Oběť války...
14.01.2019 (12:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1314×
Rafael mě chytil za ruku přede dveřmi do trůnní síně, odkud se ozýval mohutný hlahol. Jakmile se jeho pokožka dotkla mojí, projel mnou elektrický výboj a každý nerv v těle se zachvěl.
Otevřel si sám a vykročili jsme k Lovcům bok po boku. Přejela jsem místnost pohledem, abych se ujistila, že všichni ti, které jsem přenesla, jsou v pořádku a zdálo se, že ano.
Někteří měli stále ovázané hlavy, jiní ramena, nohy a všichni byli pokryti škrábanci, ale dýchali. A to bylo jediné, na čem záleželo.
Tara stála poblíž trůnu a byla obklopena obrovskými muži v černé kůži. Upíří zřejmě odmítli odejít bez jedné ze svých.
Zaregistrovala jsem upíra, který všechny převyšoval, a byla si jistá, že na bitevním poli nebyl. Měl na nose panoramatické brýle a dlouhé černé vlasy. Nakláněl se k němu zrovna jeho soukmenovec s bradkou a cosi mu šeptal do ucha.
Jeho oči schované za skla brýlí zabloudily mým směrem a hned nato vykročil. Zpomalila jsem, a když se zastavil těsně přede mnou, kopírovala jsem ho.
Skoro jsem se přikrčila, ale Rafael vedle mě se výhružně posunul dopředu a přitiskl mě blíž ke svému tělu.
Stáli jsme proti sobě strnule, až upír rychle vztáhl ruku a podržel ji přede mnou. „Dovol, abych ti potřásl rukou jako válečník válečníkovi. Abych mohl projevit úctu královně stínů. Vyvedla jsi mé muže z pekla, rhynan. A za to ti patří navždy můj dík.”
Několikrát jsem rychle zamrkala a s dojetím přijala nabízenou ruku. Snažila jsem se, aby byl můj stisk pevný a silný.
„Šli tam kvůli mně,” zachraptěla jsem. „Bylo mnou povinností postarat se o každého z nich.”
Upír otočil hlavou k Rafaelovi a jeho tvář ztvrdla. „Ano, šli tam jenom kvůli tobě,” potvrdil má slova, načež promluvil k mému druhovi. „Nejsi hoden této ženy, Stvořiteli, a Bohové mi dají za pravdu, když řeknu, že ti byl nadělen větší dar, než zasloužíš. Po celý zbytek věčnosti bys před ní měl klečet na kolenou.”
Rafael se ani nepohnul a vycítila jsem napětí v jeho těle. Celý strnul a jeho stíny se tlačily na povrch, přesto je nechal hluboko uvnitř, a potom... Pustil mou ruku, aby mohl klesnout na kolena a s vážnou tváří mi hledět do očí.
„Neřekl bych to lépe,” usmál se něžně.
Lovci kolem napodobili jeho chování, až všichni kromě upírů a Tary klečeli. Chápala jsem stvoření noci. Nebyla jsem jejich královnou, neměli ke mně žádné...
Bratrstvo s řevem pozvedlo dýky a vrazilo je silou do země. Byl to pozdrav bojovníků, jejich nejvyšší pocta.
Zamrkala jsem, abych zahnala slzy a obrátila svou pozornost k Taře. Vymanila se z kruhu upírů a tanečním krokem došla ke mně.
Všimla jsem si, jak se zhluboka nadechla, když se ocitla v Rafaelově blízkosti a upřela na něj tvrdý pohled, ale nakonec to nechala být, ať už chtěla říct nebo udělat cokoliv.
„Čekali jsme na tebe tisíce let, Layen,” řekla mi vážně. „Vnesla jsi do našeho světa slunce.”
Když chtěla pokleknout, uchopila jsem ji za ruce a přinutila vstát. „Všichni jsme bojovali a všichni jsme něco obětovali, já-”
Mou řeč utnul mráz, který zaplnil síň, a zdi dokonce pokryla jinovatka. Předklonila jsem se a bolest, která sevřela mé srdce, mi vyrazila dech z plic.
Lovci povstali a všichni tasili zbraně, Rafael dokonce nechal oheň tančit po svých dlaních. Nával nevolnosti mě přinutil vyzvracet se na kamennou podlahu a zlé tušení mnou prostoupilo jako přízrak.
Nemusela jsem čekat dlouho, abych zjistila, co ty pocity probudilo. Jason se zhmotnil vedle Tary, byl pokrytý krví, měl ošklivá zranění a v náručí držel....
„Neeeeee!!!”
Můj křik udeřil do stropu a palác se po něm otřásl v základech. Po čtyřech jsem lezla ke své sestře, která z posledních sil držela rozevřená víčka.
Elen krvácela z bodné rány na hrudi a její levandulové oči pomalu bledly. V popelavé tváři se přesto zdály nepřirozeně syté.
„Elen, Elen, proboha, sestřičko,” blekotala jsem mezi vzlyky a snažila se rukou zastavit krvácení.
Elen uchopila mou dlaň, kterou jsem zběsile tiskla na ránu a zadívala se mi vážně do očí. Z úst jí vytekl pramínek krve a rozkašlala se, přičemž pokropila Jasona rudou sprškou.
Letmo jsem se zadívala na Lovce a zdálo se, že vidím přízrak. Černé oči byly šílené hrůzou a tiskl Elen tak silně, až jsem se bála, že ji zlomí.
„Pomoz jí,” zašeptal skrz popraskané rty.
Bezmocně jsem se ohlédla na Rafaela, který přiklekl a dotkl se Elen hřbetem ruky na čele. Na malou chvíli ji zaplavilo zlaté světlo, aby za pár sekund nemilosrdně zhaslo.
„Co je? Co se děje?” zeptala jsem se ho vyděšeně.
„Layenthino...” Tím jedním slovem mi řekl vše. Byla v něm zakořeněná lítost se smutkem.
„Ne,” zavrtěla jsem energicky hlavou. „Ty jsi Stvořitel! Musíš ji pomoct, musíš ji zachránit!”
Elenina studená ruka mi sevřela zápěstí a přinutila mě, abych věnovala svou pozornost jenom jí. Z očí mi padaly slzy na její tvář a já je rozmazávala spolu s krví, jak jsem se snažila očistit její krásné rysy.
„To... To nic,” vydechla. „Má... to... tak být... Já... to viděla... už dávno...”
Rozplakala jsem se nahlas a neovladatelně. Srdce mi pukalo nad myšlenkou, kterak moje sestra vždycky věděla, jak zemře.
„Je to... Je to dívka, Layen,” usmála se na mě bledými rty, na kterých byla nemístně rozmazaná rudá krev. „Už v tobě klíčí... Nový život...”
„Elen, prosím, nemůžeš mě opustit,” sevřela jsem její ruku ve své.
Odvrátila ode mě hlavu a podívala se na Jasona. Lovec stále vypadal, jako by se ocitl mimo realitu. Byl snad ještě bledší než Elen a z těla se mu šířil led.
„Tvůj... osud... na tebe... stále čeká, Jasone,” vztáhla ruku k Lovci a ten ji roztřeseně políbil. „Nesmíš ho... nenávidět... až přijde...”
„Neodcházej ode mě,” zachraptěl Jason.
Elen se usmála a upřela pohled ke stropu. Nevím, co tam viděla, ale její výraz dostal mírumilovný výraz a potom... Celá její tvář se uvolnila a bezduché oči zůstaly upřené vzhůru.
Jakmile se poslední výdech mé sestry smísil se vzduchem, zaklonila jsem hlavu a křičela. Křičela jsem ze samotných hlubin své duše, křičela jsem bolestí tak nesnesitelnou, až uvolnila mocnou vlnu ohně.
A ve chvíli, kdy palác pohltil můj žár, přidal se k němu smrtící led... Jasonův žal změnil svět v chladné místo plné bolesti a zármutku.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Diskuse pro článek Stvořitel - 16. kapitola:
A jí myslela, že další povídkou má být právě Lovec s Elenou.
Ty kráso tak to je vývoj..... Ale je to hrozně smutné
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!