OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Sweet Killer - 2. kapitola

06.06.2012 (14:00) • Krist • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 8206×

„You know the bed feels warmer..." křičela na mě Kelly Clarkson z mobilu. Ignoruju to a jen se překulím na pravý bok, zády k nočnímu stolku a k mobilu. Když to nebudu brát, tak to ten otrava třeba vzdá. Jo a já jednou budu třeba prezident. Obojí se zdá být v týhle chvíli stejně vzdálené.

„Pro tvoje dobro doufám, že to je něco důležitýho," zavrčela jsem do mobilu, který jsem nakonec s velkým sebezapřením zvedla.

„Promiň, ale Michael a Percy s tebou chtějí mluvit," pípla Sonia. Musela být hodně překvapená mým tónem. Vždycky jsem na ní byla milá.

„A nepočká to?" zabručela jsem nešťastně, ale už jsem skopávala peřinu.

„Nepočká," zmařil mé poslední naděje na další spánek nesmlouvavý mužský hlas. Michaelův hlas.

„Nemáte mě rádi," fňukla jsem ještě a okamžitě to típla, protože by byl schopný vést mi přednášku o tom, jak mi umožnili žít nový život. Jako bych snad měla na vybranou.

V rychlosti jsem odbyla hygienu, ale s oblečením to bylo horší. Michael s Percym můj vkus zrovna v lásce neměli a po každé na něj měli spoustu připomínek. Nechápala jsem proč, dokud mi to Birkhoff nevysvětlil. Prý mám stejný vkus jako Nikita. Jediná zběhlá agentka z Divize.

Po dlouhém uvažování jsem si oblékla bílou košili a černé kalhoty s rozšířenými nohavicemi a vysokým pasem, které jsem doladila černými boty na nízkém podpatku. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a přehozené přes ramena dopředu.

S nechutí jsem odemkla svoje černé auto a s velkým sebezapřením jsem do něj nastoupila a vyjela z parkoviště u svého bytečku. Cestou jsem se ještě stavila u McDonalda pro ledovou kávu a cheesburger.

...

Sjela jsem výtahem dolů a naposledy zkontrolovala, zda jsem si utřela pusu. Dveře výtahu se pomalu otevřely a já vstoupila do tělocvičny. Velká místnost, ve které byly ze stropu zavěšené boxovací pytle, vepředu u "okna" byly postavené mlátící panáci na kterých rekruti trénovali. Uprostřed byly ze žíněnek vytvořeny dva ringy a okolo různé sportovní náčiní, činkami počínaje a běhacími pásy končeje. Tuhle místnost jsem vždycky měla nejraději. Nemusela jsem se hlídat, zda někomu ublížím, protože přesně to po nás chtěly.

„Čau Bee. Nechceš tady nováčkům ukázat, jak to vypadá, když se mlátěj dva profesionálové?" houkl na mě s pobaveným úšklebkem James.

„Díky za nabídku, ale nemyslím si, že získáš jejich respekt, když ti před nima natrhne prdel holka." Líbezně jsem se na něj usmála a vyšla po schodech na chodníček, který vedl k centrále.

Ještě, než jsem vešla do centrály, slyšela jsem, jak za mnou James něco volá, ale to už jsem ho nevnímala.

„Zdravím," pozdravila jsem všechny v centrále a rovnou jsem si to zamířila za Michaelem, který se, jako obvykle, bavil s Birkhoffem. Popravdě jsem jejich přátelství nikdy nepochopila. Byli tak rozdílní. Michael byl vůdčí a zajímal se o své rektruty. Nikdy o sobě nějak nemluvil a ani se nějak nevychloubal, přestože k tomu měl důvody. Birkhoff byl jeho pravý opak. Věčně něco mlel o tom, jak je úžasný a že nikdo není lepší hacker než on. V tom má sice pravdu, ale asi taky není tak úžasně bezchybný, když ho chytili.
„Heleme se. Návrat ztracené agentky," zašklebil se na mě Birkhoff.

„Potřeboval jsi se mnou mluvit?" Podívala jsem se na Michaela a Birkhoffa jsem záměrně ignorovala. Už od začátku jsem ho neměla ráda a jeho žralo, že před jeho uměním nepadám na zadek.

„Ano," přikývl a zvedl se.

„S Percym ti chceme něco říct," vyšel z centrály a zamířil k Percyho kanceláři, aniž by na mě počkal. Nechápavě jsem se za ním koukala, ale pak jsem se vzpamatovala a lehkým klusem jsem ho doběhla.

„Děje se něco?" Koukla jsem na něj nervózně. Že bych něco zvorala? Ale to není možný. Dávala jsem si pozor, aby to nikdo nevyděl.

„Ne."

Vyděšeně jsem se na něj otočila. Takhle málo ukecanej nebyl ani normálně. Něco se muselo stát. Něco jsem musela pokazit.

...

„Bianco, rád tě vidím," usmál se na mě Percy, když jsem s Michalem vešla k němu do kanceláře.

„Posaď se," vybídl mě a rukou ukázal na židli před jeho stolem. Váhavě jsem se na ní posadila a musím přiznat, že byla opravdu pohodlná. Trochu jsem se uvolnila. Ale opravdu jenom trochu.

„Ehm,“ začala jsem a přemýšlela, jak mám pokračovat.

„Provedla jsem něco?" vylítlo ze mě nakonec. Opravdu jsem nebyla zrovna zdvořilá, ale to prostě musely pochopit. Ale viditelně nepochopili. Teda aspoň Michael nevypadal, že by to chápal. Mračil se na mě, jak deset čertů, který tahaj za ocas malý čertíci.

„Proč myslíš, že jsi něco provedla?" zeptal se mě s viditelným překvapením Percy.

„Nevím." Pokrčila jsem rameny. „Ale proč jsi se mnou chtěl teda mluvit?" zeptala jsem se narovinu a přetékala úlevou, že nemám průšvih, a zvědavostí, co mi chce říct.

„Koukám, že se v tobě zase probudila naše stará známá zvědavost," uchechtl se Percy. Nevěřícně jsem na něj koukala s vykulenýma očima. Sice jsem si uvědomovala, že vypadám jak idiot, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. On se uchechtl? Percy? To se opravdu nevidí každý den.

„Už to tak vypadá." Pokrčila jsem rameny s omluvným úsměvem. Nesnášela jsem svojí zvědavou povahu, ale nic jsem s ní nemohla dělat.

„Tak to tě nebudu dál trápit." Smiloval se nade mnou. Měla jsem chuť si zavýsknout, ale asi by to nevypadalo dvakrát profesionálně a tak jsem jen seděla, čekala.

„Mám pro tebe novou misi," vybalil to na mě bez dalších okolků. Zůstala jsem na něj zírat. Novou misi? V duchu jsem ječela a kopala do všech a všeho kolem sebe. Ve skutečnosti jsem se jen zeptala: 

„Jakou?" A nadzvedla obočí.

„Spíš by ses měla zeptat kde," opravil mě a docela mě tím zmátl. Že bych se osvědčila natolik, že mě pošle do ciziny?

„Kam?"

„Do Ruska," usmál se na mě temně. Do Ruska? To. Je. Můj. Sen! Nemohla jsem tomu uvěřit a podle jeho výrazu jsem pochopila, že to na mě poznal.

„Být tebou tak se tak neraduju," upozornil mě a já v tom okamžitě poznala nějaký podfuk.

„Kdo je cíl?" zeptala jsem se po hlubokém nádechu.

„Dmitry Tasarov."

Předchozí kapitola « » Další kapitola

Tak snad se vám tato kapitola aspoň trochu líbila. Snažila jsem se aby byla delší než ta minulá, což se mi povedlo, ale i tak je krátká. Příští bude zase o něco delší :). A teď k tomu jak každý z nich vypadá:

Bianca // Michael // Birkhoff // Percy // Roan // Sonia // James

Autor: Krist (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Sweet Killer - 2. kapitola: