OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Světlo uprostřed tmy - 4. kapitola

12.10.2011 (11:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 746×

„Co všechno si slyšela z toho, jak sem se tu bavil s Jackem?" zeptal se mě Chaz.

„No, vlastně první, co jsem slyšela je to, že víš co se mi stalo..."

„Fajn, takže víš všechno, co Jack. Víš, taky se mi to stalo, a kupodivu mi to udělal taky Dawson, ale byl sem docela mladší. Tenkrát mi bylo teprve jedenáct..." vyprávěl a vzpomínal na, ne moc příjemnou, dobu svého dětství. „Mamka pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici a táta byl policajt. Musel mámu hodit do nemocnice, a nechal mě doma s tím, že přijede jeho kamarád z práce. Když Dawson přijel, otevřel jsem mu a pozval ho dál se slovy, že táta přijde později, protože musel zavést mámu do práce. Řekl, že počká, a tak jsem ho zavedl do obýváku a sedl si naproti němu. Chvíli jsme si povídali, a potom se mě zeptal, jestli si s ním zahraju jednu bezva hru." To slovo bezva ucedil skrz zaťatou čelist dost znechuceně. „Poslal mě pro šátek, uvázal mi ho kolem očí a položil mě na gauč. A pak…“ nedořekl a mě i Jackovi bylo jasné, co se dělo. Chápala jsem, proč nezacházel do detailů. Není to zrovna příjemná vzpomínka.

„Je mi to líto..." zašeptal brácha. Já jsem jen mlčky hleděla do zdi, neschopna jediného slova. Vždyť mu bylo teprve jedenáct! Jak to mohl udělat? „Víš Chazzy, neměl sem do tebe tak rejpat... Tohle sem netušil," omlouval se brácha.

„To je v pohodě, já už sem se s tím vyrovnal," usmál se, ale jeho oči se nesmály - vyzařovalo z nich obnovené trápení.

„A jak... Jak si to dokázal? Chci říct... Jak si se s tím dokázal vyrovnat?" zeptala jsem se udiveně. Já sama si nedovedu představit, jak se z toho vyhrabu.

„No... nejsem zrovna vzorovej příklad," zasmál se. „Řeknu ti to, jenom když slíbíš, že neuděláš takovou kravinu jako já."

„No, snad ne," usmála jsem se.

„Tak jo. Řeknu ti to takhle, znal sem partu lidí, kteří jeli v drogách. Šel sem za nima, a oni mi bez problémů prodali fet… Nevěřila bys, jak snadno do toho spadneš, a jak těžký je vyhrabat se z toho."

„No páni. Tak tohle by mě fakt nenapadlo. Ale teď už nefetuješ?" zeptala jsem se.

„Ne... tehdy mi hodně pomohla mamka a moje žena, Samantha," řekl, a povzdychl si.

„Hele, seš v pohodě, Chazzy?"

„Jo."

„Sam se s Chazzem rozvedla, proto bydlí se mnou," vysvětlil mi brácha.

„Aha... To je mi líto."

„Hm..."

„Tak... Hele, ségra, budeš tu bydlet s náma, jasný? Teď se zvednem a pojedem domů... Sbalíš si věci a budeš tady. A žádný odmlouvání, jo?"

„Ale to nejde! Bude vědět, že sem ti to řekla! To... Já... Nemůžu!" vykoktala jsem a znovu se rozbulela.

„No tak, Jess, neplač," začal mě Chaz utěšovat. Znovu se mi všechno vybavilo. To jak mi táta i ten policajt vyhrožovali, ta bolest, ty pocity. Rozbrečela jsem se ještě víc. Chazzy mě objal v přátelském gestu porozumění, ale můj mozek to bral jako hrozbu. Vyděšeně jsem se zvedla. Připomnělo mi to ty odporné doteky, ale zavčasu jsem si uvědomila, že od Chestera mi nic takového nehrozí. Sice ho vůbec neznám, ale věřím mu.

„Promiň,“ hlesla jsem a zůstala stát na místě.

„Chazzy, běž s ní nahoru, budete spolu v pokoji, jo?"

„Jasně."

„Já du za mámou a nějak jí to vysvětlím..."

„Ne!" přerušila jsem ho. Chtěla jsem zakřičet, jenže to nevyšlo, bylo to spíš zašeptání a pak už jsem nic neslyšela, ani neviděla.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo uprostřed tmy - 4. kapitola: