OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Strange story (3)



Podivný večer se stane ještě podivnějším...

Šikanují nás neviditelní

(a zase Percy)

„A od kdy ty děti natáčíte?“ přerušila ticho Zoe.

„Od doby, kdy jeden kluk podpálil postel,“ odpověděl Mike (asi Mike).

„Pomooooc! Já nechciii! Nééé!“ křičel někdo seshora. Všichni jsme vyběhli z pokoje.

Nahoře se několik dětí naklánělo ze dveří svých pokojů. Uprostřed chodby ležela světlovlasá holka v růžovém tričku. Hannah! Musela to být ona.

Karel a Mike ji zvedli na nohy. Na obličeji měla modřiny, jako by ji někdo zmlátil. Potom nahoru přiběhl dav dalších dětí z diskotéky. Albert něco říkal Groverovi, který se tvářil jako na pohřbu. Monika se snažila ten zmatek uklidnit, moc jí to nešlo.

„Ahoj, Percy!“ pozdravil mě Tyson. Byl celý obalený krepákem a třpytkami. Vypadalo to, že když se pokoušel tancovat, vzal s sebou celou výzdobu.

„Ahoj, Tysone.“

„Co se stalo?“ zeptal se mě.

„No… prostě… někoho zmlátili,“ vysypal jsem ze sebe.

„Chudák Někdo.“

„Hele, mohl bys teď, prosím, zase zůstat s námi?“

„Jo, jasně! Ehm a Percy…“

„Co, Tysone?“

„Nemáš něco na jídlo?“

„Ne, to bohužel nemám.“

„Škoda.“

Hannu mezitím odvedli dolů, nejspíš do pokoje vedoucích. Grover, Thalia, Annabeth a Zoe se k nám přidali a šli jsme za nimi.

...

„Tysone, mohl bys, prosím?“ zeptal jsem se už před dveřmi vedoucích. Jít dovnitř nám nedovolili, i když nevím proč.

„Jasně!“ řekl Tyson a zahleděl se na dveře.

„No tak, Hanno, kdo ti to udělal?“ řekl Moničiným hlasem.

„Já… já nevím. Šla jsem za bráchou a najednou jsem slyšela, jak někdo běhá po schodech. Myslela jsem si, že to jsou děcka a nechala jsem to plavat. A… a potom… mě zmlátili."

„Kdo tě zmlátil?“ zeptal se Tyson pro změnu Karlovým hlasem.

„Nevím, neviděla jsem je.“

„Dobře… Dextere, vezmi ji prosím na ošetřovnu.“

„Pozor, už jde!“ varovala Thalia a zatáhla nás na diskotéku. Vypadalo to tam, jako po zemětřesení. Veškerá výzdoba byla buď na zemi, nebo na Tysonovi. Nikomu to zřejmě nevadilo.

„To snad né!“ zaztěžoval si Grover, když se k němu přihrnuly ty malé holky v baletních dresech, co jsme je viděli tak před hodinou na chodbě a hádaly se, která z nich s ním bude tancovat ploužáka.

Nechali jsme Grovera ‚ve štychu‘ a šli jsme zpátky do pokoje vedoucích.

Všichni v tom pokoji se tvářili taky jako na pohřbu. Albert k nám strčil notebook s další nahrávkou.

Byla tam Hannah. Právě vyšla po schodech. Pomalu přecházela po chodbě a za ní se ozývaly zvuky kroků. Potom to bylo divné. Hannah se svíjela na zemi, jako by ji opravdu někdo bil, až na to, že ten někdo byl neviditelný.

Albert stopnul video a zeptal se nás: „Takže, co si o tom myslíte?“

„To opravdu nevíme. Nikdy jsme se s ničím takovým nesetkali,“ řekla popravdě Zoe.

„Už je docela dost pozdě. Tady jsou klíče od vašeho pokoje a od koupelny. Je to úplně nahoře.“ Albert mi podal klíče. Mně ale pořád nelezlo do hlavy to s tím neviditelným útočníkem. Že by Kronova armáda? Ale jak se udělali neviditelnými?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Strange story (3):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!