OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Temná - 14. kapitola

27.06.2019 (10:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1313×

Sarien se skláněl nad svými vnoučaty a z jeho výrazu nebylo poznat absolutně nic. Chlad v jeho tváři nebyl nic neobvyklého, ale vyvolával ve mně zlé vzpomínky a na jejich zahnaní nestačil ani Dorian, který stál vzpřímeně po mém boku a hladil mě po zádech.  

Kendra vztáhla drobné ručičky a zatřepala jimi, aby upoutala elfovu pozornost. Sarien se nahnul o něco blíž a potom... Dech mi uvízl v hrdle, když jsem se dívala, jak se usmál. Byl to téměř vřelý pohyb rtů a dost znatelný na to, aby se Kendra spokojeně zasmála.  

Král Temných se napřímil a podíval se na mě ledovýma očima. „Ty děti jsou neobyčejné, Destiny. Mají esenci moci, kterou tahle země ještě nepoznala... A přiznávám, potěšilo mě, že jsi zvládla dva na první pokus. Chlapec bude, předpokládám, kráčet ve stopách svého otce, ale dcera tě může jednou nahradit na trůnu, stejně jako ty nahradíš mne.”  

Teď přišla ta chvíle. Chvíle, ke které jsem se odhodlávala ode dne, kdy jsem porodila a srovnala si priority. Ne... Své dceři nedám okovy, jaké byly nasazeny mně. Nebude vyrůstat, aby vládla krutému národu. Zvolí si svůj osud sama.  

„Tvým dědicem se stane Rine,” řekla jsem vyrovnaným hlasem.  

Můj bratr, který do té chvíle stál v rohu místnosti a nespouštěl ze Sariena oči, prudce trhl hlavou směrem ke mně. Rine byl pro roli krále Temných stvořený a nemělo by mu být to právo upřeno na základě faktu, že se poprvé nadechl o dvě minuty později než já.   

Princ temnoty snášel stejně kruté zacházení, a co víc, přijal několik ran místo mě. Rine byl mým přítelem v dětství a ochráncem v dospělosti. Vzepřel se tradici i otci, šel se mnou do světa upírů, chránil mě a bojoval za mě. Nebyl nikdo, komu bych korunu předala s větší důvěrou. Až nastane jeho chvíle, vyvede Temné na světlo a nechá zazářit krásu naší rasy v barvách míru.  

„Tvůj bratr nemá potřebnou moc,” ušklíbl se Sarien, aniž by věnoval Rineovi jediný pohled.  

„Rine je králem, jakým ty jsi nikdy nebyl a ani nebudeš. Udrží Temné na uzdě,” řekla jsem přesvědčeně. 

„Opovažuješ se tvrdit, že neznám svoje děti?!” zařval na mě Sarien. „Tak se dívej!” 

Upřel karamelové oči na Rina a jeho moc bez varování udeřila. Rine se ani nepohnul, když ho temné stíny sekly do obličeje a na dokonale bledé pokožce zazářila rudá krev.  

I s tímhle jsem počítala. Můj bratr ctil tradice a nikdy by nepozvedl ruku proti otci... Nikdy... Až na jednu výjimku.  

Postavila jsem se do dráhy, která vedla k Rineovi a doufala, že Dorian poslechne a nebude se do toho plést. Prosila jsem ho, aby nezasahoval.  

Sarien znovu vyslal stíny a já se dívala, jak se po mně jejich pařáty natahují. Svaly mi cukaly v touze utéct, ale nemohla jsem. Tohle bylo pro lepší budoucnost nás všech.  

Zavřela jsem oči, když se první chapadlo dotklo konečků mých prstů, ale pocítila jsem jen ostré bodnutí a vzápětí byl tlak pryč.  

Rine mě strhl za svá záda a kolem něj vířila temnota jako černý plášť. Světlé vlasy mu čechraly stíny a karamelové oči potemněly.  

„Nedotýkej se jí!” procedil nebezpečně tiše skrz zuby.  

Sarien se zamračil, udělal jeden krok vpřed a natáhl ruku k ráně. Rine se ani nepohnul, nechal své dědictví vyvřít na povrch a první úder jeho moci mi téměř vyrazil dech z plic. Po těle mi naskočila husí kůže, když můj bratr poprvé odhalil, co se skrývá v jeho nitru.  

Rine nebyl slabší než já... A Sarien spolu s celou rasou se mýlili, pokud v něm hledali druhého. Tohle byl král, jakého naše země potřebovala, byla to síla, k jaké se Temní mohli modlit.  

„Ty se mnou chceš poměřit síly, Rine?” zasmál se Sarien a vzápětí mu výraz tváře ztvrdl. „Nuže, tvé přání je mým rozkazem.” 

Sarien bez varování vyslal tornádo stínů a Rine místo toho, aby ochránil sebe, vyslal vlastní temnotu na opačnou stranu místnosti. Kolébky našich dětí obalila magická bariéra a nezachvěla se ani náznakem, když vybuchovala Sarienova moc.  

Rine přistál na zdi, protože si jako prioritu zvolil ochranu svého synovce a neteře, než by použil prvotně štít pro sebe. Pobouřeně jsem vykřikla a chtěla se do toho vložit, ale Dorian mě stáhl k sobě a couval se mnou až k dětem.  

„Dej mu šanci, zlato,” zašeptal mi do ucha. „Podívej, už je na nohou.” 

Měl pravdu... Rine stál rozkročený a jako beran držel proti náporu Sarienovy temnoty. Když se král elfů nadechl, aby načerpal sílu, Rine zaútočil. Nepoužil ovšem boj na dálku, vrhl se na otce rukama, pěst tvrdě zasáhla hranu čelisti, a když Sarien klesl k zemi, bušil do něj pěstmi bez ustání.  

Z hrdla mu vycházel křik plný bolesti a žalu, když měnil Sarienovu tvář na krvavou kaši. Neodvrátila jsem se... Potřebovala jsem to vidět, potřebovala jsem vědět, že někdo vykonává pomstu, kterou jsem si přála po celý život a nikdy k ní nenašla odvahu.  

„Už se k ní nepřiblížíš!” zařval Rine a přestal do otce bušit, aby si ho za klopy kazajky přizvedl k sobě. „Nepřiblížíš se k ní, otče, a ani k těm dětem, rozumíš mi? Dny tvé vlády nad našimi životy jsou u konce, jsme svobodní!”  

Sarien se posměšně zasmál a z úst mu vytryskla krev, aby se v krůpějích usadila na Rineově tváři. „Ty děti jsou moji dědicové... A vy je nemůžete chránit každou minutou.” 

Rine si opřel čelo o Sarienovo a na krátkou chvíli zavřel oči. „Děkuji ti, phortar... Činíš mé rozhodnutí o mnoho snadnější.”  

A po těch slovech vnořil svou ruku do elfovy hrudi, aby s nechutným mlasknutím vyňal srdce. Sarienovy oči byly vytřeštěné, jako by i po smrti nemohl uvěřit, že se to stalo.  

Rine se na mě zadýchaně podíval a v jeho karamelových očích byl zmučený stín. Udělal to pro mě... Pro moje děti... Zabil otce, aby nám zajistil lepší budoucnost. Ale Rine nebyl zrůdou, jakou z něj chtěl Sarien mít. Věděla jsem, že ho tohle bude stát staletí nočních můr a utápění ve výčitkách za bílého dne.  

Podkasala jsem si sukni a pomalu poklekla, aniž bych odvrátila zrak. Přitiskla jsem si ruku na srdce a po zvyku elfů se v kleku hluboce poklonila.  

Jakmile jsem se narovnala, promluvila jsem pevným hlasem. „Má věrnost je tvá, ma charon.” 

Můj králi...  

Vzhlédla jsem k Dorianovi a poté zabloudila očima k postýlkám, abych se vzápětí znovu vrátila k Dorianovi. Můj druh mi pomohl na nohy a hluboce mě políbil.  

Naše láska se zrodila z krve, bolesti a smrti, a možná právě proto budou její pouta o to silnější. Svazek, který nikdo z nás nechtěl, ale oba jsme mu dokonale podlehli.  

Budoucnost byla před námi, a i když ji právě v tuhle chvíli barvila krev mého otce do válečných barev, byla jsem si jistá, že je to krvavý úsvit lepších zítřků.  

Já a Rine jsme byli počati z bolesti nevinné ženy, zrodili jsme se v její krvi a nesli její cejch po celý život. Rine ji teď pomstil a já věděla, že naše lidská, něžná matka konečně došla klidu.  

Stejně jako já... Osud vám někdy naloží tvrdé rány... Ale nezapomene vyrovnat skóre...  

Jsme u konce... Uteklo to, ale Destiny a Doriana necháme jejich osudu a podíváme na osudy jiných.... A musím se přiznat, nechce se mi tenhle svět opustit, proto neskončím a napíšu ještě alespoň dvě povídky z této série... Má otázka? Koho byste chtěli vidět jako hlavního hrdinu další povídky? Můžu psát o Kendře a Arianovi, ale přece jenom... Co takhle vydat se po stopách nového krále? Rine usedne na Temný trůn a bude muset převzít nejen vládu, ale také přijmout dar ve jménu tradic... Napovím vám a věřím, že kdo moje povídky čte, bude vědět... Nově vycvičená shanees bude Temným připadat jako vhodný dar pro mladého charona... Nebo ne?

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Temná - 14. kapitola: