OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ten kluk je můj! - 5. kapitola

23.11.2021 (11:00) • Jess1ca • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 696×

Když vyjdu ze dveří, už mě vítá s nadšením Kristin. Docela se vymódila. Na sobě má růžovou překládanou minisukni, bílou košili s krátkým rukávem a docela velkým výstřihem. Zapomněla jsem se zmínit, že Kristin je docela vyvinutá. Vlastně na její postavě lecco závidím. Své dlouhé blond vlasy má sepnuté do skřipce. A zapomněla jsem se zmínit o těch obrovských jehlách na nohou? Dodnes nechápu, jak s tím umí řídit. Posune si sluneční brýle na nose a usměje se.

„Ahooooj!“ přivítá mě s otevřenou náručí. „Těšíš se?“

„Děsně.“ Pokusím se o úsměv. Pořád mě drží nad vodou to, že tam potkám Davida. Mám na sobě modré koktejlové šaty a černé baleríny. Raději jsem si vzala černý svetr. V tomhle období člověk nikdy neví, jak se počasí zvrtne.

„Já se těším strašně. Uvidím Tarona. Chápeš to? To je snad sen.“

Chtěla bych tu stejnou radost sdílet s Kristin, ale bohužel jsme vždycky měly rozdílné názory na jakékoliv celebrity. Já byla vždycky spíš na ty starší. Richard Gere, Pierce Brosnan. To jsou štramáci. A ne nějací manekýni. Alespoň podle vyprávění si ho tak představuju. Nikdy jsem se nepídila po tom, jak vypadá.

Kristin dupne na plyn.

***

„Tak jsme tu. Pinewood Studios.“

Rozhlédneme se kolem. Rozhodně už nejsme v Londýně. Ale pořád od něj nejsme tak daleko. Jeli jsme asi hodinu. Vystoupím z auta a znovu se rozhlédnu kolem. Páni, tak tady natáčela většina celebrit. Cítím se ohromená.

„Dobrý den. Vy budete Kristin Metsová. A vy budete doprovod.“ Ikáže na mě. Přikývnu.

„Jsem Jessica Grantová,“ představím se, ale něco mi říká, že to nikoho nezajímá.

„Pojďte se mnou. Pan Egerton a pan John už vás očekávají. Jaká byla cesta?“ Nejspíš nějaký organizátor toho všeho pokyne k chůzi a dál si povídá s Kristin. Ta je ze všeho unešená, takže je nechám, ať si konverzují a nechávám si před sebou místo. Rozhlížím se kolem. Je to fascinující. Zajímalo by mě, zda v tom filmu hraje třeba někdo mně blízký. Kdybych tu někoho potkala, nevadilo by mi to. On ten Elton John taky není marný, ale bohužel mám trochu jiný hudební vkus, takže od něj moc písní neznám. Asi bych se měla stydět.

Pan organizátor nás zavede na velký natáčecí plac. Všude je spousta světel, kameramani, bazén.

„Tady se zrovna natáčí jedna z důležitých scén ve filmu. Vy máte jedinečnou možnost vidět kousek z natáčení a pak se sejdete s panem Egertonem a panem Johnem,“ vysvětlí nám organizátor plán dne. Kristin je v sedmém nebi. „Tady jsou vaše křesla.“

Posadíme se do takových těch černých křesel, co mývají režiséři a díváme se na bazén.

„Kde je Taron? Už je připravený?“ volá na někoho režisér. Je tu docela blázinec. Dám si nohu přes nohu a pozoruji okolí. Kristin poskakuje na židli vedle mě, kouše si nehty a vyhlíží svého idola. Protočím oči. Když Kristin vypískne, nejprve ji okřiknu a pak se zadívám směrem, kam ukazuje.

„Bože, je tak sexy. Jsem zamilovaná. Jess, tohle je můj manžel.“

Nechám Kristin snít si její sen a zadívám se na onoho krasavce. Na place se objeví vysoký kluk v bílých tříčtvrťácích a v červenozlatém županu. Je mi strašně povědomý. Koho mi jenom připomíná. Možná, že mi Kristin přeci jen nějakou jeho fotku ukazovala. Že bych si to nepamatovala?

„Tak, Tarone. Jako jsme si to říkali ráno. Sjedeme si ještě jednou tu scénu, která se odehrává poté, co Elton skočí do vody a začne se topit.“

„Jasný. Jdu na to.“

Ten hlas. Kde já jsem toho kluka už viděla?

„AKCE!“ vykřikne režisér. Kristin zamilovaně sleduje každý Taronův pohyb. A já se nedokážu zbavit dojmu, že mi tu něco nehraje.

***

„To bylo úžasné! Jess. Bavíš se?“

Na place jsme strávily asi hodinu, kdy jsme se koukaly na to, jak se pan Dokonalý snaží utopit a Kristin si div neposlintala košili. Nejradši bych šla domů. Davida jsem nikde nepotkala, takže má možná dneska volno. Pokračujeme dlouhou chodbou, až se ocitneme v zasedačce, kde jsou připraveny čtyři židle a nějaké občerstvení na stole.

„Počkejte tu. Pánové za chvíli přijdou,“ ujistí nás organizátor a po chvilce jsme v místnosti samy.

„Už je to tady Jess. Budu s ním mluvit.“ Kristin září jako sluníčko. „Jak vypadám?“ začne si v zrcadle kontrolovat obličej.

„Jsi krásná, Kristin. Hlavně se uklidni. Chováš se, jako by ti bylo patnáct.“ Protočím oči a zaberu židli blízko okna. Vidím na velký plac uprostřed areálu. Zrovna po něm prochází skupina nějakých goril a poznávám, že jedna z těch postav uprostřed je Elton John. Tak už jdou. Ale počkat. Ještě než mi stihnout zmizet z dohledu, zaměřím se na toho menšího uprostřed. To byl David?

Za chvíli už slyším kroky na chodbě. Slyším pár hlasů a smích. Pak se otevřou dveře.

„Dámy, jsem Dexter Fletcher. Režisér tohoto úžasného životopisného filmu, který zde natáčíme a měli jste čest kousek z něho vidět. Ohromilo vás to?“ V místnosti se objeví asi padesátiletý prošedivělý pán. Září jako sluníčko stejně jako Kristin.

„Bylo to úchvatné, pane.“

Fletcher si potřese s Kristin rukou a poté věnuje pohled mně.

„A vám se to líbilo, slečno?“

Znervózním. „J-jistě. Jsem ohromena,“ vykoktám ze sebe a usměji se.

Režisér vypadá spokojeně. „Nebudu vás rušit. Vedu vám sem ty, na které jistě už netrpělivě čekáte.“

Nestačím se ani nadechnout a ve dveřích se objeví Elton John. Šílený blyštivý obleček, velké barevné brýle. Je to on. V celé své kráse. Teď jsem ohromena. Ještě před chvílí jsem chtěla domů, ale ty pocity jsou pryč. Já jsem se setkala s Eltonem Johnem. No dobře, neposlouchám ho, ale komu se to poštěstí. Vždyť já v Londýně nepotkala žádnou celebritu. Tak aspoň jednu chci do svého života.

Kristin je u vytržení. Se všemi se vítá a je celá veselá. Za to já tam s údivem sedím jako pecka. A když se konečně odhodlám, že ze zdvořilosti půjdu taky pozdravit, objeví se ve dveřích on.

„Ó můj bože. Vy jste Taron? Opravdický a živý? Já vás zbožňuju.“

Kristin je celá nadšením bez sebe. Já moc ne.

„To mě těší. Vy musíte být Kristin. Neznáme se?“ Začne si ji prohlížet. Zhluboka se nadechnu. Začínají se mi klepat kolena.

„To bych věděla,“ zasměje se Kristin.

Taron se zasměje spolu s Kristin a pomalu přesouvá svůj pohled na mě. Jeho zářivý úsměv pomalu tuhne na rtech. Zavrtím hlavou a posunky naznačuji, ať nic neříká. Vzápětí se otáčí Kristin. „Tohle je Jessica. Moje nejlepší kamarádka. Jess, tohle je Taron. Ten nejlepší a nejúžasnější herec na světě.“

Mám chuť omdlít. Kristin mele pantem, Elton si tam přijde trochu zbytečný a mi na sebe s Taronem koukáme jak na přízrak. To nemůže být pravda. Tohle je nejhorší noční můra v mém životě.

„Jsem tak ráda, že jsem vás poznala.“

Uplyne asi třicet minut, než zas pomalu začínám vnímat hlas Kristin, který jsem měla celou dobu v pozadí. Začne horlivě objímat Eltona Johna a pak i Tarona.

„Jasně, taky jsme vás rádi poznali. Jsme rádi, že to pro vás byl zážitek,“ usměje se na ni Elton John.

„Ano. Doufám, že jste si to tu užili,“ vykoktá ze sebe Taron. Zvednu se ze židle a projdu kolem něj. Ani se na něj nepodívám. Jen ucítím lehké pohlazení po ruce, když kolem něj propluji. Chci rychle pryč.

***

„To bylo skvělý, Jess! Jsem tak ráda, že jsi jela se mnou. Podívej, mám s ním i fotku. Jess, tohle je nejlepší den mého života!“ vřeští Kristin, když opouštíme Pinewood Studios. Nic neříkám. Tiše se dívám z okna. „Jess, co je s tebou?“ Dloubne do mě loktem.

„Ne, nic. Jasný, bylo to skvělý. Promiň. Jsem unavená. Bylo toho na mě hodně,“ omluvím se.

„Chápu. Hodně zážitků, že?“ zasměje se.

„Tak nějak,“ povzdychnu si a dívám se z okna. Jak jí jen můžu říct, že její milovaný herec, do kterého je zamilovaná až po uši a chtěla by s ním strávit zbytek života, je můj David? Je to stejný jako na střední škole, kdy se vám líbí stejný kluk, ale nemůžete ho své nejlepší kamarádce přebrat. Já vím, že Taron je vlastně jen celebrita a že i já jsem takhle byla bláznivě zamilovaná do Johnnyho Deppa. Ale David je opravdový. Miluju ho a nechci se o něj s nikým dělit. Teď mi to do sebe všechno tak zapadá. To, jak říkal, že je herec a já myslela, že dělá jen křoví. To, že tu natáčí film. Nemá věčně čas. Jak mě vzal limuzínou do drahé restaurace. Jak byl včera před mým domem ten dav ječících holek a vzápětí mi David vběhl do bytu. Přitom si vzpomínám na jeho náznaky. Ty filmy, které mi jmenoval, když jsme byli v kavárně. Byly to jeho filmy. Vzpomínám si, jak mě před rokem brala Kristin na jeden z těch filmů do kina. Jmenoval se Kingsman. A já si to nespojila. Nevěřila jsem mu, a tak mi to pak přestal nutit. Byl rád, že ho beru jako obyčejného kluka. Ale proč mi řekl, že se jmenuje David? To jediný vlastně nechápu.

Kristin mě vyhodila před barákem a celá nadšená odjela. Chci vysvětlení toho všeho. Odemknu dveře a vejdu do bytu. Nic nechápu. Sundám si boty a svalím se v ložnici do své postele. Chci vysvětlení. Proč se mi sesypal celý svět? Po tváři mi začnou téct slzy. Teď vím, že Davida nikdy nemůžu Kristin ukázat, protože by mě ukamenovala.

Z pláče mě vytrhne zvonění mobilu. Posadím se na posteli a pohledem hledám kabelku. Leží u dveří. Neochotně k ní dojdu a vylovím mobil. David. Chvíli se dívám na displej a pak to zvednu.

„Ano?“

„Jess. Prosím, nech si to vysvětlit.“

„Ne, nic mi nevysvětluj. Já to chápu. Nemusíš se omlouvat. Je to moje chyba. Ty ses mi to celou dobu snažil říct a já ti nevěřila,“ začnu mu brečet do mobilu.

„Jess, nebreč, prosím. Vždyť se nic nestalo. No tak jsem trochu slavnější, než sis myslela. Vždyť z toho se svět nezboří. Pokud ti teda nevadí žít v luxusu,“ zasměje se.

„Proč David?“ Tohle musím vědět.

„Moje prostřední jméno. Taron je dost neobvyklé a kdybys někde řekla, že se stýkáš s Taronem, asi by to dost lidem došlo.“

„Aha,“ odmlčím se. „Ale stejně s tebou nemůžu zůstat. Bylo to hezký, ale nejde to.“ Sedím na podlaze a opírám se o dveře ložnice.

„Vadí ti, že jsem slavný? Dokážu fungovat i bez paparazzi. Vždyť jsme spolu měsíc a ještě jsi kolem mě žádného neviděla. Nebo ano?“ brání se.

„O to nejde. Davide, jde o to, že moje kamarádka tě prostě miluje. A když jí řeknu, že ten úžasný kluk, o kterém jí celé týdny básním, jsi ty, tak jsem mrtvá. Ona to nikdy nepřenese přes srdce. Je to, jako bych jí tě přebrala,“ začnu zas natahovat.

„Jess, to nějak vymyslíme. Ale prosím, neopouštěj mě. Konečně jsem zase šťastný. Nechci být bez tebe. Miluju tě.“

„Davide, já… nemůžu. Promiň,“ zavěsím a rozbrečím se. Mám pocit, že se mi zhroutil celý svět.

Autor: Jess1ca, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ten kluk je můj! - 5. kapitola: