Světlo uprostřed tmy - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Chester je skvělý kuchař a zároveň celkem nemehlo. A překvapení střídá překvapení - jednou milé, podruhé ne... Hezkou zábavu. :)

19.10.2011 (10:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 778×

Koukala jsem se na nějaký film s Jackie Chanem, kterého považuji za nejlepšího herce pod sluncem, a u toho jsem usnula.

Tentokrát bylo moje probuzení klidné a docela příjemné. Vzbudila mě totiž překrásná vůně nějaké dobrotky. Otevřela jsem oči a sedla si. Vtom vykoukl Chaz z kuchyně, nádherně se na mě usmál a zeptal se, jestli budu jíst teď, nebo později. Té vůni se nedalo odolat, a tak jsem mu řekla, že budu jíst teď. Už od pohledu to muselo být vynikající. Bylo to nějaké maso, zalité sýrovou omáčkou a k tomu hranolky. Hned jsem se do toho pustila. „Páni, Chazzy, to je vynikající. Takhle dobrý jídlo sem v životě neměla!" Chazzovi se úsměv roztáhl od ucha k uchu, až jsem se bála, aby si neroztrhl tváře.

„Sem rád že ti to chutná," zakřenil se na mě.

Po jídle jsem mu pomohla uklidit a pak jsem se šla chystat do studia za Mikem a Annou. Chaz si stál na tom, že prostě půjde se mnou, ať se mi to líbí, nebo ne. Že prý mě nenechá jít samotnou, protože co kdyby? A tak jsem mu neodmlouvala a vyrazili jsme.

Popravdě řečeno, ani se mi odmlouvat nechtělo. Chaz má vážně senza káru a poslouchá dost dobrý písničky. Vlastně je to úplně dokonalej člověk. Musela jsem se usmát, ale k mé smůle to zaregistroval, a celou cestu ze mě páčil důvod.
Dorazili jsme do studia, kde nás Mike přivítal způsobem, jako by nás neviděl dvacet let.

„Kde ste se loudali?" zakřenil se na nás.

„To víš, Chaz je jak ženská, ten než se upraví, máš půl dne v háji," zasmála jsem se. Chaz se naoko urazil a pak mě začal lechtat. Ještě chvíli jsme tak řádili, ale pak mi Mike oznámil, že Anna přijde asi za dvacet minut, a tak jsem zasedla za klavír, a začala hrát, abych se dostala do trošku do formy. Myslela jsem si, že jsem vyšla ze cviku, ale Mike mi řekl, že prý hraju líp než kdy dřív. A jestli to říká on, tak to asi bude pravda.
Anna se ukázala ve přesně ve tři hodiny. Otevřela dveře a zaraženě zůstala stát ve dveřích, zatím co Chaz a Mike se gebili u klavíru, na který jsem hrála. Když se vzpamatovala, rozběhla se ke mně a vykuleně na mě zírala.

„Ahoj Ann!" zavýskla jsem, přestala hrát a skočila jí kolem krku.

„Jess!"

„Pane jo, vůbec ses nezměnila."

„Jak dlouho sme se neviděly?"

„Um... Dlouho," zakřenila jsem se. Asi dvě hodiny jsme tam seděli a rozebírali všechno možné. Nakonec se Chazzovi rozječel mobil. Byl to brácha, a ptal se ho, jestli je se mnou. Odkýval mu to, chvíli klábosili, a když telefon položil, řekl že prý už musíme jít, protože pro nás Jack s Andie mají nějakou novinku, tak jsme se sebrali a po půlhodinovém loučení a domluvách, kdy se sejdeme znovu, jsme s zase odfičeli zpátky k Jackovi domů.
Když jsme přišli, brácha se tlemil jak měsíček nad hnojem.

„Co je?" zeptala jsem se.

„Poďte do obyváku," pobídl nás. Nechápavě jsme se s Chazzem na sebe koukli a šli si sednout na sedačku.

„Děje se něco?" zeptal se zvědavě a netrpělivě Chaz.

„Jo i ne. Teda jo, děje, ale není to žádná katastrofa, neboj," dodal, když vyděl Chazzův výraz. Teda! Ten než se vymáčkne.

„No tak, brácha, nenapínej nás a povídej!" řekla jsem s trpitelským výrazem, protože opravdu nenávidím, když někdo něco zbytečně natahuje.

„No, my... Andie... teda my oba..." a je to tu zas. Copak je to tak vážný, že se můj brácha, který má jindy hubu prořízlou, že mu de vidět skoro do žaludku, takhle zadrhává?

„No," pronesla Andie, „nebudem mít jen malou Mishel, ale taky malýho Johnyho!" vypadlo z ní a začervenala se.

„Wow!"

„Tak to si užijete," zasmál se Chaz a poplácal Jacka po rameni.

Ještě chvíli jsme seděli v obýváku a povídali si, ale pak se ukázalo, že den nabitý překvapením a krásnými chvílemi mě vcelku odrovnal, a tak jsem všem popřála dobrou noc a pelášila do sprchy.

Když jsem byla osprchovaná a už jsem téměř usnula, ozvaly se dveře a rádoby tichý šramot. Nenápadně jsem vykoukla zpod peřiny a viděla Chazze, jak se "tiše" plíží k posteli, ale najednou jeho silueta se žuchnutím zmizela.

„Sakra!" ozvalo se, a pak se zase objevil. Došel k posteli, hrábl pod polštář a vytáhl triko, ve kterém spí, a dal se na odchod, ale zase zmizel, přibližně ve stejném místě jako předtím. Zase se ozvalo žuchnutí.

„Krucinál! Co to je?!" špitl a zvedl nad hlavu něco, co vypadalo neidentifikovatelně. „Co tady dělá můj skejt?" vyjekl překvapeně. Tohle je skejt? Nějakej divnej, ne? Na to se musím mrknout, až odejde. Cha! Už odešel. Vylezla jsem z postele, došla ke dveřím a rozsvítila. Došla jsem do toho místa, kde Chaz předtím dvakrát hodil hubu a mrkla se na ten "skejt". Jo, byl to skejt, a byl hezkej. Akorát na něm byly namotaný nějaký stužky, proto vypadal neidentifikovatelně. No nic, tak jsem se mrkla a už bych mohla zase zalézt. Zhasla jsem a vletěla zpět do postele. Právě včas. Po pár vteřinách se zase ozvaly dveře, pak se vynořila Chazzova hlava. Byl nádhernej. Měl rozcuchané vlasy, triko a trenky, a prostě byl strašně sexy. Když obcházel postel, aby se dostal na svou polovinu, zase se natáhl. Ale to už jsem nevydržela a dostala záchvat smíchu. Třikrát za sebou na stejném místě? To není možný! Vykouknul zpoza postele a chvíli na mě vyjeveně civěl. Pak se zasmál, vstal, sedl si na postel, zase civěl, zase se zasmál, a pak mě začal lechtat.

„Tak, a teď se teprve máš čemu smát!" zasmál se. Já se začala taky smát a pištět, jako by mě na nože brali. Najednou se rozletěly dveře, rozsvítilo se světlo, a ve dveřích se objevil můj drahý bráška. Chvíli na nás koukal jak na blázny, a pak se zeptal, co to děláme.

„Ehm, Chazzy se rozhodl, že mě ulechtá k smrti," vykoktala jsem v záchvatu smíchu.

„Co tak koukáš?" zeptal se Chaz.

„Vypadáte zajímavě," zasmál se. Až teď mi došlo, jak to asi vypadá. Ležela jsem na zádech na posteli v tričku a kalhotkách, Chaz na mě obkročmo seděl a držel mě za boky. Ovšem hned po bráchově narážce ze mě slezl. Jenomže ten blbec si vybral špatnou stranu a slítl na zem, což Jacka přimělo k dalšímu smíchu.

„Sakra, kolikrát dneska ještě slítnu?" divil se Chaz.

Ještě chvíli jsme si povídali, a potom jsme se rozhodli, že pro dnešek už by to stačilo a šli jsme spát.

„Dobrou ségra, čus, Chazzyne," rozloučil se s náma brácha.

„Dobrou," hlesli jsme s Chazem naráz. Jack při odchodu zhasnul a Chaz mezitím vlezl do postele.

„Dobrou, Jess," vlepil mi pusu na tvář.

„Dobrou," opáčila jsem vyjeveně a zavřela oči. Chaz se ještě chvíli vrtěl, ale potom byl v klidu a začal chrápat. Otevřela jsem oči, a celá se tetelila nad pusou, co mi dal. Byla jen kamarádská a na tvář, ale pusa jako pusa. Zase jsem zavřela oči a snažila se usnout, ale nešlo to, a tak jsem jen ležela.

Byla to věčnost, než se probudil, ale bylo mi to fuk. Celou noc jsem zasvětila přemýšlení nad tím, že jsem se asi zamilovala. Cítila jsem na sobě Chazzův pohled, a tak jsem otevřela oči, což se mi skvěle vymstilo, protože jak byl rozcuchanej a napuchlej, vypadal strašně legračně, takže jsem dostala dokonalej záchvat smíchu. Chazzy nasadil nasupenej výraz a šel do koupelny.

Když se vrátil, bylo znát, že má něco za zády. Pozorovala jsem ho, jak se blížil k posteli, a potom, z ničeho nic, mě slil ledovou vodou. Tentokrát jsem se nasupeně koukala já a on se válel smíchy po zemi.

„To ti nedaruju, Chazzymore!" sykla jsem a šla udělat snídani.

Když jsem dělala sendviče, přišel do kuchyně brácha a začal si vařit kafe.

„Dobré ráno," obdařil mě úsměvem.

„Ahoj," odvětila jsem bez nálady a dál dělala sendviče. Jack mě chvíli pozoroval, a když viděl, že do jednoho hrnku s kávou dávám pepř a poté ocet, zeptal se mě, pro koho to je.

„Pro Chaze."

„A co ti udělal?"

„Polil mě studenou vodou," řekla jsem prostě.

„Aha... Víš co? Pepř s octem mu trochu zkřiví úsměv, ale je alergickej na papriku, zkus nad tím popřemýšlet," mrkl na mě spiklenecky.

„Eh? Dobře." Tak jsem vytáhla z lednice papriku, nasekala ji na maličké kousíčky, posypala s ní namazaný sendvič a přikryla to salámem. „Ten si pochutná."

„To teda jo, sem zvědavej, za jak dlouho potom splaskne," zasmál se brácha, vzal snídani pro něj a Die a odešel. Já jsem dala moji a Chazzovu snídani na stůl, dala tam obě kávy a zavolala toho zmetka na snídani.

Když došel do kuchyně, nedůvěřivě si mě měřil.

„Nečuč a pusť se do toho, to že si mě naštval neznamená, že ti neudělám dobrou snídani,“ culila jsem se na něj jako největší svatoušek, a v duchu si tleskala, protože mi to spolkl i s navijákem. Usedl ke stolu a pustil se do jídla. Když už měl polovinu sendviče v sobě, přestal jíst a tázavě se na mě podíval. A je to v háji!

„Páni, to je dobrota. Co všechno v tom je?“ divil se. Uf!

„Tajemství šéfkuchaře!“ vyplázla jsem na něj jazyk a neskrývaně se smála jak jeho výrazu, tak tomu dokonalému podfuku. Chazy dojedl snídani a odebral se zase nahoru, hádám, že měl v plánu spáchat nějakou tu ranní hygienu. Uklízela jsem v kuchyni a s nastraženýma ušima čekala, jestli se papriky nějak projeví. Po pár minutách se ozvaly neidentifikovatelné nadávky, které následoval dupot, jak někdo – nejspíš Chester spěchal ze schodů. A vážně, za několik vteřin se u dveří kuchyně objevil on. Měl rudý obličej, něco žvatlal a z očí mu čišel vztek. Byla to velmi komická podívaná. Jak tak pořád něco mlel, nevydržela jsem to a propukla v ohlušující smích, což ho rozzuřilo ještě víc. Začal něco křičet, ale nebylo mu vůbec rozumět. Jediné co jsem pochytila, byla věta: „Zabiju tě, Jessico Sanchezová!“ Bohužel mě to rozesmálo ještě víc, takže jsem se sesunula na zem a nemohla popadnout dech. V boku mě píchalo a do tváří jsem chytala křeče. Chaz začal zuřivě prohrabovat skříňku, kde byli všemožné léky a nakonec spolykal několik prášků. Nasupeně se na mě podíval a odkráčel nahoru do pokoje. Najednou mi ho začalo být líto. Co když se opravdu naštval? Jsem hloupá!

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction