Světlo uprostřed tmy - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Nejkratší kapitolka vůbec, ale zato napsaná z pohledu Chestera. Snad se bude líbit. :) A slibuji, že další kapitolky už budou delší. :)

14.10.2011 (14:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 848×

Bože, je tak nádherná! Jak ten hajzl mohl něco takovýho udělat tak rozkošnýmu stvoření?! Ještě že tu Jack nemá další postel. Kdyby tušila, že jsem do ní zblázněnej, že jsem nemohl věřit vlastním očím, když jsem se vzbudil a viděl ji, jak se na mě usmála... Klídek Chazzyne, ozvalo se moje rozumnější já, je na tebe trochu mladá, vždyť je ti třiadvacet a jí sedmnáct! Takhle jsem rozjímal asi dalších deset minut, než se Jess zvedla se slovy, že jde najít něco k jídlu. Když odešla, vyhrabal jsem se z postele a šel se umýt a převléct.

Lezu ze schodů a najednou slyším docela velkou ránu a zvuk střepů, kutálejících se po zemi.

„Au, sakra!" sykla Jess, a tak jsem přidal do kroku.

„Seš v poho - " ani nedořeknu, když ji uvidím. Ruce má zalité krví a na zemi leží rozbitá skleněná váza. Vedle vázy leží zakrvavený nůž a na jejím lýtku se line docela velká řezná rána.

„Panebože! Cos dělala?" Do očí se jí vehnaly slzy.

„Chtěla sem ti donýst snídani, ale když sem šla do ledničky pro sýr, omylem sem shodila tu vázu, a když sem ji chtěla chytit, neuvědomila sem si, že mám v ruce pořád ten pitomej nůž a řízla sem se, a jak se rozlítla ta váza, zasekl se mi jeden střep do nohy." Objasnila svou nehodu a třásla se jak ratlík. Přes slzy nemohla pomalu ani mluvit a z očí jí koukalo vyděšení. Bylo mi jí děsně líto.

„Pojď sem, no tak," řekl jsem jí a zachytil ji, když se jí podlomily kolena. Teprve teď jsem si pořádně všiml, jak ji ti dva hajzlové zřídili. Na rukou i nohou měla nesčetně modřin.

Vzal jsem ji do koupelny, očistil ty rány a zavázal. Pak jsme šli společně uklidit tu spoušť v kuchyni. Ještě že Jack s Andie byli v práci. Po úklidu jsme si vzali to, co Jess nachystala a šli do obýváku.

„Musím říct, že máš vcelku dobrej vkus na snídaně," usmál jsem se na ni, když jsem vyluxoval svůj talíř.

„Jo, a sem tak neohrabaná, že nedokážu udělat ani pitomou snídani, aniž bych u toho něco nerozbila," povzdechla si.

„Hele buď v pohodě, Jack tu vázu stejně nesnášel, vůbec se mu nelíbila."

„Hm…."

„Musím klukům dodělat ještě pár textů, takže kdybys něco potřebovala, budu nahoře, jo?"

„Jo," hlesla. Ach jo, ta holka je na tom fakt bídně, prolétlo mi hlavou. Zvedl jsem se, pomohl jí uklidit nádobí a odebral se nahoru.

Ze zamyšlení nad jednou písničkou mě vytrhl zvonek. „Du tam!" zavolala na mě Jess. Aspoň že nezapomenu tu myšlenku. Pokojem se náhle rozječela moje oblíbená písnička. Sakra, kde mám ten mobil?!

„Nazdar maličká,“ ozvalo se zespod, ale dál jsem tomu nevěnoval pozornost, protože mi stále ječel mobil. Teda Mikeu, ty si umíš vybrat správnou chvíli. Zrovna jsem ti chtěl zavolat, řeknu si v duchu a usměju se pro sebe, když konečně najdu ten ujednej krám. „Zdar Spikeu!"

„Nazdar brácho, máš ty texty?"

„Jo, zrovna sem ti chtěl zavolat kvůli je - " najednou mě přerušil Jessičin vyděšenej hlas „Vypadni!"

„Ani mě nehne, vážně sis myslela, že mi jen tak zmizíš?" ozval se nějakej chlápek. Kdo to sakra je?!

„Mikeu? Zavolám ti pozdějc, ok? Měj se!“ Zavěsil jsem a spěchal dolů.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction