OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Stvořitel - 9. kapitola

23.12.2018 (09:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1266×

Útes byl nazdobený obrovskými vázami plnými lilií a bílých růží. Omamně voněly a dodávaly místu kouzelnou atmosféru. Ze svého místa jsem viděla na dlouhou uličku tvořenou červeným kobercem, po jeho stranách byly rozestavěné židle.  

Až k altánu jsem nedohlédla, ale bílé stuhy povlávající ve větru mi napověděly, že i on bude slavnostně nazdobený.  

Nad hlavami Lovců pluly za pomoci magie třpytivé hvězdy vydávající měkké zlaté světlo. Všechno to působilo pohádkovým dojmem a já okouzleně vdechovala atmosféru kolem sebe.  

„Pamatuj, dítě,” stiskla mi Kalayes ruku. „Nenech se zastrašit a drž se své role. Alespoň pro tuhle chvíli nech své oči mrazit.”  

Kývla jsem a naposledy zkontrolovala své šaty. Všechno sedělo, jak mělo. Kalayes se na mě povzbudivě usmála a vydala se na své místo vedle Rafaela.  

Housle... Útesem se rozezněly něžné tóny houslí v pomalé melodii a já vykročila k červenému koberci, který se zdál nekonečně dlouhý.  

Lovci vstávali ze svých míst, ale já si jich nevšímala. Upřela jsem pohled do očí jediného člověka, který mě zajímal.  

Rafael byl oblečený do bílého smokingu, naprostý protiklad. Kde on byl tmavý, tam já zářila světlem a naopak. Jeho zlatý pohled mě svázal a nedovolil mi volně dýchat.  

Byl tak nádherný. Sevřelo se mi srdce, když se usmál a jeho postoj se napjal. Nepohnul se, ale zdálo se, že nervozita dopadla i na něj.  

„Kdo odevzdává tuto ženu králi?” zeptala se Kalayes hlasitě, přesně jak mi řekla, že to udělá.  

Sklonila jsem pohled k zemi. To mi také poradila ona. Ucítila jsem temnotu, která vířila za mými zády, to, jak se Tara a Jason zhmotňovali každý z jedné strany.  

Zvedla jsem hlavu ve chvíli, kdy se stíny rozpustily. „Daikons!” pronesla jsem jasným hlasem.  

Lapání po dechu. Několik nevěřícných vydechnutí a klení. Takovou reakci měli ti dva na shromáždění. Lovci syčeli jako klubko hadů a nespokojeně se otáčeli k Rafaelovi.  

„Co dáváte nevěstě darem v tento den?” pokračovala Kalayes dál, aniž by se nechala rozptýlit.  

„Svůj meč,” klesla Tara na kolena.  

„Svůj štít,” napodobil ji Jason.  

„Svůj život!” Ta dvě slova pronesli ve stejnou chvíli.  

„Co svým ochráncům věnuješ ty?” upřela na mě Kalayes oči.  

V tomhle bodě mi neporadila. Řekla, že musím některé volby učinit sama. A já se rozhodla už ve chvíli, kdy mě na tu otázku připravovala.  

„Sejmu okovy jejich magii,” prohlásila jsem tak hlasitě, aby mě slyšeli všichni.  

Tara i Jason trhli hlavami nahoru směrem ke mně a vypadali šokovaně. Dokonce i Kalayes nadzdvihla jedno obočí.  

Daikons, kterým Stvořitel svázal magii, nikdy nemohli sloužit jako opravdová stráž. Byl to trest za jejich neposlušnost. Tara přišla o svá kouzla úplně a Jason měl jenom omezenou moc. Chtěla jsem jim navrátit, co bylo právem krve jejich.  

„Přijmeš tuto ženu z rukou daikons, králi?” Poslední otázku Kalayes položila Rafaelovi.  

Viděla jsem, jak se lehce dotkla jeho ruky a až teď si všimla, že ty zlaté propasti zčernaly. Úsměv mu dávno zmizel z tváře a chřípí se mu roztahovalo, jak vztekle nasával vzduch nosem. Tiskl zuby, takže mu čelist ostře vystupovala.  

Čelila jsem jeho pohledu s hlavou hrdě vztyčenou a neuhnula ani o kousek, i když ke mně ve vlnách horka plula magie.  

Ucítila jsem zlom, který nastal, když z jeho těla vytryskla vlna ohně. Mířila na ty dva za mnou a měla by zničující následky.  

Udělala jsem krok vpřed, zdvihla obě ruce a dlaně namířila proti ohni. Vytvořil se zlatý štít, a když do něj narazil oheň, o krok jsem klopýtla.  

Stiskla jsem zuby, a i když se mé tělo třáslo pod náporem Rafaelovy moci, držela jsem štít na místě. Chránila jsem daikons vlastním tělem, vlastní silou.  Přesně tak, jak by královna měla.  

„Povol!” snažila jsem se překřičet hukot ohně.  

Rafael vypadal jako smyslů zbavený, dál útočil a černé oči upíral na Taru s Jasonem.  

„Rafaeli!” zakřičela jsem z plných plic.  

Nereagoval na mé výkřiky. Rozhodla jsem se pro jedinou věc, která ho přivede zpět. Naposledy jsem na něj pohlédla a začala spouštět štít.  

„Ne!” Tara se snažila vrhnout přede mě, ale nestihla to.  

Ucítila jsem spalující horko... A potom oheň prudce vyrazil do vzduchu, kde se rozplynul. Rafael na druhé straně útesu prudce oddechoval a upíral na mě pohled plný zlosti. 

„Přiveďte mi ji!” řekl mrazivým hlasem.  

Lovci kolem ke mně vykročili a Tara s Jasonem se postavili každý z jedné strany do bojové pozice. Připraveni rvát se za mě do posledního dechu.  

„Půjdu sama,” mávla jsem rukou a zabránila tak krveprolití, které by se strhlo.  

Nadzdvihla jsem si těžkou sukni a kráčela po koberci k Rafaelovi bez ochrany daikons. Přesto jsem je stále cítila za sebou, vnímala jsem temnou energii, kterou pouštěli do okolí.  

„Vlož svou ruku do královy dlaně, dítě,” pokynula mi Kalayes.  

Poslechla jsem ji, a jakmile se naše pokožky dotkly, země se zatřásla. Moře pod útesem naráželo do skal v obrovských vlnách a noc se stala nejněžnějším milencem.  

„Od nynějšího dne po celou věčnost vás bude pojit pouto silnější než jakákoliv lidská, upíří či magická moc. Od této chvíle po celou věčnost budete jednou duší ve dvou tělech. Připraveni chránit jeden druhého, dělit se o všechno a obětovat všechno,” odříkávala Kalayes obřadní řeč.  

Vzala do rukou obrovský zlatý pohár a podržela ho před Rafaelem. Mně naopak podávala zdobenou dýku rukojetí napřed.  

Nechápavě jsem ji převzala, a když Rafael natáhl svou dlaň nad pohár, pochopila jsem.  

„Vedle své družky nejsi králem,” mluvila Kalayes k Rafaelovi. „Před svou družkou poklekneš, když si to bude přát, skloníš svou vůli, když to bude žádat, a budeš krvácet, abys jí dodal sílu.” 

„Budu na kolenou, skloním svou vůli a zakrvácím v jejím jménu,” opakoval Rafael pokorně a pokynul mi, abych použila dýku.  

Roztřesenou rukou jsem mu vytvořila na kůži úhledný řez, ze kterého okamžitě vytryskla rudá krev, jež kapala do poháru. Sledovala jsem, jak stéká po zlatých stěnách a tvoří loužičku.  

Kalayes podala pohár mně a pousmála se. „Přijmi krev svého druha na znamení toho, že si bereš jeho tělo i duši.” 

Převzala jsem od ní číši a zhluboka se nadechla. Snažila jsem se nedat najevo odpor, když jsem přikládala pohár ke rtům. Do úst mi přetekl hustý pramen, a jakmile jsem polkla, všechno explodovalo. Svět se rozpadl, přetvořil... A když se znovu slepil dohromady, jeho středobodem byl Rafael.  

„Spojeni magií, posvěceni krví, svázáni slibem,” kývla Kalayes hlavou.  

Rafael se mi zahleděl do očí a pomalu klesl na kolena. Klečel přede mnou, ruce podél těla, vydaný na milost a nemilost mé vůli.  

Lovci napodobili jeho počínání a všichni do jednoho padli na kolena. Útesem se rozezněl tichý zpěv, který sílil, to, jak stovka hrdel vydávala jednotná slova.  

Jejich píseň byla krásná, úctyhodná, plná pocitů. Podívala jsem se na zástupy mužů a žen, kteří se na mě dívali s novým příslibem.  

Rafael vstal, uchopil mě pevně za paže a já viděla, jak se zle usmál. „Teď svůj slib zaplatíš krví ty!”  

Zavířili jsme společně v temnotě a ohni, ne každý zvlášť, jak tomu bylo do teď. Ale jako jedna bytost jsme se přenesli do Rafaelovy ložnice.  

Ustoupila jsem od něj, když jsem viděla duhovky zbarvené do černa. On mě ale chytil za loket a smýkl mnou proti svému tělu.  

„Ne, ne, rhynan,” prohodil laškovným tónem, ve kterém zaznívala hrozba. „Chceš pro své daikons volnost a zaplatíš za ni svým tělem. Svlékni se, Layen. Dnes v noci svou neposlušnost splatíš tělem.”  

„Jsi nechutný,” ohrnula jsem opovržlivě ret.  

„Nemáš zdání, jakých nechutností jsem schopný,” usmál se zlověstně. „Ale než slunce vyjde, budeš to vědět.”  

„Takhle to nechci,” snažila jsem se mu vyprostit.  

„Přesně takhle to dostaneš!” zasyčel mi do ucha.  

Když mě hodil na postel a začal trhat šaty, aby se dostal pod vrstvy saténu k místu, kde chtěl být, zpanikařila jsem. Odstrkovala jsem jeho ruce, ale on byl silnější. Snadno odhalil mé spodní prádlo a hrubě ho ze mě serval.  

Skoro hystericky jsem vykřikla, ale on nepovolil. Silou mi roztáhl nohy a horečnatě si rozepínal kalhoty. Zděšeně jsem se dívala na jeho mohutný penis, který se tyčil z jeho slabin, a byla si jistá, že ho do sebe nikdy nemůžu přijmout.  

„Nechci!” vykřikla jsem hlasitě a vzpírala se mu s o to větší intenzitou.  

Rafael mi sevřel obě zápěstí do jedné své ruky, vztáhl mi paže nad hlavu a druhou rukou vložil mezi naše těla, aby se nasměroval k mému středu. A tehdy mi to došlo. On to udělá.  

„Rafaeli, prosím,” rozvzlykala jsem se. „Prosím, takhle ne.”  

Po tvářích se mi koulely obrovské slzy, cítila jsem, jak horce stékají po kůži. To ho zastavilo. Zaváhal, ale jeho oči zůstaly černé, bez emocí.  

Po nekonečně dlouhé době ze mě slezl a já vydechla napětím. Dívala jsem se, jak se zapíná a zuřivým krokem míří ven z místnosti.  

„Kam jdeš?” zeptala jsem se tiše.  

Neodpověděl mi. Práskl za sebou dveřmi a já se objala pažemi. Tohle bylo moc zlé. Překročila jsem hranici a nevěděla, jak to napravit.  

Stáhla jsem si šaty na místo a nevšímala si, že jsou na mnoha místech roztrhané. Rozběhla jsem se ke dveřím, a potom chodbou za Rafaelem. Táhlo mě to k němu skrz naše pouto.  

Zastavila jsem se přede dveřmi do jídelny, a i když jsem cítila, že je na druhé straně zdi, zaváhala jsem.  

Nakonec ale zvítězila touha být s ním a rozrazila jsem dveře. Přejela jsem místnost pohledem a... Moje srdce se bolestivě sevřelo. Ucítila jsem silné sevření, žaludek mi vyletěl do krku a oči se zaleskly slzami.  

Pocit, že každou chvíli omdlím, mě obestřel jako pavučina. Tak nějak musí vypadat zlomené srdce.  

Dívala jsem se na Rafaela. Mezi jeho tělem a zdí byla uvězněná Valerie, líbal ji a jeho ruce se snažily proniknout pod šaty, jako to dělal před chvílí se mnou.  

Stála jsem jako solný sloup, nebyla schopna se pohnout, bolest v hrudi mě paralyzovala. Jako první si mě všimla Valerie. Strnula, načež jí tváří přeběhl vítězný úsměv.  

Rafael, který ji líbal na krku, vycítil změnu a zvedl hlavu. Jeho oči se mi zavrtaly pod kůži a já začala couvat. Zakopla jsem a upadla na zem.  

„Layenthino,” řekl chraplavým hlasem.  

Vrtěla jsem hlavou ze strany na stranu a po čtyřech od něj lezla pryč. Rychle jsem se snažila postavit na nohy, ale nechtěly poslouchat. Přes slzy jsem skoro neviděla na cestu, ale na chodbu jsem se dostala.  

Ucítila jsem jeho sevření okamžitě, protože mě obklopila vůně letní noci.  

„Ne!” ječela jsem hystericky. „Nesahej na mě!!! Nedotýkej se mě!!!”  

Rafael něco říkal, ale já ho nevnímala. Bojovala jsem s ním ze všech svých sil a slzy mi padaly z tváří ve vodopádech.  

Povolil sevření, a to mi stačilo k tomu, abych se vytrhla a běžela co nejrychleji pryč. Vpadla jsem do svého pokoje, otočila klíčem v zámku a sesunula se do dřepu. Plakala jsem tak, jak ještě nikdy v životě. Celé mé nitro se trhalo na kusy, rozpadalo se a já se musela ptát, jestli tohle budu schopná přežít. 

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Stvořitel - 9. kapitola: