OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Světlo uprostřed tmy - 2. kapitola

10.10.2011 (10:00) • emiangell • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 932×

„Sem doma!" zvolala jsem hned, jakmile zaklaply dveře.

„Nazdar, kotě, dneska ti to sekne…" řekl ten odporný, protivný hlas. Samozřejmě to byl otec, stál s lahví piva ve dveřích do kuchyně a koukal na mě tak nějak... divně.

„Kde - kde je mamka a Amy?" vykoktala jsem plná strachu, co mě dnes čeká, protože mi bylo jasné, že tu asi nejsou.

„Dneska mi přišla výplata, tak sem se jich zeptal, jestli si nechtěj zajít na nákupy..."

A je to v háji! Tam budou nejmíň dvě hodiny.

„A myslím, že si chtěly zajít ještě do kina na nějakej film," zasmál se. No, jestli jsem si předtím myslela, že je to v háji, tak teď je to úplně v...

„Aha..." řekla jsem a začala pomalu couvat zpět ke dveřím. Když to zpozoroval, rychle jsem zastavila a čekala, co bude dál. Jenom se usmál.

„Dneska pro tebe mám překvapení," prohlásil s úšklebkem začal se ke mně přibližovat. „Nebudu na tebe totiž sám a bude to mnohem záživnější pro nás oba," dodal a zase se zasmál. Co tím myslí? Ptala jsem se sama sebe. Odpověď jsem získala vzápětí, protože jsem zase couvala, ale do někoho jsem vrazila. Když jsem se otočila, polilo mě horko a málem jsem tam sebou na místě švihla.

„Inspektor Dawson?" vyhrkla jsem zaskočeně a zároveň úplně zděšeně.

„Ahoj, Jessico. Z tebe je ale kus ženský! Teda Charlie, musím říct, že jste si to s Meg pěkně udělali," pronesl s úsměvem. Tak to bude mela, proletělo mi hlavou. Jamese Dawsona, vrchního policejního inspektora téhle zapadlé části Los Angeles, znal každý. A taky se ho každý svým způsobem bál, protože má pověst nejlepšího policajta. Vždycky, když po někom šel, dostal ho. Možná proto byla naše čtvrť obzvlášť klidná. Ale teď nejde o něj. Koukala jsem tak vykuleně, že kdybych se viděla, vyděsím se nejspíš na tolik, že už se nikdy nepodívám do zrcadla. Pan Dawson mě pohladil po tváři, otočil ke dveřím do obýváku a postrčil, abych šla dál. Tak tohle se mi nelíbí. Tohle se mi vůbec nelíbí! Bude to hodně zlé - lítalo mi v hlavě sem a tam.

Najednou mě z přemýšlení o tom, jak moc se mi tahle situace nelíbí, vytrhly něčí ruce, které mě chytily za boky. Okamžitě jsem se zastavila a stála jako sloup. Podle doteků jsem poznala, že tyhle ruce nepatří otci, ale nejspíš panu Dawsonovi, což se mi také potvrdilo, když jsem se otočila. Otočil mě zpátky dopředu a strčil do mě tak silně, že jsem skončila rozplácnutá na gauči. Byla jsem vyděšená jako nikdy dřív. Dawson si na mě obkročmo sedl a začal mi vyhrnovat tričko. V tu chvíli mi došlo úplně, co se tu asi bude dít, a začaly se mi do očí drát slzy. Rychle jsem střelila pohledem k otci, který nás s úsměvem pozoroval. Když postřehl můj k smrti vyděšený pohled, jenom ho to rozesmálo.

Inspektor se podíval na otce, potom na mě, usmál se a začal mě líbat. Napřed na těle a pak postupoval k obličeji. Když se mě snažil políbit na rty, ucukla jsem.

„No tak, Jessico, buď hodná holka a možná se ti to bude taky líbit. Ale jestli budeš zlobit..." zakroutil hlavou a nechal výhrůžku viset ve vzduchu. Znovu se mě pokusil políbit, ale znovu jsem ucukla. Podíval se na mě a já chvíli na to ucítila štiplavou bolest na tváři. Dal mi facku, a teď na mě naštvaně kouká. „Já to myslím vážně," zaskřípal zubama a pokračoval. Hrozně se bojím. Celá tahle situace se mi zdá naprosto odporná a tak mi do očí vlítly slzy.

Teď, když se sklonil potřetí, už jsem ho nechala. Proti němu mám asi stejnou šanci jako mravenec před botou, a proto jsem zavřela oči a snažila se nevnímat ty odporné doteky. Dařilo se mi to, dokud mi nezačal rozepínat kalhoty a následně mi je stahovat. Začala sem sebou cukat.

„Neboj, bude se ti to líbit..." řekl a pokračoval dál.

„Co to sakra děláte? Nesahejte na mě!" řekla jsem už trochu hlasitě.

„Buď zticha!" odpověděl a snažil se mi stáhnout kalhotky.

„Nechte mě!" vypískla jsem téměř hystericky. O vteřinku později jsem cítila znovu tu hnusnou štiplavou bolest na tváři, ale tohle bolelo víc… Tahle facka nebyla jen tak obyčejná - tahle mě na chvilku vyřadila ze hry. Potom už jsem jen ucítila, jak mi roztahuje nohy, což mě probralo a já začala ječet nanovo, mnohem hlasitěji, než předtím.

„Ne! Nechte mě! Nesahejte na mě!"

„Drž už hubu!" zahřměl otec a přilítl k nám. Dal mi facku. Pak druhou. Když mi chtěl vrazit potřetí, pan Dawson mu tu ruku chytil.

„Nech ji, Charlie, však ona přestane," zasmál se a dal mi takou bombu, že jsem nemohla bolestí hýbat čelistmi. Poslední, co jsem cítila, byla pálivá bolest v mém nejintimnějším místě. Potom jsem bohudík omdlela.

Autor: emiangell, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo uprostřed tmy - 2. kapitola: