OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Světlo uprostřed tmy - 5. kapitola

13.10.2011 (13:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 764×

Probrala jsem se do tmy. Ležela jsem na gauči u nás doma a slyšela, jak se odemykají dveře. Vešel táta a hned za ním Dawson. Všechno se to stalo znovu. Začala jsem křičet a slítla na zem, což mě vrátilo zpátky do reality. Byl to jenom sen! A já žuchla na zem v ložnici, kde jsem spala s Chazzem. Ten už byl ovšem na nohou a klekal si ke mně.

„Co se děje? No tak, neplač." Já zase bulím? Nějak jsem ztratila kontrolu nad svými emocemi.

„Musím si dát sprchu," vyhrkla jsem a neohrabaně se vyškrábala na nohy. Doklopýtala jsem ke dveřím a v zádech cítila Chazův starostlivý pohled. Zalezla jsem do koupelny a vlezla pod ledovou sprchu. Snažila jsem se ze sebe smýt tu špínu. Ty doteky. Ten hnus. Drhla jsem se houbičkou, dokud mě nezačala pálit kůže a barvit se do ruda.

Když jsem vylezla, asi po půl hodině, všude už se svítilo a z kuchyně jsem cítila senzační vůni. Sešla jsem schody a nahlédla do obýváku, kde seděli brácha s Andie.

„Ahoj," hlesla jsem.

„Ahoj Jess!" zahalekala Die a šla mě obejmout, přičemž mi dala pusu na tvář.

„Čau ségra," pozdravil brácha.

„Co to tu tak - " než jsem stihla domluvit, vešel Chaz a nesl talíře s nějakou krásně vypadající, a ještě krásněji vonící, dobrotou.

„No páni, to vypadá senzačně!"

„Taky to senzační je," zakřenil se Chaz.

„No to jo," řekla Die. Sedli jsme si v obýváku kolem stolu a dali se do jídla. Bylo to fakt vynikající. Když jsme dojedli, šli Chaz a Die do kuchyně umýt nádobí a já jsem zůstala s Jackem v obýváku.

„Hele, Jess, donesl sem ti včera nějaký oblečení a pár věcí z domu a - "

„Jacku! A co si jako řekl mamce? Že mě fotr ojel a teď sem u tebe?" zuřila jsem.

„Nech mě domluvit! Máma si myslí, že odpoledne odlítáš do Evropy, a že ti tam nabídli stýpko."

„Promiň..."

„V pohodě. Tašku máš nahoře," usmál se na mě a šťouchl mě do žeber.

Tomuhle říká pár věcí? Nechápu, jak do té tašky mohl nacpat celý můj šatník a všechny moje CD. Ale co, aspoň že trefil všechno, co bych si nejspíš odnesla já sama. Našla jsem si CD Linkin Park, které jsem poslouchala doma. Pamatovala jsem si některé částí písni, a tak jsem si notovala zároveň se zpěvákem. Zrovna když hrála píseň, která se tuším jmenuje Crawling, a já si zpívala, vešel Chaz s krásným úsměvem na tváři.

„Zpíváš pomalu líp než já," zasmál se.

„Cože?"

„No jo, mohli bychom hodit duet. Myslím, že by se to líbilo i klukům," zasmál se a spiklenecky na mě mrkl. Stála jsem a nic nechápala.

Chvíli jsme na sebe zírali, já nechápavě, on pobaveně. Najednou mi to konečně docvaklo a chtěla jsem něco říct, jenže jsem nevěděla co, takže jsem otevřela pusu na prázdno a dál na něj civěla jako na zjevení. Najednou se začal šíleně smát. Nevím přesně, co mu můj obličej prozrazoval, ale asi to nebylo nic oslnivého. Jeho ohlušující smích přilákal bráchu a Die, kteří napřed koukli na Chazze, pak na mě a taky se začali smát. Nejspíš jim docvaklo, o čem tu byla řeč, když slyšeli hrát to CD.

„Ehm... Co je tady tak k smíchu?" zeptala jsem se stále v šoku z té novinky.

„Po – podívej se do zrcadla!" zakoktal Chazzyn v záchvatu smíchu.

„Kašlu vám na to, proč si to neřekl hned?" řekla jsem naoko uraženě.

„No jo, tak promiň, Jessie"

„Jessie? To zní, jak kdybych byla kluk!" hudrovala jsem si jen tak potichu, protože ten tón, kterým to řekl byl okouzlující. Uvědomuje si ten chlap, jak má sexy hlas?

„Tak co vy dva? Už se přestaňte řehnit a raději běžte nakupovat hadříky pro malýho." Malýho?! Jakýho malýho? Tak tohle jsem teda nepobrala.

„Dyť je ještě čas."

„Čas není nikdy, brácho. Víš, jak dlouho se vybíraj hadříky pro kluky? Se Sam sme pro Dravena nakupovali dva měsíce, než sme našli něco, co by se líbilo nám oběma."

„Jenže ty a Sam nejste já a Andie," skočil mu do toho Jack.

„O čem se to krucinál bavíte?"

„Já… Jsem těhotná," řekla Andie.

„No páni, blahopřeju!" řekla jsem a skočila jí kolem krku. „Proč ste mi to neřekli dřív?"

„Tak nějak nebyla příležitost," zasmál se Jack.

„Jo, Chaz nás totiž furt nutí prolízat obchoďáky a nakupovat hadříky pro mimina, jak kdyby byl těhotnej on, a ne já," rozesmála se Andie a Chaz zrudnul a dloubl ji do žeber. Zasmála jsem se taky, ale najednou se mi zamotala hlava, a švihlo to semnou o zem.

Když jsem se probrala, byla v pokoji tma. Zaposlouchala jsem se a slyšela jenom lehké funění vedle sebe. Mrkla jsem se tím směrem, a byl Chester. Spal jako andílek přímo vedle mě, a byl ještě krásnější než obvykle. Asi hodinu jsem na něj jen tak civěla, než se vzbudil. Když mě viděl, jenom se usmál a otočil se na druhý bok. To jsem tak trochu nepochopila. Pak se otočil zpátky a nevěřícně na mě zíral. Já se začala smát, protože ten jeho výraz, to bylo něco!

„Co tak vejráš, Chazyne?" zeptala jsem se.

„Nic, já jen… To je jedno."

„Není."

„Ale je."

„Hm…" zamručela jsem a odešla spáchat ranní hygienu. Když jsem odcházela z koupelny, najednou mi něco docvaklo.

„Chazy?" špitla jsem, když jsem vešla zpátky do pokoje a viděla, že je pořád zahrabanej v posteli.

„Copak, Jessie?" řekl, otočil se a rošťácky se na mě zakřenil. Nad tím oslovením jsem se jen ušklíbla.

„Tak mě napadlo… Co se to se mnou vlastně děje, že sem včera zničehonic omdlela? Zase…"

„To je normální, taky se mi to stávalo. A vlastně se mi to stává doteď. Naposledy to bylo před měsícem. Bude se ti to stávat, když se hodně rozrušíš, nebo když tě něco zaskočí a tak," usmál se na mě.

„Aha.“ Dál jsem na to nic neřekla.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo uprostřed tmy - 5. kapitola: