na krku a ponoří je hluboko do hlavní tepny. Nic z toho se však nestalo.

Po chvíli jsem se odvážila otevřít nejprve jedno oko, potom i druhé, a můj pohled se v zrcadle střetl s jeho již normálně domodra zbarvenými duhovkami. Dívala jsem se mu do očí plných překvapení nad mou odevzdaností a zároveň jsem si uvědomila, že zkoušel, jestli necouvnu. Z jeho výrazu jsem také mohla vyčíst upřímné uznání mé odvahy.

Zřejmě nečekal, že bych mu natolik důvěřovala.

Za tu dobu, co jsme se znali, jsme toho hodně prožili a stejně tak toho namluvili, ba tohle intimní gesto beze slov nás sblížilo jako nic jiného.

Ústa měl umístěná jen několik centimetrů nad mým krkem a horký dech dopadnuvší na vypjatou kůži mi rozechvěl všechny nervy v soustavě.

„Nebo bych ti mohl jednoduše neromanticky zlomit vaz,“ prohlásil Damon, jakmile zvedl hlavu od mého hrdla a s rukama položenýma na spáncích naznačil příslušné trhnutí i s doprovodným křupavým zvukem vycházejícím mu z hrdla.

„Ale neuděláš to?“ zeptala jsem se hlasem vyplněným špatně potlačovanou panikou. I v takovouhle chvíli jsem měla na paměti zprávu, jež někdo zhruba před hodinou odeslal z utajeného čísla na můj mobilní telefon. Byla stručná, výstižná a nanejvýš hrozivá: PŘIJĎ NA SLAVNOST, JINAK JEREMY ZEMŘE!

Znovu jsem cítila, jak se mi z tváří pozvolna vytrácí ona červeň způsobená nahrnutou pulzující krví, kterou měla pro změnu na svědomí Damonova bezprostřední blízkost.

„Jistěže ne! Děje se něco, Eleno?“

Musela jsem se držet, abych nezavrtěla hlavou až příliš moc horlivě. Tu proměnu jsem si přála z jediného důvodu, abych zvládla ochránit Jeremyho.

„Jsem sice nesmírně poctěnej důvěrou, kterou do mě vkládáš, ale ze zmiňovaných osobních důvodů nemůžu přijít ještě o jednu věc.“

„O jakou?“ hlesla jsem.

„O tvou nevinnost a naprosto nesobeckou povahu, která mě tak často přivádí k šílenství… ale hlavně o to, jak se lidsky snažíš zakrývat reakce tvého těla, když jsme spolu v jedné místnosti,“ pronesl tlumeným hlasem kdesi u mého ucha.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ odpověděla jsem a prudce se otočila, čímž jsem ho donutila o pár kroků ustoupit. Když jsem si všimla jeho vědoucího úsměvu, raději jsem aktivovala obranný mód založený na rukou překřížených na prsou.

„A… a vůbec, nejsi jediný upír v tomhle městě,“ vyhrkla jsem se znatelným odfrknutím, které ho ani přinejmenším neodradilo.

„Sama dobře víš, že by to nikdo z nich neudělal,“ zareagoval polohlasně. Jasně mi tím dal najevo, že by to v žádném případě nedovolil.

Přistoupil na vzdálenost jednoho metru a mně se proti vlastní vůli okamžitě zrychlil tep. Když pomalu vztáhl ruku a dlaní mě pohladil po celé délce paže, ani skousnutí spodního rtu nezabránilo mrazíku prolétnuvšímu mi po páteři. Prsty levé ruky obemkl obě má zápěstí a odtáhl mi ruce od těla, během čehož pravačka putovala pod vlasy na zátylek, pomocí kterého si mě přitáhl blíž. Nebránila jsem se.

Místo toho jsem s bušícím srdcem lehce pootevřela ústa a vyšla vstříc jeho žádostivým rtům. Zpočátku byl polibek jemný, ale pak se stal vášnivějším, a když se naše jazyky setkaly, pustil mou ruku, umístil ji na pas a přivinul si mě těsně k sobě. Položila jsem Damonovi dlaně na boky a po chvíli jimi vklouzla pod jeho rozepnutou koženou bundu.

Pocítila jsem na rtech, jak se usmál.

xxxXXxxx

„Do prkenný ohrady!“ zaklel barvitě Jeremy, když se na obrazovce televize jeho vybraný bojovník zhroutil s vyvrženými vnitřnostmi k zemi v kaluži krve a objevilo se červené Game Over. Se vztekle našpulenými rty mrsknul ovladačem o zem a zabořil se do měkkého opěradla jejich starého gauče, zatímco se nohama pohodlně uvelebil na desce konferenčního stolku.

„Těžkej den?“ nadhodil Alaric, vyloupnuvší se zpoza rohu s pro něho typickou sklenkou nějakého silného pití v ruce.

„To ani ne. Jen mám divnej pocit z tý maškarády u Lockwoodů… Myslíš, že si nechala Elena promluvit do duše?“ optal se Jeremy se skepticky svraštělým obočím. Lovec upírů váhavě pokrčil rameny, opřel se zezadu o opěradlo jednoho z křesel a se zamyšlenou tváří studoval hnědou tekutinu v broušené skleničce.

„Těžko říct, je dost tvrdohlavá,“ pronesl nakonec.

„To mi povídej. Jednou se dokonce-“ Oba muži v místnosti se současně ohlédli k hlavním dveřím, odkud se ozvalo zacinkání domovního zvonku a přerušilo tak jistě nadmíru poutavou historku z Gilbertovic dětství.

„Je dost pozdě. Kdo to může být?“ zajímalo Jeremyho, ze zvolené pozice se i tak zvednout nenamáhal.

„Asi někdo, kdo z nějakýho důvodu nemůže přijít za dne. Dones mi ze špajzu kuši,“ poručil Ric a s již prázdnýma rukama se přesunul do chodby, kde pro všechny případy čekal na zbraň. Poté co mu ji Jeremy předal, zaujal útočný postoj s rozkročenýma nohama a jediným trhnutím rozrazil dveře dokořán.

„Čau.“

„Stefane! Uch, ty si umíš vybrat načasování na návštěvu,“ vytkl upírovi Alaric, když skláněl samostříl k zemi.

„Aha. Omlouvám se, nechtěl jsem vás takhle vyděsit,“ řekl a jaksi samovolně se nakvartýroval dovnitř.

„Jdeš za Elenou?“

„Ne, vlastně si potřebuju promluvit tady s Jeremym,“ odpověděl Stefan a kývl směrem ke jmenovanému.

„O co jde?“ Příslušník rodiny Salvatorů se nepatrně ošil a bříšky prstů se poškrábal na čele, jako by nevěděl, jak by měl správně začít.

„Nejspíš se ti to nebude líbit, ale Damon a já jsme s Mattem a Bonnie domluvili, že tě po dobu trvání té slávy odvezou z města. Nech mě to doříct,“ pronesl o něco hlasitěji, jakmile spatřil, že Jeremy užuž otevírá pusu k námitkám.

„Mohli by tě využít jako návnadu, což svým způsobem posledně udělali, a jak znám Elenu, tak by s obětováním svého života za ten tvůj neotálela jedinou minutu. Bude to tak bezpečnější, protože budeme vědět, že jsi v pořádku, a můžeme tvou sestru líp ochránit,“ řekl Stefan a podíval se na Alarica, který pouze souhlasně přikývl.

Jeremy zůstal stát mlčky, pohledem přelétl z opatrovníka na Stefana, a potom se zahleděl na schody za sebou. Nebyl si jistý, jestli o tomhle plánu Elena věděla, ale instinkt mu napovídal, že je to to nejlepší, co pro ni v tuhle chvíli mohl udělat… ušetřit ji starostí o jeho bezpečnost.

„Dobře. A kam pojedeme?“

„K nedalekému jezeru ukrytému v lesích, žijí tam nějací Mattovi vzdálení příbuzní. Prý si můžeš vzít i prut na ryby.“

No, to bude zábava, pomyslel si Jeremy skepticky.

xxXXXxx

Krev se vařila v žilách, ve spánkové oblasti prudce tepalo a srdce bušilo, jako by mi každou chvíli mělo povyskočit z hrudi, stejně jako tomu bývalo u hrdinů proslule známých animáků.

Damonovy dlaně jezdící mi v kruzích po zádech vyloženě elektrizovaly při kontaktu s látkou trička, které jsem měla na sobě. A já si uvědomila, že jsem začala intenzivně pociťovat nedostatek kyslíku v plicích.

Ne! Eleno, tohle nesmíš! To je špatně, nadávala jsem v duchu sama sobě, a tak jsem se neochotně odtáhla a zalapala po potřebném vzduchu. Než se mi podařilo dát dohromady souvislou větu, Damon se otřel tváří o tu mou a hned na to mě zvlhlými rty polaskal pod lícní kostí a následně na každičkém centimetru šíje, odkud putoval dál až na vystouplou klíční kost.

Někde hluboko v podvědomí jsem věděla, že pokud to okamžitě nezarazím, tak už to možná ani nedokážu… Ale paže měly zjevně svůj vlastní rozum, neboť se v průběhu mých vnitřních rozepří přesunuly na Damonova ramena a naoko lenivě mu z nich stáhly černou bundu, která s žuchnutím tlumeným měkkým kobercem dopadla na podlahu pokoje.

„Damone,“ snažila jsem se o rázný tón, jímž bych upoutala jeho pozornost, když mi prsty zašátral pod tričkem a zašimral na bedrech. I já jsem musela uznat, že to vyznělo spíše jako vzdech.

„Uhm?“ dostalo se mi odpovědi v podání pouze jakéhosi zamručení.

Jakmile mě laškovně kousnul do ušního lalůčku a potom umlčel veškeré připravené argumenty dalším polibkem na ústa, rezignovala jsem. Ať jsem chtěla říct cokoli, bylo pozdě.

Přestala jsem vnímat veškeré protesty tvořené ve vlastní mysli a uvolněně mu polibky opětovala. Netrvalo dlouho a pomocí dlaní sunutých vzhůru po mých bocích vyhrnul bavlněné tričko, načež se maličko oddálil a umným tahem mi ho přetáhl přes hlavu. Aniž by ze mě spustil zrak, odhodil ten kousek oděvu kamsi do rohu, poté mi položil ruce kolem pasu a já se díky upířím schopnostem v mžiku ocitla zády opřená o zeď vedle dveří vedoucích do koupelny.

S pouhým zlomkem vynaložených sil mě za ramena přitlačil k chladné stěně, přičemž sám odstoupil na vzdálenost natažených paží a neomaleně si mě prohlížel hladovým pohledem. A že si u toho dával na čas.

„Jsi vážně nádherná,“ pronesl zastřeným hlasem.

Ani to říkat nemusel, poznala jsem na těch nekonečně hlubokých očích, že se mu líbím. Neznervózňovalo mě to, ba naopak…

Vztáhla jsem ruku, sevřela v prstech látku jeho trikotu v oblasti výstřihu a dominantně si ho přitáhla blíž. Mírně jsem se naklonila s úmyslem ho políbit, ale ucukl. Vítězně se pousmál, když jsem to udělala znovu, tentokrát se však nechal. Dlaněmi sklouzl přes hrudník, kde se zastavil na dvou kopečkách skrytých v černé podprsence, na bříško a boky, odkud je posléze přesunul na zadeček. S pocitem, že jsem na řadě, pomohla jsem mu zbavit se i jeho svršku, po čemž jsem si vysloužila vzrušivé tahy jazykem na krku, ramenou, dekoltu a nakonec i ve žlábku mezi ňadry. Zaklonila jsem hlavu a prsty vjela do upírových hustých černých vlasů.

Stěží bych dokázala označit přesný okamžik, kdy jsem přišla o podprsenku. Prostě jsem byla najednou bez ní a Damon věnoval plnou pozornost prsům se ztvrdlými bradavkami. Slastně jsem vzdychla, prohnula se jako kočka a přitlačila si jeho hlavu ještě více k tělu.

Pak znovu zavířil vzduch, zem se zatočila a já jsem náhle ležela zády na posteli, zatímco mě do podbřišku tlačilo Damonovo vzrušení. Při dalším naléhavém polibku jsem mu jezdila nehty po zádech, po páteři pěkně odshora až dolů. Cítila jsem, jak se zachvěl, když jsem ruce přemístila na břicho a dotkla se vypracovaných svalů.

Pomalým pohybem jsem rukama zabloudila níž a rozechvělými prsty zaútočila na knoflík jeho tmavých kalhot, když mi v dané akci znenadání zabránil hbitým chňapnutím za zápěstí.

„Zadrž, Eleno.“ Počkal, dokud jsem se mu s výrazem úplného vnímání nezahleděla do modrých kukadel, pak pokračoval: „Tohle jsem ještě žádný neřekl… seš si opravdu jistá, že to chceš? Nesnesl bych, kdybys toho později litovala,“ řekl s naprostou vážností v hlase.

„Páni, Damon Salvatore mě žádá o svolení,“ hlesla jsem a tvářila se rádoby nevěřícně. „Asi to prostě budeš muset risknout,“ dodala jsem podbízivě, vyprostila ruce ze sevření, položila Damonovi dlaně na tváře a nedočkavě si přitáhla jeho ústa přímo na mé horké rty.

Nevím přesně do detailů, jak se to seběhlo, ale než jsem se nadála, byli jsme oba nazí. Obemkla jsem Damona koleny pevně kolem pasu a když do mě pronikl, neubránila jsem se hlasitému zasténání.

„Ššštt, Jeremy je vedle,“ oznámil věcně a raději moje výlevy umlčel polibkem. Nemohla jsem si pomoct. Ačkoli jsem si poslední dobou ne málokrát představovala, jaké by to s Damonem bylo, skutečnost předčila veškerá má očekávání. S narůstajícím tempem mi rozhodně neměl co vyčítat, několikrát jsem mu musela ucpat pusu dlaní nebo příjemnějším způsobem – vlastními ústy.

Nutno podotknout, že to bylo oboustranné.

„Damone…“ Slastí zbarveným hlasem jsem mu zaúpěla do ucha ve chvíli, kdy jsem s přicházejícím vyvrcholením zaťala dlouhé nehty do kůže na jeho zádech.

Se zavřenýma očima jsem těžce vydechujíc ležela na posteli a vychutnávala si doznívající chvění i ustávající třes po celém těle. Za víčky se mi však stále živě odehrávalo naše proběhnuté milování.

Byla jsem si vědoma Damonových zkušeností a že o počtu žen vyskytnuvších se dobrovolně či nuceně v jeho posteli se mi ani nesnilo, ale nikdy bych neřekla, že by dokázal být zároveň takhle něžný. Zacházel se mnou, jako bych byla nějaká porcelánová panenka, která by se mohla každičkou vteřinkou nebo jediným špatným pohybem rozsypat na prach.

Zvedl hlavu, kterou měl položenou na mém rameni, chvíli se na mě jen tak díval, pak mi z čela odhrnul zvlhlé vlasy a bradu i obě tváře zasypal drobnými pusinkami. Zachichotala jsem se a pohladila ho po rozčepýřeném háru.

Ještě párkrát mě rozesmál zataháním za nos nebo pomocí ďoubnutí prstem mezi žebra. Naštěstí mě brzy ušetřil, místo lumpáren se posadil, chytil mě za ruce a vytáhl to téměř bezvládné tělo před sebou do sedu. I proti chabým protestům si mě lehce usadil na klín a přitáhl blíž k sobě. Jakmile mě objal, v tu ránu jsem si přestala brblat nesouhlasné komentáře ohledně pohybování se.

„Mockrát jsem si nás představoval takhle i v tisících jiných polohách,“ zahlaholil mi do ucha. Tón jeho hlasu i dech dopadnuvší mi na šíji vyvolal novou vlnu vzrušení, jež se mi prohnala slabinami.

„A která se ti vracela nejčastěji?“ zeptala jsem se rozverně. Usmál se a opět vyhledal mé rty…

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction