OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Temná - 1. kapitola



Temná - 1. kapitolaStíny mi občas šeptají sladká tajemství... Noc se dělí o svou přízeň... A to všechno proto, že mě chce za milenku Pán nočních můr... Já ale byla zaslíbena muži, před kterým ustoupí i pekelný oheň, upírovi, jenž si bude nárokovat mou krev, lovci, který bude stopovat mou duši... Nikdo mi nedal na výběr, jestli chci strávit život v objetí noci, nebo ohně... Rozhodli za mě jiní a zvolili pouta tvořená plameny...

Objala jsem se pažemi a třela si podivně prochladlou kůži v marné snaze zahřát se. Panovala horká noc a má pokožka byla přesto chladná jako led.  

Vzhlédla jsem k obloze poseté hvězdami, vnímala šum stromů a zurčení potoku. Tady jsem vyrostla... Tahle země byla mým domovem po celý život, tady jsem měla naposledy vydechnout, stejně jako jsem se zde poprvé nadechla. Místo toho mě otec posílal do světa upírů a lovců, zaslíbil mě muži, který nenáviděl každý úder mého srdce.  

„Je čas, Destiny!”  

Nepodívala jsem se k mýtině, odkud se nesl hlas bratra. Rine byl mladší o pouhé dvě minuty, ale ve světě Temných to byla propast celých staletí. Do mé krve přešla magie tvořená živly, zatímco on čerpal sílu z temnoty.  

„A otec?” zeptala jsem se klidně.  

„Čeká na tebe u vulkánu...” dostalo se mi stejně klidné a chladné odpovědi.  

Vykročila jsem směrem k vodopádu pulzujícímu žhavou lávou. Nikdo nevěděl, odkud ničivá hmota vyvěrá, ale všichni Temní se snažili držet z dosahu. Vulkán v nás probouzel pocity, a to bylo nemyslitelné. Projev jakýchkoliv emocí znamenal v našem světě rozsudek smrti.  

S těmito pravidly jsem vyrůstala, s touto mantrou jsem každou noc usínala a ráno se probouzela. Matka mi před spaním potají česala vlasy a zpívala něžné písně jejího lidu.  

Krásná, lidská žena, kterou unesl Temný král, aby mu darovala prvního potomka. Chtěl syna, a ačkoliv se ho dočkal, Rine byl zklamáním stejně jako já. Jenom proto, že jsme nebyli schopni ovlivnit pořadí, ve kterém jsme přišli na svět.  

Některé noci se ke mně matčin hlas nesl přes propast času a já znovu cítila její vůni. Jemnou, nevtíravou...  

Buď silná, můj malý motýlku... Nedovol nikomu, aby zlomil tvého ducha, i kdyby v těle byla zlomená každá kost...  

Snažila jsem se jejímu přání vyhovět. Když zemřela, přísahala jsem nad jejím tělem, než ho strávil oheň, že nedovolím, aby mě cokoliv pokořilo.  

Teď jsem se ale chystala do cizí země, cizího světa a k cizímu muži. Elfové byli tvrdý národ, nemazlili se s muži, ženami ani dětmi a být potomkem krále nebyla výhra, nýbrž prokletí.  

Trestali nás víc, než bylo nutné, Sarien požadoval po svých dětech dokonalost, a když se jí nedočkal, přišla adekvátní odplata.  

Mimoděk mi zacukala jizva na zádech při vzpomínce na chvíli, kdy vznikla. Bylo mi osm a měla jsem za úkol nechat celou skálu propadnout se do nicoty. Ještě teď jsem si pamatovala usilovné chvění svalů, jak moc jsem chtěla otci vyhovět, ale nestačilo to. Má magie ještě nebyla připravená.  

Tu noc mě nechal zbičovat a potom mi osobně do jedné rány vetřel sůl, aby se zhojila jizvou.  

Bude ti navždy připomínat tvou hanbu... Zklamala jsi mě, Destiny, a musíš pocítit bolest, jakou cítím já...  

Odtrhla jsem se od pout minulosti, narovnala se v zádech, a jakmile na mě dýchlo horko vulkánu, nasadila jsem pečlivě chladnou masku.  

Sarien stál čelem k proudící lávě, černé vlasy mu splývaly po zádech jako záplava tekuté noci a světle žluté oči upíral do prázdna. Nenáviděla jsem fyzickou podobu, kterou jsem po něm zdědila. Nenáviděla jsem každý rys, jenž mě s ním spojoval.  

„Od chvíle, kdy tě tvá matka vypudila z lůna, jsi byla vždycky jenom zklamáním, Destiny,” promluvil ke mně, aniž by se obtěžoval otočit. „Teď máš možnost napravit její neschopnost porodit mi prvorozeného syna. Budeš tomu upírovi pokornou ženou, skloníš se před jeho přáním a každou noc s ním budeš obcovat, dokud tě neobtěžká mým vnukem. A budeš se snažit, aby byl s tebou spokojený.” 

Sevřela jsem ruce v pěst po těch slovech a prudce nasála vzduch nosem. Tohle ode mě očekával. Že budu pokornou děvkou muži, kterého vybral. Nic jiného jsem pro něj nikdy nebyla, jenom chovná klisna, kterou využije, až přijde její čas.  

„Neočekávám, že pochopíš výhody tohoto spojení,” ušklíbl se pohrdavě. „Ale jako poslušná dcera uděláš, co po tobě tvůj otec a král žádá.”   

„Jistě, phortar.” Sklonila jsem hlavu, aby neviděl vzdor v mých očích.  

„Jdeme! Nemám na to celou noc!”  

Přistoupila jsem k němu, ale nedovolila si ani se ho dotknout. Otec zmizel v oblaku kouře a já následovala jeho esenci na západ.  

Zhmotnil se přímo uprostřed obrovské haly sídla Bratrstva černé dýky a dlouhými prsty si uhladil kazajku.  

Stála jsem za ním v dostatečném odstupu, aby nikdo neviděl, o kolik mě převyšuje. Drobná postava byla prokletím, nutila mě vzhlížet ke všem mužům a dělala v jejich očích slabou.  

Bratrstvo bylo ozbrojené a oblečené v černé kůži. Slepý král stál uprostřed skupiny ostřílených bojovníků a zdál se tvrdý jako skála.  

Přejela jsem pohled na konec skupiny, kde stál Rhage s Tarou a narazila na pátravý pohled daikons. Nebyla nepřátelská, spíš zamyšlená. 

A vedle své matky... Dorian! Oči měl přikryté jakousi mlhou, barva oceánů byla zakalená a alkohol z něj čpěl i na tu dálku.  

„Předávám vám svou prvorozenou krev, jak jsem slíbil,” začal otec. „Poklekni před svým pánem!”  

Druhá část byla určena mým uším. Vzpurně jsem trhla hlavou a nohy odmítaly přejít do kleku. Měla jsem nepřirozeně ztuhlou páteř a opětovala Dorianův tvrdý pohled.  

Rána přišla prudce a nečekaně, smýkla mnou k zemi a roztrhla mi ret. Vzhlédla jsem k otci, který se nade mnou tyčil a zle se mračil.  

„Řekl jsem ti, abys poklekla před svým pánem!” zavrčel temně.  

Trhla jsem hlavou ke straně, a zatímco jsem si slízla pramínek krve, vytékající z úst, snažila jsem se vypadat pokorně. Poskládala jsem končetiny do kleku, sedla si na paty, ruce položila na stehna dlaněmi vzhůru a pokorně sklonila hlavu.  

Sarien byl zřejmě spokojený, protože ode mě odstoupil a promluvil k Dorianovi. „Není to nejkrásnější žena, ale je nejhezčí ze všech mých dcer a její krev ti vynahradí nedostatky vzhledu. Pij, jak uznáš za vhodné, ona to vydrží. Osobně se zaručuji, že je nedotčená, nechal jsem ji před příchodem k tobě prohlédnut šamankou, ale pokud se chceš přesvědčit sám, nebudu ti bránit. Dítě, které z tohoto spojení vzejde nebude bastardem cizího muže, ale tvoje krev, tím si buď jistý.” 

Skřípala jsem zuby, když o mně mluvil jako o nějaké věci. Dovolila jsem si zvednout hlavu a upřela oči šílené touhou po pomstě na Doriana.  

Poloupír rychle vystřízlivěl, teď vypadal maličko šokovaně, ale když jsem na něj pohlédla, přimhouřil oči do malých štěrbinek.  

„A co když se mi nelíbí vůbec?” zeptal se Dorian tvrdým hlasem.  

Sarien měl odpověď i na tohle. „Ano, s tím jsem počítal. Destiny si bude zakrývat tvář i tělo, a pokud dovolíš, pošlu ti sem některou z mých shanees na spravení chuti po povinnostech. Vím, jaké je to líhat se ženou, která tě není hodna.”  

Kdyby mě znovu udeřil, nemohlo by to bolet víc. Shanees byly otcovy konkubíny školené v umění lásky. Znaly všechny způsoby, jak uspokojit muže.  

„Mluvíš o své dceři, ty zatracený zkurvysyne!” zařval najednou král.  

Sarien klidně stočil zrak ke Slepému králi a nezdálo se, že by ho nějak urazil. Pokrčil rameny a shlédl na mě se skeptickým výrazem ve tváři.  

„Bohužel, jsem si vědom jejích nedostatků a toho, že ji prodávám rozhodně velice nadhodnoceně. Nabízím kompenzaci a ta nabídka je neomezená. Nebo využij služeb některé ze svých milenek, Destiny tě nebude urážet tím, že by prodlévala ve tvém loži déle, než bude nutné.”  

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla ve snaze kontrolovat zběsilé bušení srdce. Dívala jsem se Dorianovi do očí netečně a bez emocí, nenechala jsem ze svého nitra promítnout do tváře jediný střípek.  

„Budu ženou, jakou zasluhuješ,” slíbila jsem tiše a doufala, že do hlasu nepronikl podtón ironie, která mi protékala žilami.  

„Jo,” kývl Dorian posměšně hlavou, „tomu jedinému věřím.”  

Sarien mi pokynul, abych vstala a strčil ruku do kapsy kožených kalhot. Vytáhl sametový váček a z něj mu do dlaně vypadl... 

Ostře jsem se nadechla, když jsem uviděla masivní prsten. Byl tvořený kamenem vyleštěným do hladka, obsidiánová barva se zlověstně leskla. Prostý kroužek, a přesto tak mocný.  

„Phortar, prosím,” hlesla jsem slabým hlasem. „Ne... Budu poslušná.”  

Sarien se zle ušklíbl a uchopil mou bradu do štíhlých prstů. Díval se mi pátravě do očí a zřejmě našel všechno, co potřeboval, protože mě hrubě stiskl. Věděla jsem, že jeho prsty zanechají modřiny, ale držela klidně a zahnala slzy protivně tlačící za víčky.  

„Myslela sis, že tě nechám neochočenou pobíhat po světě? Že mu tě pošlu do postele, abys ho do vteřiny zabila? Znám tě, má dcero, a vím, čeho jsi schopná... Bude tvým pánem a vládnout bude i nad tvou magií.”  

Pustil mě a obřadně předal prsten Dorianovi. S panikou jsem se dívala, jak si poloupír šperk prohlíží a nakonec se tázavě zahleděl na Sariena.  

„Nasaď si ho a pro vlastní bezpečí nesundávej. Tohle sváže její schopnosti, aby je nemohla použít proti tobě.”  

Dorian se na mě podíval a já opatrně zavrtěla hlavou ze strany na stranu. Žádala jsem ho tím o slitování. Odstřihnout elfa od magie byl ten nejkrutější trest.  

Dorianovi něco proběhlo očima a potom... S hrůzou jsem sledovala, jak prsten klouže po jeho ukazováčku, a když se usadil na místě, hrudí mi projela ostrá vlna bolesti.  

Svezla jsem se do kleku, přitiskla si dlaň k srdci a lapala po dechu. Slábla jsem... Bylo to, jako bych krvácela z otevřené rány. Magie mě opouštěla, kořeny mého vnitřního já umíraly.  

Když nezbylo nic než prázdnota, zdvihla jsem hlavu a nechala všechnu svou zlobu, všechnu nenávist prostoupit do očí. Doufala jsem, že v tuto chvíli, v tento jediný moment poslouží jako brána do mé duše. A ukáží poloupírovi, který na mě shlížel z tváře boha, jak moc ho nenávidím. 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Temná - 1. kapitola:

5. Gwen přispěvatel
Včera [8:28]

GwenJe to první povídka, kterou od tebe čtu. Musím říct, že se mi velmi líbí. Oslovil mě tvůj styl psaní, takže si přečtu i další Emoticon.

Vyvolala si u mě pocity napětí a soucit s hrdinkou. Opravdu se nemohu dočkat dalšího dílu Emoticon.

4. E.T.
16.04.2019 [18:09]

Chudinka. Doufám, že mu to oplatí a dá mu co proto. Taky by neškodilo, kdyby si Doriana vzal do parády i někdo další. Takhle přece s ní nemůže jednat! Emoticon

3. Maya666
16.04.2019 [17:17]

Paráda, nečekala jsem nový příběh tak brzy Emoticon Emoticon těším se na to co na nás chystáš Emoticon

2. Peťa
16.04.2019 [15:57]

Jupí, tak jsem se těšila na další povídku, teb její otec je teda haj*l a Dorian se taky předvedl. Děkuji za další příběh a těším se na další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon

1. pavla
16.04.2019 [15:20]

To je haljz Emoticon Emoticon Toto udělat vlastní dceři Emoticon Chudák holka, zajímalo by mě co si myslem Dorian, jestli ji tak strašně nenávidí nebo se jí chtěl jen pomstít.Jinak krásná kapitola,věřím že tato serie bude stejně dobrá,neli lepší jako ty předešlé Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!