OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Te odio porque te amo - 9. kapitola

19.06.2013 (19:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1132×

Lily:

Koukala jsem přímo do malé vesničky ještě menších tvorečků. Žádný z nich nemohl být větší než půl metru.

„Jsou to...?“ zeptal se Luke v němém úžasu, jako by se na ono slovo neodvažoval ani pomyslet, natož ho vyslovit.

„Kdo?“ zašeptala jsem naléhavě, když Snape kývl. Takže jsem byla zase jediná, kdo neměl páru, o čem je řeč a kdo jsou ty malé bytosti.

„Upřímně doufám, slečno, že vaše nevědomost je způsobena ztrátou paměti, ale jelikož...“

„Turnohorští rarášci,“ skočil mu Luke rychle do řeči a věnoval mi úsměv, po kterém jsem nebyla chvíli schopná nastartovat mozek. „V dávných dobách jich v Anglii žila spousta, ale roku 1888 je Ministerstvo prohlásilo za chráněný druh, protože se je kouzelníkům povedlo téměř vyhubit. V důsledku toho začal prosperovat černý trh, a přestože už nebyli vyváženi do zahraničí, v roce 1900 Ministerstvo oznámilo, že byl vyhuben poslední národ,“ vysvětlil.

„A proč přesně byli loveni?“ nechápala jsem.

„Mají úžasné magické schopnosti. Pokud si budeš něco přát, dokáží většinu přání splnit, ovšem zaplatí za to životem. Jejich srdce se navíc používala do krvetvorných lektvarů, což nevadilo, pokud zemřeli přirozenou smrtí, ale jejich průměrný věk dosahoval tří set let, a jistě chápeš, že než několik generací čekat, radši je zabíjeli ve velkém.“ Uvědomovala jsem si, že na něj civím, ale nemohla jsem si pomoct, nejenom že byl úchvatně krásný, ale navíc i chytrý.

„V tom případě bychom je ale měli nechat na pokoji, ne?“ zeptala jsem se nervózně. Nechtěla jsem, aby si Luke všiml, jak na něj koukám, protože otázka ohledně našeho vztahu zůstávala stále otevřená a já se nedokázala přimět k tomu, abych ho požádala o vyjasnění.

„Nebyla by úžasná zkušenost si s nimi promluvit a něco se o nich dozvědět? Většina knih, kde byly jejich národy popsány, Ministerstvo zničilo, aby nikdo nebyl v pokušení,“ rozplýval se Snape stále šeptem.

„Nejdřív bychom se ale měli postarat o Kate a tátu,“ připomněla jsem nesmlouvavě.

„Lily má pravdu, nemůžeme je tam takhle nechat. Voldemort už po nás pravděpodobně vyhlásil pátrání a kolem se bude potulovat hromada Smrtijedů,“ přidal se i Luke.

Snape, který se netvářil zrovna mile, přikývl. „Ale vezmeme je sem. Rarášci jsou známí tím, že se o pocestné a cizince, kteří je požádají o azyl, starají, jak nejlépe dovedou. A to je o dost víc, než pro Pottera a slečnu Braumovou můžeme udělat my.“

*

Už dva dny jsme byli v příjemné péči malých rarášků, které bylo nemožné si nezamilovat. Hned poté, co se nám podařilo najít několik starších, kteří plynule ovládali angličtinu a vysvětlili jim, v jaké jsme situaci, se nás ujali jako dlouho ztracených přátel. Navíc byli strašně rozkošní a klidně bych se vsadila, že být v našem světě, stali by se z nich domácí mazlíčci tisíců malých holčiček.

Snape byl bezpochyby unešený, celé hodiny trávil ve společnosti jejich vládce, v jejich knihovně a laboratořích. O tátu a Kate se starali tak skvěle, že už se včera po poledni probudili a od té doby se Sirius téměř nehnul z ošetřovny. Luke se často nechal přemluvit, aby raráškům všech věkových kategorií vyprávěl o našem světě, a já sedávala vedle něj a jen poslouchala. A jakmile odešli rarášci, zůstávali jsme jen tak sedět a Luke mi vykládal všemožné historky z mého života, které jsem si stále nebyla schopna vybavit.

Z myšlenek mě vytrhlo až nesmělé zaklepání na dveře mého dosavadního příbytku, který mi narychlo sestavila jakási stavební četa rarášků.

„Lil?“ nakoukl dovnitř taťka.

„Potřebuješ něco?“ vyhrkla jsem a rychle vyskočila z provizorní postele, která se důmyslně skládala ze čtyř menších.

„Už před pár minutami měla začít porada, neukázala ses, tak jsem pro tebe pro jistotu zašel,“ odpověděl s pokrčením ramen. Rychlý pohled z okna mi potvrdil, že jsem se asi zamyslela víc, než bylo původně v plánu, protože už se stmívalo.

„Jenom jsem se trochu zamyslela, prošvihla jsem něco důležitého?“ zeptala jsem se a už vycházela za taťkou ze dveří.

„Vůbec nic, s rozhodnutím, jestli odejít už dneska, jsme čekali na tebe. Bohužel budeme asi muset hlasovat, každý je trochu jiného názoru,“ zakřenil se.

„Měli bychom odejít. Tedy chápu, že je to tady úžasný, ale budou nás určitě hledat,“ zamumlala jsem.

„To nepochybně. Snad Severuse přesvědčí představa zoufalé Rose.“

Došli jsme až k rozlehlé mýtince, která většinou sloužila Lukeovi k vyprávění raráškům, protože byla obstojně velká, aby se tam vešel. Kolem pomyslného kruhu nebo kulatého stolu seděl Sirius s Kate, Luke a Snape, který mě okamžitě zpražil naštvaným pohledem.

„Trochu se zamyslela,“ vysvětlil taťka prostě a já si jen s neznatelným kývnutím zabrala místo vedle Siriuse.

„Takže, sešli jsme se tady, abychom projednali náš odchod odsud, protože se pravděpodobně všichni shodneme, že je na to nejvyšší čas...“ začal Luke, ale byl přerušen dost nevybíravým způsobem od Siriuse.

„Myslím, že úplně všichni ne,“ pošklebovala se s pohledem významně upřeným na Snapea.

„Pro jednou má Black pravdu, všichni ne. Je mi vcelku jasné, že vás tady nemohu držet, ale já nejspíš zůstanu, za pár dní se vylíhnou vejce a to bude skutečně ojedinělá příležitost,“ dokončil Snape.

„Nemůžeš tady přeci zůstat,“ namítl Luke a zabodl se do něj ostrým pohledem.

„Myslím, že o tom, co mohu a nemohu, si rozhoduji sám,“ zavrčel na oplátku.

„Ano, Rose bude určitě nadšená, až se objevíme a oznámíme jí, že její manžel dal přednost líhnutí raráščích vajec před ní a svou tříletou dcerou,“ odsekl Luke jedovatě.

„Jsem si jist, že to pochopí,“ pronesl, ale jeho hlas zněl teď víc nejistě.

„Tak se mi zdá, že tě má Rose pěkně pod pantoflem,“ rýpl si znovu Sirius, načež schytal hned dva naštvané pohledy. Jeden od Kate a druhý opět od Snapea.

„Přestaňte se, u Merlina, dohadovat. Jestli tady pan Snape chce zůstat, neměli bychom mu bránit,“ vložila jsem se do toho. Fakt, že jsem měla radši držet pusu, mi došel téměř okamžitě po vyslovení posledních slov. Zabodly se do mě ostré pohledy jak od Lukea, tak od Snapea.

„Já teda nevím, proč to tak rozmazáváte. Já budu jedině rád, když se ho zbavíme,“ zastal Sirius můj názor, bohužel nevhodně volenými slovy.

„Dobře, takže zítra za svítání vyrazíme, ať už všichni, nebo ne,“ rozhodl taťka a rozpustil schůzi. Jelikož jsem počítala s tím, že Luke zde zůstává, aby mohl vyprávět raráškům, zůstala jsem sedět.

„Už se těšíš na přednášku?“ zazubil se Luke a přisedl si vedle mě.

„Pokud myslíš dobu, kdy už ti pidižvíci zmizí a ty mluvíš o minulosti, pak ano,“ odpověděla jsem pravdivě. Odtrhla jsem pohled od jasně zelené trávy a pohlédla do jeho tváře. Uvědomila jsem si, že nás dělí jen opravdu malá vzdálenost, a pocítila nefalšovanou touhu přitisknout své rty na ty jeho.

Vpíjela jsem se do temných hlubin Lukeových očí. Ani jsem nezaznamenala, kdy se naklonil blíž a spojil naše rty v naléhavém polibku. V břiše se mi roztřepala křídla tisíců motýlků a všechny myšlenky se mi vykouřily z hlavy a zbyla jen touha. Dokonalou chvilku však Luke utnul příliš brzo a já si trochu rozpačitě uvědomila, že na něm téměř sedím. S červenajícími tvářemi jsem se odsunula a opatrně mrkla na Lukea, který se mému pohledu vyhýbal.

„Mají zpoždění,“ pronesl do ticha, když vzhlédl od stříbrných hodinek elegantně umístěných na jeho zápěstí. 

„Tak mi zatím můžeš dát další lekci z mé minulosti,“ zamumlala jsem a nejistě na něj pohlédla.

„A co by to mělo být dnes?“ zeptal se už znovu s poťouchlým úsměvem.

Věděla jsem, co bych nejradši slyšela, ale měla jsem příliš velký strach se zeptat. Vždycky když jsem na téma našeho předchozího vztahu zavedla řeč, Luke ji jednoduše odvedl jinou cestou a já se přímé odpovědi nikdy nedočkala. Nakonec jsem jen pokrčila rameny a nechala výběr příběhů o mém životě na něm.

Jsem strašná a moc se omlouvám všem zbývajícím čtenářům, kteří museli na další kapitolu čekat opět skoro měsíc. Snad jste i přesto vydrželi a zanecháte mi pod kapitolou nějaký komentář :).

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Te odio porque te amo - 9. kapitola: