OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Spoutaná růží - 1. kapitola

Je to moje první povídka na toto téma, tak doufám, že se vám bude líbit. Pokud ne, napište to. A pokud ano.. Napište to :)

Děti jsou již starší, tak aby nedošlo k omylu, mám pro vás obrázky hlavních hrdinů: Lily, Albus, Rose, Hugo, James, Karina, Scorpius, Wonder, Harper.

Z Děravého Kotle vedla donedávna jen jedna cesta, která by vás dostala na Příčnou ulici. Nyní jsou tam však cesty dvě. Jedna, která se otevírá pomocí poklepání hůlky na zeď. Tou druhou mohou do Příčné i mudlové, a to i, aniž by viděli Kotel.

„Zatracení mudlové,“ zamumlal si pod vousy muž, který byl oblečen ve fialovém hábitu a měl dlouhé, rovné vlasy až po pás, které byly v barvě téměř stejné, jako byl jeho hábit, „nechápu, proč tohle musím dělat zrovna já! A kde vůbec jsou?“ mumlal si dál pro sebe a se svraštěným čelem ustaraně pohlédl na hodinky. Vzhlédl od hodinek, zavrtěl hlavou a zadíval se na dveře, vedoucí do Děravého Kotle.

Přesně v ten okamžik, kdy na ony dveře svůj zrak upřel, objevilo se v nich hned několik postav.

„Tati, je tady. Támhle je, tati!“ zatahala malá černovlasá dívka, které mohlo být tak jedenáct let, svého otce za rukáv. Otec se na ni jen krátce podíval, usmál a vydal se směrem k muži. Všechny ostatní osoby ho okamžitě následovali.

„Teddy,“ poplácal ho po rameni.

„Harry,“ kývl na muže naproti němu, který s sebou měl svůj početný doprovod.

„Jak to jde děcka? Těšíš se do školy, Harper?“ zeptal se nejmladší dívky, která okamžitě zrudla a schovala se za otce.

V lokálu teď bylo dohromady šest lidí. Byl to Ted Lupin, muž ve fialovém a Harry Potter, který stál po boku své manželky, Ginny Potterové.

Za otcem se schovávala malá Harper Potterová, nejmladší ze sourozenců Potterových, která v tomto roce nastupovala do školy čar a kouzel v Bradavicích. Harper byla malá, s vlasy černými jako uhel, které měla sestříhané po ramena. Držela se za ruku Lily Potterové, její starší sestry, rusovlasé krásky, která vypadala jako přesná kopie její matky. Za děvčaty pak stál Albus Potter, taktéž tmavovlasý, s vlasy, které mu trčely do všech stran. Byl o hodně vyšší, než byli jeho rodiče.

„Máme docela naspěch, Teddy,“ zašeptal Harry a kývl hlavou k průchodu pro čaroděje.

„Jo, jasně. Nákupy, chápu,“ řekl rozpačitě Ted a stočil pohled na zem.

Všichni se s Teddym opět rozloučili a vydali sek průchodu, kde už stál Albus a poklepával hůlkou do zdi, právě v té kombinaci, díky které se dveře otevřely. Společně se vydaly vstříc Příčné ulici, přičemž se Harry musel potýkat s Harper, která se mu studem div neschovala do rukávu od jeho společenského hábitu.

„Otče?“

„Ano, Ale?“

„Mohu s tebou pak mluvit?“ dotázal se Albus a rukou si prohrábl své vlasy.

„Jistě, ale počkáme s tím, dobře? Nechci… Nechci to řešit tady,“ přikývl otec.

Celá rodina se poté vydala do různých obchodů, které se na Příčné ulici nacházely. Pro Harper koupili hůlku u Ollivandera, učebnice koupili pro všechny děti v Krucánkách a Kaňourech, a pro Lily, která nastupovala do šestého ročníku, koupili zbrusu nové koště.

„Tak, to je podle vašich seznamů všechno,“ usmála se Ginny na děti a otočila se k Harrymu, „a pokud chcete, můžete se jít projít. Já s Harper si ještě zajdeme ke Gringottovým. Lily, máš kam jít? A ty, Ale?“

Obě dvě děti přikývly, Albus odešel s Harrym někam pryč, za roh nejmenovaného obchodu a Lily se rozeběhla k obchodu s žertovnými rekvizitami, který patřil strýci Georgovi.

„Ahoj, Lily,“ usmál se na dívku George a okamžitě k ní přistoupil.

„Ahoj, strejdo,“ zazubila se na něj Lily a pohodila vlasy.

„Přišla ses podívat na obchod?“

„No, táta s Alem šli něco řešit a nechtělo se mi tu jen tak bloudit, tak jsem myslela, že se půjdu podívat sem. Máš tu něco nového?“ zeptala se zaujatě Lily a přejela obchod pohledem.

„Mám tu speciální kolekci na Valentýna. Chceš se jít podívat?“ zeptal se jí, a aniž by čekal na odpověď, vydal se po schodech do druhého patra, kde byl obrovský transparent, v různých odstínech růžové, na kterém bylo napsáno Nezapomenutelný Valentýn.

„Takže – představuji ti nejnovější produkty. Smrduté květiny, prášivé bonbóny, škrtící náramky, barvící řetízky a je toho mnohem víc. A že jsi to ty, můžeš si něco vybrat zadarmo,“ usmál se na Lily tajemným úsměvem a vtiskl jí do ruky balíček plný těchto Valentýnských potřeb.

„Slyšel jsem, že bys potřebovala dát pár holkám pořádně na frak. Tak jim pošli anonymní ‚dárky‘. Budou koukat,“ a s těmito slovy podrbal Lily ve vlasech, rozhlédl se kolem a s omluvným výrazem se s ní rozloučil, mumlajíc cosi o zákaznících a práci. Spokojená Lily se tedy vydala ven z obchodu, držíc v ruce růžový balíček.

„Ale, ten vchod není legální! Nemůžeš ho využívat pro svoje mudlovské dívky. Je to nezákonné,“ uslyšela hlas svého otce Harryho. Pomalu došla k rohu obchodu a pokrčila se tak, aby o ní její bratr a otec nevěděli. Strčila si vlasy za ucho a pozorně se zaposlouchala do rozhovoru.

„Já vím, ale pochop mě. Je to Christina, není to žádná obyčejná mudlovská dívka. Je Dursleyová,“ hádal se Albus.

„Nech ji být, Ale! Dursleyovi nejsou ti praví, se kterými by ses měl stýkat. Nezáleží na tom, že jsou bohatí a mezi mudly jsou známí. Jsou zlí,“ hustil do něj otec. Nikdo neví proč, ale naši rodiče a všichni jejich přátelé vždy vztekle prskali, když se dozvěděli, že byl Albus na rande s Christinou Dursleyovou, pomyslela si Lily. Proti ostatním mudlovským dívkám, se kterými Al randil, nikdy nic neměli. Ale když si párkrát vyšel s ní, byl hned problém. S celou rodinou Dursleyových byly problémy. Ovšem nikdy nám nevysvětlili proč. Vždy nad tím mávli rukou a snažili se to zamlouvat. Co jen mohli obyčejní mudlové udělat nám, kouzelníkům?

„Ale já ji mám rád. Chci, aby se seznámila s naším světem, ale jak ji mám dostat na Příčnou, když nemohu použít vchod pro mudly?“ Albusův hlas zněl smutně.

„Ten vchod vytvořil nějaký zlý černokněžník a nikdo neví, proč. Proto tam Teddy hlídá. A o Christině si ještě promluvíme. Já ani matka si nepřejeme, aby ses s ní stýkal. Proč raději nerandíš s nějakou čarodějkou? Bylo by to mnohem moudřejší, víš?“

„Lily!“ ozvalo se za dívkou vykřiknutí, za kterým se dívka hned otočila. Za ní stál Hugo, její zrzavý bratranec, se kterým se přes prázdniny téměř neviděla.

„Hugo! Ahoj. Co ty tady děláš?“ zeptala se ho Lily a rychle odběhla k němu, přičemž se rychle rozhlédla, aby se ujistila, že otec s Alem nezjistili, že je poslouchala.

„Byl jsem nakupovat učebnice. Zítra se odjíždí, víš?“ odpověděl jí Hugo a rozhlédl se kolem, načež zvedl svůj prst a ukázal kamsi do davu.

„Vidíš? Támhle jsou máma s tátou. Rose se tady někde potuluje,“ usmál se na ni a prohrábl si své rusé vlasy.

„Jo, pak se za nimi půjdu podívat, ale teď jdu… Jdu za mámou, odevzdat jí tohle,“ zatřepala s balíčkem a svižným krokem se vydala ke Gringottovým.

---

Na nádraží nastal zmatek. Polovina lidí stále nenastoupila a průvodčí křičel na celé nádraží následující větu: „Vlak odjíždí za pět minut, pospěšte si!“

„Mami, podej mi ten váček s penězi, zapomněla jsem si ho u tebe v kabelce,“ křičela Lily z okýnka. Jako jedna z mála měla své místo ve volném kupé, kde čekala na odjezd vlaku.

„Tady ho máš, Lily,“ podala Ginny dívce kožený vak a Lily si jej vzala. Pak zavřela okénko a došla ke dveřím svého kupé. Ve vlaku se to hemžilo lidmi a ona jen očekávala, kdy si k ní někdo – v lepším případě to bude někdo, koho má ráda – sedne, jelikož u ní bude poslední volné místo. Albus seděl v prefektském kupé, ve kterém byl jistě i James, který zasvěcoval prefekty a primuse do jejich povinností. James byl její nejstarší bratr a vyučoval ve škole Lektvary. Tohle byla jeho premiéra.

Harper seděla v kupé s ostatními prváky a Lily se tedy posadila sama. A doufala, že si k ní sedne někdo, kdo jí nebude vadit. Jako například Karina Stewartová. Tu Lily nenáviděla od první chvíle, kdy ji spatřila. Byla strašně vlezlá a Lily otravovalo, že byla zařazená do stejné koleje, jako ona samotná – do Nebelvíru. V dalších ročnících začaly dívky bojovat o přízeň učitelů, jelikož byly obě dvě stejně chytré. A nakonec to vyvrcholilo v souboj o jednoho chlapce, který Lily prohrála.Od té doby cítí ke Karině čistou nenávist.

„Můžu si přisednout?“ zeptal se někdo ode dveří. Lily se vytrhla ze zamyšlení a podívala se na osobu, která jí položila otázku. Byl to kluk, o kterém přesně věděla, jak se jmenuje. Věděla o něm i to, do jakého chodí ročníku, věděla toho spoustu o jeho rodině. Byl to nejhezčí kluk na škole, který právě nastupoval do sedmého ročníku. Tenhle kluk chodil do Zmijozelu. A nenáviděl Albuse.

„Aha, to jsi ty. Tak já si jdu najít jiné kupé,“ podíval se na Lily, zatvářil se trochu smutně a zase zavřel dveře. Ona ale okamžitě vyskočila, dveře zase otevřela a zavolala na něj, ať se vrátí.

„Jsi si jistá, že si k tobě mohu sednout? Albus bude zuřit, jestli se to dozví,“ řekl pochybovačně. Lily jen zavrtěla hlavou.

„Albus si může zuřit, jak se mu zachce. Není to moje chůva. Klidně si sedni, Scorpiusi.“