OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Světlo uprostřed tmy - 3. kapitola

11.10.2011 (11:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 780×

Když jsem se zase probrala, ležela jsem úplně nahá na gauči a dům byl prázdný. Rychle jsem se oblékla a utíkala k Jackovi. Bylo mi jasné, že vypadám, jako kdyby mě objal kamion, ale já musela vypadnout co nejrychleji. Odpočítávala jsem vteřiny, kdy budu konečně u bráchy. Utíkala jsem, co mi dech stačil. Od nás je to k němu asi pět kilometrů. Většinou jezdím autobusem a jsem tam během pěti minut, ale teď jsem na autobus vůbec neměla myšlenky. Jak jsem tak utíkala, všechno se mi znovu vybavovalo. I když jsem ztratila vědomí, mé podvědomí mi to teď skvěle vybarvovalo do těch nejpestřejších barviček. Znovu jsem se rozbrečela a znovu mě všechno začalo bolet. Během té cesty jsem několikrát zakopla a spadla, měla jsem sedřené kalhoty a na rukách se mi rýsovaly krvavé šrámy. Lidi, kolem kterých jsem proběhla, se po mě otáčeli, jako bych byla blázen. Bylo mi to jedno. Konečně jsem začala poznávat okolní domy, a pak zahlédla i ten, kde bydlí brácha a "švagrová". Před domem jsem zahlédla dvě auta. Jedno - Nisan - jsem bezpečně poznala. Tohle auto si brácha pořídil minulý týden. Ale to druhé mi chvilku vrtalo hlavou. Byl to fialový sporťáček s bílými plameny na bocích. Když jsem doběhla před dům, podívala jsem se na ty auta znovu. Ten sporťáček stál o kus dál od bráchova trávníku, takže jsem usoudila, že je nejspíš sousedů. Když jsem zastavila u zvonku, byla jsem totálně vyčerpaná. Zazvonila jsem a čekala. Po chvíli jsem uviděla bráchův najednou zaražený výraz a potom byla tma. Ještě než jsem ztratila vědomí úplně, slyšela jsem, jak na někoho volá: „Hej, Chazy! Poď mi prosím tě pomoct!!"

Znovu jsem se probrala, ale tentokrát v mnohem lepších podmínkách. Ležela jsem na posteli v pokoji pro hosty v bráchově domě. Chvíli jsem tam jen tak seděla, koukala do zdi a přemýšlela o všem, co se stalo. Najednou mě z toho přemýšlení vytrhnul bráchův dost naštvaný hlas: „Ten hajzl! To mu nestačilo, když byla tři tejdny ve špitále, nebo co?!"

„Ty to nechápeš? Kdyby ji jenom zmlátil, vypadala by trochu jinak!" zařval dost smutně nějaký kluk. Podle hlasu bych řekla, že nebude nijak starší než brácha. „Co - co tím chceš říct?"

„On ji asi... Znásilnil," polkl ten kluk.

„C - c - co?!" zahřměl brácha. „To snad není možný! Dyť... Dyť je to její fotr! Tohle by přece nemohl udělat!" řekl nevěřícně. Jo, má pravdu, táta to nebyl... Ale jak to ten kluk vlastně poznal?

„Podle mě to taky neudělal on. Sice ji mlátil, ale myslím si, že tohle má na svědomí úplně jinej člověk."

„Jak si tím můžeš bejt tak jistej?"

„Protože tohle prostě na lidech poznám!"

,,A odkdy si takovej znalec?" Zeptal se brácha kousavě.

„Prostě to vím!“ zaječel ten kluk a v tu chvíli se po domě rozhostilo hrobové ticho. Slezla jsem z postele a šla do obýváku, odkud ta hádka vycházela.

Když jsem tam vešla, oba se na mě otočili. Podrbala jsem se na hlavě. „Ehm, ahoj," řekla jsem rozpačitě. Brácha vystřelil z gauče a objal mě. „Ja - Jacku! Nemůžu dejchat!" zalapala jsem po dechu.

„Jasně, sorry," řekl a pustil mě. Potom mě chytil za ruku a doslova shodil na gauč vedle toho kluka. Opravdu nevypadal vůbec starší. Řekla bych, že mu je tak kolem pětadvaceti, víc ne.

„Ahoj, já sem Chester, Chester Bennington," usmál se na mě. Vlastně to nebyl úsměv, ale docela marný pokus o něj.

„Jessica," hlesla jsem a přijala jeho nataženou ruku.

„Rád tě poznávám, Jess."

„Já tebe taky, Chestere."

„Říkej mi Chazzy, zní to líp," znovu se pokusil o úsměv a už se mu to i celkem povedlo. Potom bylo ticho. Brácha si mě prohlížel zvláštním, zkoumavým pohledem, jako tenkrát v nemocnici a Chazzy zarytě mlčel.

„Já..." začala jsem a oba kluci se na mě koukli. „Nechtěla jsem sem tak vlízt, ale nechtěla sem abyste na sebe řvali… Omlouvám se," řekla jsem a zvedla se, že půjdu zpátky do pokoje a počkám, až Chaz odejde. Jenže Jack mě zatlačil zpátky do měkkého gauče.

„Nikam! Teď mi řekni, kdy půjdem na policajty. Protože tohle už je moc!"

„Ne! On by mě zabil. A tebe by z toho určitě nenechal jen tak vyváznout..."

„Jess, bude v base, nic ti neudělá."

„Ale táta mi to neudělal! On mě jenom zmlátil. Víš, Chazzy měl pravdu."

„Jess, kdo ti to udělal?" zeptal se Chaz. Mlčela jsem. „Byl to někdo od policie?" ptal se naléhavě. Vyvalila jsem na něj oči. „Byl to inspektor Dawson, že?" podíval se na mě a něco v mém výrazu mu napovědělo, že se trefil do černého.

„Jak - jak to víš?" zeptala jsem se vykuleně.

„Cože?!" zalapal po dechu Jack. Byli s Dawsonem přátelé od vidění, a navíc má inspektor všude jen tu nejlepší pověst.

„Ten kretén!" sykl Chaz dost vytočeně.

„Počkej, Chazzy, já to nechápu… Jak si věděl že to byl on?" zeptala jsem se.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo uprostřed tmy - 3. kapitola: