Ten kluk je můj! - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Láska mezi Jessicou a Davidem rozkvétá. A pak přijde Kristin s tou úžasnou zprávou. Vyhrála setkání s jejím panem Dokonalým.

21.11.2021 (10:00) • Jess1ca • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 507×

Měsíc utekl jako voda. David je úplně jiný než ostatní kluci. Každou volnou chvíli něco podnikáme. Byli jsme na Londýnském oku, vzal mě dokonce i na místní ples. Bylo to nádherné. David je opravdový gentleman.

Kristin nevěří, že mám nějakého kluka. Poté, co jsem jí řekla, že se s ní David ještě nechce vidět, si myslí, že jsem si ho vymyslela. Jenže David chce čas trávit hlavně se mnou, a tak se s Kristin prostě sejít nechce. Nemám mu to za zlé. Na druhou stranu jsem ráda, že ten čas, co máme, můžeme být jen my dva.

Podzimní plesová sezóna je v plném proudu, takže máme práce tolik, že se s Davidem nestíhám vídat tak často, jak bych chtěla. Věřím ale, že si to co nejdřív vynahradíme.

„Dneska to stálo za to. Na, tady máš půlku dýšek.“ Gabi mi po zavíračce podává sto liber.

„Páni, tak dneska to fakt šlapalo,“ usměji se a strčím si peníze do kabelky. „Díky a hezký večer,“ rozloučím se s Gabi a vyjdu na ulici.

Dneska je krásný večer. Slunce už zapadlo, ulice je poloprázdná. Rozhodla jsem se jít z práce pešky. Přemýšlím, co asi dělá David. Už jsem v ulici, kde bydlím.

„Ááááá!“

V dálce slyším křik nějakých holek.

„Je to on?!!! Bože, je to on!!!“

Co se to tam děje? Pomalu přicházím ke svému domu. Kousek od něj dál po chodníku je nějaký hlouček holek. Jedna křičí přes druhou.

„Miluju tě!!!“ zakřičí jedna a najednou se hlouček holek rozeběhne. Ulice zůstane prázdná. Co to bylo? Nadzvednu obočí, pokrčím rameny a vejdu do chodby baráku. Jsem unavená a jediný, co chci, je teplá koupel a spánek. Kabelka skončí v rohu ložnice. Svléknu ze sebe uniformu a jdu si napustit vanu. Vlasy si stáhnu do gumičky a pomalu se naložím do bublinek.

„Tohle jsem potřebovala.“ Zavřu oči a spokojeně se uvolním.

Najednou se rozdrnčí domovní zvonek.

„Nejsem doma,“ zamručím a ponořím se víc do bublinek. Zvonek však nepřestává drnčet. Posadím se ve vaně a zadívám se na hodiny na pračce. Vždyť je skoro deset večer. Kdo to může být? Nikoho nečekám. Zvonek skáče nad dveřmi jak smyslů zbavený.

„Jestli to je nějaký vtip, budu vážně naštvaná,“ zamručím, když vylézám z vany. Omotám kolem sebe ručník a jdu ke dveřím.

„Kdo jste a co chcete?“ Otevřu dveře a zadívám se na člověka před vchodem. Ani nestihnu zaostřit, kdo to je. Okamžitě proběhne kolem mě, div mi nestrhne ručník, a zmizí v obýváku. Tak tohle bylo divný. Zavřu pomalu dveře a vytáhnu z koše za dveřmi velký černý deštník. Pomalu mířím k obýváku.

„Halo? Vím, že jsi tam!“ zakřičím směrem k obýváku.

„Fakt?“ Zpoza rohu se vynoří David. Úlevně vydechnu. „Ten deštník máš mimochodem na co?“ Ukáže na deštník, co držím v ruce. Okamžitě ho položím na komodu v chodbě.

„Vyděsil jsi mě. Co to mělo být? Vtrhneš si sem jak vítr.“ Máchám okolo sebe rukama.

„Nechtěl jsem tě vyděsit.“ Přijde ke mně, vloží mi hlavu do svých dlaní a políbí mě. „Chtěl jsem tě překvapit, ale nějak se mi to vymklo kontrole.“

„Aha. No, myslím, že se ti to povedlo. Překvapil jsi mě.“ Prohlédnu si ho. „Víš, kolik je hodin?“

„Promiň. Nějak jsem to dřív nestihl. A chtěl jsem tě vidět.“ Pohladí mě po vlasech. Usměji se, ale pak mi dojde, že jsem jen v ručníku.

„Počkej, jsem skoro nahá. Takhle mě vidět nemůžeš.“

„A proč ne?“ podiví se.

„No, protože jsi mě ještě nahou neviděl. A já se stydím.“ Odtáhnu se a jdu do ložnice. Slyším za sebou kroky. „Ne, sem nesmíš!“ zarazím ho, ale je pozdě.

„Pěkná zašívárna.“ Začne se rozhlížet. Přejde k poličce, kde mám fotku z oslavy mých pětadvacetin. Jsem na ní s Kristin. Vedle je fotka mých rodičů, když byli mladí. „Máš to tu pěkný.“ Otočí se zády k poličce a podívá se na mě. Stojím zády ke skříni a koukám na Davida. Mám za to, že se mi chvěje celé tělo. Ale zima mi rozhodně není. David mě doslova svléká pohledem. Držím si pevně ručník u těla. „Ty jsi taky pěkná,“ usměje se a nervózně se ke mně začne blížit. Snažím se couvnout, ale brání mi v tom skříň. David přijde až ke mně a dlaněmi se opře o skříň, abych nemohla utéct.

„Davide, já …“ David mě zastaví polibkem. Nechám se. Pokračuje po tváři k uchu. Pak mě začne líbat na krku. Zavřu oči. Cítím po těle příjemné mravenčení. Povolím sevření ručníku, čehož David využije, protože cítím, jak mi ručník sjíždí po těle až ke kotníkům. Ještě, že je venku tma a mně v ložnici svítí jen slabá lampička. David se odtáhne a prohlédne si mě.

„Jsi ještě hezčí, než jsem si představoval,“ usměje se a vezme mě do náruče. Vypísknu a začnu se smát.

„Co to děláš? Jsi blázen.“

„Jsem. Ale do tebe.“ Líbá mě po cestě k posteli, do které mě něžně položí a lehne si na mě. Začne mě znovu líbat a pomalu mě začne zasypávat polibky po celém těle. Zavřu oči. Užívám si každý dotek. Nebráním se a na nic nemyslím. Jen na to, jak je to krásné.

„Miluju tě,“ zašeptám mu do ucha.

„I já tebe.“

Naše těla se spojí v jedno.

***

Usnuli jsme. Ráno, když jsem se probudila, už jsem byla v ložnici sama. David mi nechal v obýváku na stole vzkaz:

DĚKUJI ZA KRÁSNOU NOC.

MILUJI TĚ.

DAVID

Zavřu oči a zasním se. Včera to bylo dokonalé. Ještě teď na sobě cítím jeho polibky. Byl tak něžný. Pořád se ptal, zda je všechno v pořádku. Byl romantický a láskyplný. Byl to nejkrásnější zážitek v mém dosavadním životě.

Ze snění mě přeruší zvonění mobilu.

„Ahoj Kristin.“

„Jess? Musíš pro mě něco udělat.“

A je to tady zas. Poslední měsíc jsem se úspěšně vyhýbala diskotékám, protože jsem raději večery trávila s Davidem. Dneska se ale asi už nevykroutím.

„Vyhrála jsem to setkání!“ zapiští mi do ucha. Jsem zmatená. O jakém setkání to zas mluví.

„Cože?“ Dávám si čas. Jaké setkání to myslí?

„Ježíš, Jess. Před dvěma týdny jsem ti říkala, že soutěžím o to setkání s Taronem Egertonem a Eltonem Johnem. Natáčí tu o něm film. Ty si to nepamatuješ?“

A jo. Pamatuji si, jak mi Kristin pištěla do telefonu, že to musí stoprocentně vyhrát, protože poslala snad tisíc textovek a emailů. Říkala, že není možný, aby ji nevylosovali. Nějak si i matně vybavuji, že její pobláznění do nějakého takového herce začalo někdy před rokem. Vzala mě tenkrát na nějaký film do kina. Myslím, že jsem u něj usnula. Od té doby o něm pořád básní. Ani pořádně nevím, jak vypadá. Myslím, že i to byla možná příčina rozchodu s Bradem. Řekla bych, že se nezvládl dělit o svou dívku s nějakým hollywoodským hercem. Párkrát jsem se snažila Kristin vysvětlit, že je dost dospělá na to, aby bláznila po nějaké celebritě. Nedala si říct. A tady to máte.

„No, tak to je super, Kristin,“ vykoktám ze sebe. „Tak to ti moc přeji. Určitě to bude skvělý.“ Snažím se, aby to znělo, že jsem z toho děsně odvařená.

„No to si piš, že to bude skvělý,“ odmlčí se. Vařím si vodu. „Mimochodem jsem ty lístky vyhrála dva. Jdeš se mnou!“ zavřeští, až skoro odhodím mobil na druhou stranu obýváku. Tak to uhodla.

„Ne, hele, to není nic pro mě. Jdi tam s někým, kdo to ocení.“

„Jess!“ zakřičí mi do ucha. „Já nemám nikoho, kdo by to ocenil. Musíš jít se mnou. Potřebuju psychickou podporu, abych se tam nesložila. Víš, jak na mě působí.“

No právě že vím. O to víc se bojím, co tam bude vyvádět. Na druhou stranu bych tam možná měla jít. Aby mi neudělala ostudu.

„No, dobře,“ odpovím po chvilce ticha a zaliju si rozpustnou kávu.

„Bože, Jess! Ty jsi ta úplně nejlepšejší kámoška.“

To si teda myslím. Budu tam trpět. „Co bych pro tebe neudělala.“ Házím do kávy kostky cukru. „A kdy že to je? Abych si v práci zajistila volno.“

„No jasně. Počkej.“ Chvíle ticha. Slyším, jak tam s něčím šustí. „Tady, už to mám. Je to zítra.“

Vyvalím oči a upustím kostku, která vystříkne kávu okolo hrnku. „No, to mi to dáváš teda vědět dostatečně dopředu.“

„Promiň, taky jsem se to dozvěděla až dneska. Pošta měla asi zpoždění.“

Povzdechnu si a utřu vylitou kávu.

„Tak já tě zítra vyzvednu v deset.“

„Máš štěstí, že mám volno.“

„Jess?“

„Ano?“

„Děkuju. Papík.“

No, máš teda vážně zač. Položím mobil na kuchyňskou linku a dotřu rozlitou kávu. Usrknu z ní a zamyslím se. Neříkala, že tady natáčí nějaký film? David říkal, že se tu natáčí film. Určitě tam bude. Aspoň se tam nebudu nudit. Kristin nechám, ať se baví s tím Tegeronem, nebo jak se jmenuje, a já se někam zašiju s Davidem. Hned mám lepší náladu. Ale co si na sebe zítra vezmu?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Jess1ca, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction