Světlo uprostřed tmy - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Život nikdy nebude snadný - tedy alespoň ne pro Jessicu. Chester se nevrací domů. Co se s ním stalo? Kde ho Jess s Mikeem najdou?

25.10.2011 (12:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 798×

Chester se celý den neukázal. Byl zavřený nahoře v pokoji, a já neměla odvahu jít za ním. Svůj žert jsem si vyčítala, ale stalo se. Čas nevrátím. Vydala jsem se tedy večer do pokoje, jednak proto, že jsem si chtěla vzít pyžamo, a taky proto, že jsem vážně potřebovala vědět, jak mu je. Tiše jsem zaklepala na dveře. Zevnitř se ale žádná výzva na vstup neozvala.

„Chazzy?“ zkusila jsem to opatrně. Zase nic, a tak jsem dveře otevřela a vešla dovnitř. Seděl u stolu a něco psal – nejspíš další písničku. V uších měl sluchátka, takže mě neslyšel přijít. Nenápadně jsem se mu podívala přes rameno. Na papíru byl nadpis – Breaking the habit, a pod ním spousta přeškrtaných řádků. Má děsnej škrabopis.

„Nevím, za co stojí bojovat, nebo proč musím křičet. Nevím, proč se provokuji a říkám to, co tak vůbec nemyslím. Vím, že to není v pořádku, takže ruším zvyky. Dnes večer.“ Četla jsem nahlas nejlépe čitelnou část. Chaz sebou najednou cukl a vykulil na mě oči.

„Ty mě vážně chceš zabít, co?“ zasmál se.

„Ne, jen jsem se ti chtěla omluvit. S těma paprikama to byl blbej žert. Promiň,“ vyhrkla jsem rychle.

„To je v pohodě, tentokrát sem tu měl aspoň prášky. Když mi to udělal Jack, musel mě vzít na pohotovost a byl sem napuchlej ještě tři dny. Takhle to byla jen dvouhodinová záležitost,“ zasmál se.

„Promiň,“ hlesla jsem znovu, zamířila k posteli, odkud jsem vzala pyžamo a šla do koupelny. Když jsem se osprchovaná vrátila zpět do pokoje, Chazzy seděl zády opřený o stůl a koukal na mě. Jeho pohled mě hřál u srdce a já cítila, jak mi červenají tváře. Zůstala jsem stát a civěla na něj jako idiot. Stoupl si, došel ke mně a chytil mě za ruce. Hleděli jsme si do očí a já se v těch jeho krásných, tmavě hnědých kukadlech pomalu ale jistě topila.

„Miluju tě,“ řekl a políbil mě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Objala jsem ho a natiskla se k němu, jak jen to šlo.

„Miluju tě,“ vydechla jsem, když se ode mě odtáhl. Kdyby mi před pěti minutami někdo řekl, že se to stane, nevěřila bych mu.

„Kdyby mi někdo před chvílí řekl, že to od tebe uslyším, nevěřil bych mu,“ zasmál se a znovu mě objal. Mlčela jsem, držela ho a nikdy nechtěla pustit. Nikdy jsem nevěřila na kouzla a zázraky, ale teď budu muset změnit postoj, protože tohle, tahle chvíle, to je učiněný zázrak.

Po chvíli jsem se odebrala do sprchy a pak se zase vrátila do pokoje. Chazz ještě něco psal, tak jsem mu popřála dobrou noc, políbila ho a šla spát. Když si šel lehnout, už jsem skoro spala, ale cítila jsem, jak mě objal a políbil do vlasů. Pak jsem usnula úplně.

Ráno jsem byla v posteli sama. Na Chazzyho polštáři byl složený papír, a tak jsem ho vzala a přečetla si vzkaz uvnitř.

„Dobré ráno, lásko. Skočil jsem do obchodu pro nějakou dobrotu na snídani, brzy se vrátím. Miluju tě.“ Usmála jsem se, složila vzkaz a založila do sešitku. Po ranní hygieně bych čekala, že už bude zpátky, ale nebyl, tak jsem si uvařila kafe a čekala. Po půl hodině jsem se přesunula k televizi a dál čekala. Třeba se někde zdržel a zapomněl na čas.

Hodiny ubíhaly a já byla čím dál víc nervózní. Co když se mu něco stalo? Nakonec mi to nedalo a šla jsem si pro mobil. Díky bohu, že mi Jack pro případ nouze uložil do mobilu Chazzyho a Andiino číslo a taky jeho pracovní telefon. Vrátila jsem se do obýváku a vytočila Chazzyho telefon. Zvonilo to, ale on to nebral. Zkusila jsem to ještě pětkrát, ale odpovědi jsem se nedočkala. Chvíli jsem počkala, jestli třeba nezavolá zpátky, ale nic. Nakonec jsem úplně vynervovaná zavolala bráchovi.

„Jess? Děje se něco?“

„Ahoj Jacku. Já nevím, snažím se dovolat Chazzymu, ale nebere to. Ráno šel do obchodu, ale nevrátil se. Mám o něj strach.“ Vyhrkla jsem ze sebe.

„Ráno?“

„Jo.“

„To je divný. Dycky když se někde zdržel, tak zavolal…“ přemýšlel nahlas a můj strach se zvětšoval. „Zkus zavolat Mikeovi, třeba něco bude vědět.“

„Dobře.“

„Pak se ozvi, až ho seženeš, jo?“

„Jasně.“

„Mám tě rád, ségra.“

„Já tebe taky, ahoj.“

Zavěsila jsem a okamžitě vytočila Mikeovo číslo. „Ahoj, Mikeu, to sem já, Jessica.“

„Ahoj, Jess,“ pozdravil mě nadšeně.

„Nevíš prosím tě něco o Chazzym? Nemůžu se mu dovolat…“

„Měli sme se odpoledne sejít, ale ráno mi volal, že to ruší, že prej půjdete do kina. Jak dlouho už ho sháníš?“ zeptal se ustaraně.

„Já nevim, dlouho. Ráno šel do obchodu a ještě se nevrátil,“ vyhrkla jsem hystericky.

„Buď v klidu, jo? Za čtvrt hodinky sem u tebe a projedem město, někde ho najdem, a nebo do té doby přijde domů.“

„Dobře,“ hlesla jsem a zaklapla telefon.

Aby mi čas rychleji utekl, šla jsem se převléct. Své dlouhé, světle hnědé vlasy jsem stáhla do culíku, dala si trochu make-upu a šla si zase sednout do obýváku. Za pár minut zazvonil zvonek. Letěla jsem ke dveřím a málem se po cestě přerazila. Za dveřmi stál Mike. Pozdravili jsme se, já si obula boty, vzala klíče, zamkla a vyrazili jsme k autu. Když nastartoval, zazvonil mu telefon.

„Shinoda,“ ohlásil se. „Dobrý den… Cože?... Ne… Za chvíli tam budu!“ zaklapl telefon a šlápl na plyn. „Co se děje?“ vyděsila jsem se. „To byla Chesterova máma… Prej je v nemocnici, někdo ho zmlátil a má polámaný žebra a otřes mozku.“

„Proboha,“ hlesla jsem. To byl určitě on. Táta. Někde na něj musel narazit, nejspíš po cestě z obchodu. To snad není možný! Zabiju ho! „Víš snad, kdo to byl?“ zadíval se na mě pronikavě Mike.

„Ne,“ zalhala jsem. Do tohohle ho tahat nebudu. Jednou pro vždy to zkoncuju. Hned, jak Chazzyho pustí, s ním zajdu na policii a udám toho hajzla. Ať ho šoupnou do basy a mám už od něj konečně pokoj!

Když Mike zastavil před nemocnicí, na nic jsem nečekala a utíkala dovnitř. Zastavila jsem se až u pultu informací a zuřivě křikla na sestřičku: „Chester Bennington! Kde je?!“ Sestřička se na mě podívala a celou si mě přeměřila.

„Je mi líto, ale pokud nejste příbuzná tak vám nemůžu dát žádné informace.“

„Ale… Musíte mě za ním pustit, hned!“ křičela jsem na ni. Už vedle mě stál Mike a objímal mě.

„Kde leží?“

„Pokoj číslo pět,“ odpověděla ta důra bez problémů. Podřídila jsem se Mikeovi a rychlým krokem šla vedle něj. Před pokojem jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. Mike otevřel a vešli jsme. U postele, ve které ležel Chester a s největší pravděpodobností spal, seděla starší žena.

„Dobrý den, paní Benningtonová,“ pozdravil ji Mike.

„Ahoj, Mikeu.“

„Jak je mu?“

„Je trochu polámaný, ale bude v pořádku. Je to můj chlapec, vždycky se ze všeho dostal,“ usmála se hořce. Pořád jsem stála ve dveřích a nebyla schopna pohybu. „Vy budete asi Jessica, že ano?“ otočila se na mě s úsměvem.

„A – ano… Dobrý den.“

„Vždycky měl dobrý vkus na děvčata. Jsi moc hezké děvče,“ usmála se na mě mile. Oplatila jsem jí úsměv a přemluvila se k tomu, abych došla k posteli. Byla tam ještě jedna židlička, z opačné strany než seděla Chazzyho máma, a tak jsem si tam sedla a chytila ho za ruku. Pod okem se mu vybarvoval fialový flek a v koutku úst měl ještě nepatrný zbytek krve. Pohled na něj mě mučil.

„Před hodinou byl při vědomí a vyprávěl mi o tobě,“ řekla mi a natáhla se, aby mě pohladila po ruce. „Moc pro něj znamenáš.“

„Asi ano,“ hlesla jsem.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction