Sbírka Deleny povídek - The Crow - 5. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak tady je pátá a poslední část povídky The Crow - Vrána. Stefan je stále zaujatý Elenou, myslí si, že je jako Katherine. Prosím o komentáře, děkuji Terry...

04.03.2013 (15:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 653×

Byla jsem svými slovy trochu zaskočená, vážně jsem to řekla nahlas? Damon se mi zahleděl do očí, usmál se. Přitáhl si mne blíž k polibku, po kterém jsem prahla. Jeho rty chutnaly sladce, něco mi řeklo, že teď je ten čas zkusit mu nabídnout to, co chce. Odhrnula jsem si vlasy, z mého počínání pochopil mé svolení. Odpojil své rty od mých a přesunul se k mému krku. Lehce mě na něm líbal. Náhle jsem ucítila trhavou bolest, které prostupovala mým tělem. Tak hrozně to bolelo, ale pouze na chvíli, malou chviličku. Potom se celým mým tělem rozlévalo blaho – takové teplo, které se mi líbilo. Vše trvalo jen pár minut. Damon se odklonil od mého krku a podíval se do mých očí, těm jeho se už vrátila ta modrá barva – ta lidskost. Všimla jsem si, že má jeden koutek ušpiněný od mé krve, a tak jsem ji setřela.

„Ani nevíš, jak tě miluju,“ šeptl mi.

„Víš co? Ještě včera jsi mi hrozil tím, že mě zabiješ, a teď mi říkáš, že mě miluješ. Nevím, co je víc zvrácené… Toto, nebo fakt, že jsem se do tebe zamilovala já,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Řekl bych to, že ses ty zamilovala do mne,“ odpověděl s určitou ironií, která dennodenně zdobila jeho tvář.

„Zeptám se tě, proč jsi mi vůbec přivolal tenhle sen?“ chtěla jsem vědět. Damon se na mne znovu usmál.

„Nuda, zajímalo mne, jakou na mne budeš mít reakce. Víš, že když jsem ten, co sen tvoří, můžu ti tak nějak číst myšlenky?“ nadzvedl obočí. Naprázdno jsem polkla. To muselo být počteníčko, hlavně ta pasáž, kdy jsem rozplývala nad jeho očima. Trochu jsem se začervenala.

„Každopádně byla dobrá, takže jsem byl šťastný…“

„A proto jsi mne zmasakroval,“ dodala jsem podrážděně.

„To byl projev lásky,“ mrkl na mne.

„Raději nechci vědět, jakou bys měl reakci, kdybys zjistil, že nelíbíš,“ přiznala jsem.

„Nad tím jsem nepřemýšlel,“ pokrčil ramena.

„Ještě že tak,“ zasmála jsem se. Najednou se s trhnutím otevřely dveře a v nich stál usměvavý Stefan, rychle jsem se zakryla dekou, ale i tak určitě viděl něco, co neměl.

„Co zase chceš?“ zeptal se otrávený Damon, nebo spíš rozzuřený Damon vedle mne.

„Ani nevím… Ale musím uznat, že Elena vážně není Katherine, protože ani ta s tebou neskočila do postele hned po… dvou dnech?“ zeptal se nás. Damon se rychlostí blesku oblékl a stejně tak došel k Stefanovi, sice jsem neviděla jeho tvář, ale dokázala jsem si ji představit. Z jeho očí musely sršet jiskry. Chvíli na něj jen zíral, ale poté se odhodlal a pěkně jednu Stefanovi střelil.

„Ona není Katherine!“ křikl na něj. „Tak si to konečně uvědom a teď vypadni!“ dokončil. Stefan se narovnal, jeho tvář už nezdobil popuzující úsměv, nýbrž zloba. Věděla jsem, že pokud to takto půjde dál, oba dva se propíchnou dřevěným kolíkem.

„Přestaňte!“ křikla jsem na něj. „Nevím, Stefane, co mám na to říct, ale nikdy! Nikdy bych se nechovala jako Katherine. Už jen z jednoho důvodu, nezačala bych si s tebou!“ vyplivla jsem tato slova. Stefanovi zřejmě došlo, co jsem řekla, a tak se otočil a odešel. Trochu se mi ulevilo. Ale vážně jen trochu, protože teď vím, že má na mne ještě víc spadeno.

„Podáš mi tašku s oblečením?“ požádala jsem Damona. On byl taky stále vyvedený z toho, co jsem řekla, ale reagoval rychle.

„Nechám tě, ať se osprchuješ a převlečeš,“ zamumlal a odešel z pokoje. Naskládala jsem si věci, které jsem měla v plánu si obléct, a vydala jsem se do koupelny. Když jsem ji uviděla, vydechla jsem jen „páni“! Tahle koupelna se nemůže rovnat s žádným pětihvězdičkovým hotelem.

Zalezla jsem si do sprchy a nechala jsem, aby ze mne smyla veškeré obavy ze Stefana. Sice ho neznám dostatečně dlouho na to, abych ho mohla soudit, ale soudím. Ta věc s Katherine mě mění, ale není to moje věc! Já nejsem ona, tak ať se probudí!

Vylezla jsem ze sprchy a podívala se do zrcadla, když jsem se podívala na osobu, od které se zrcadlo odráží, tak jsem se málem lekla. I když jedno jí musím uznat, měla veselé oči, takové, které jsem u sebe dlouho neviděla. Když jsem si odhrnula mokré vlasy, uviděla jsem na svém krku dvě drobné ranky.

Vrátila jsem se do pokoje a převlékla se do něčeho nezničeného. Nevěděla jsem, jestli je Stefan stále v domě. Musela jsem to zjistit, a tak jsem šla dolů. Zastavila jsem se v polovině schodiště, jelikož jsem slyšela hádku.

„Damone, copak to nevidíš? Mohla by být s Katherine dvojče. Je na sto procent její rodina. Bude stejná mrcha jako ona. Otevři už konečně oči! Celou dobu, co jsi upír, jsi zabíjel, hrál sis s lidmi. Netvrď mi, že tě jedna děvka takhle dokáže zničit. Je pravděpodobné, že to za chvíli uvidíš!“ křičel Stefan. Bylo mu zřejmě naprosto jedno, že ho můžu slyšet. Bral mě jako Katherine! A proč? Jenom proto, že tak vypadám. Děkuju, tady to si zasloužím.

„Ona není Katherine, Stefane,“ přecedil skrz zaťaté zuby Damon. Sice jsem neviděla jeho tvář, ale podle tónu, jakým mluvil, bych se nedivila, kdyby mu už pod očima naběhly červené žilky.

„Jsi vážně tak blbý? Nebo slepý?“ vysmíval se mu.

„Co vlastně chceš, Stefane? Hmm, chceš Katherine? Vezmi si ji, je tvoje! Nebo snad Elenu?“ rozzuřil se. Nastalo krátké ticho a poté hlasitý, Stefanův, smích.

„Bratříčku, tady jde o mnoho víc. Chci ti nějakým způsobem dokázat, že Katherine milovala mne! Sice já k ní nic necítím, ale jde o to, že tebe přeměnila z nudy. Mě z lásky. Měl bys Katherine nenávidět, ne si začít s její chabou náhražkou!“ štěkl po svém bratrovi nepříčetně Stefan. Najednou jsem slyšela náraz. Někdo někoho odhodil na stěnu, kde stála knihovna. Neváhala jsem ani chvíli a utíkala jsem k místu bojiště.

„Nechte toho!“ rozkřikla jsem se. Stefan ležel na zemi a Damon opodál s kusem dřeva zabodnutým v noze. Rychle jsem se k němu dostala a snažila se mu nějakým způsobem pomoct. Nakonec jsem se odhodlala a dřevo rychlým pohybem vytáhla. Zraněný potichu zaklel a podíval se na mne. Snažila jsem se na něj usmát, ale bohužel jsem vypadala, jako bych se na něj šklebila. Věděla jsem, že přímo za mnou musí stát Stefan a pozorovat nás dva, proto jsem se otočila. Stefan stál za mnou. Měl jistý úsměv a blížil se k nám.

Bylo takové ticho, že jsem slyšela vlastní srdce, jak zrychluje. Jak divoce buší, jako by chtělo vyskočit z hrudi.

„Sladká Eleno, včera jsem se tě zeptal, jestli chceš zemřít, nebo se chceš stát upírem. Stále čekám na odpověď. Včera jsi mi ji nedala,“ pověděl mile, natáhl ke mně ruku, jako by čekal, že ji přijmu. Jenom jsem na něj nepříčetně se zlobou v očích koukala.

To už za mnou stál Damon, já se postavila k němu, no, spíš za něj. Stefan se rozchechtal.

„Nedokážu to pochopit, Damone. Proč ona? Proč ne nějaká jiná holka, kterou jsi v posteli zamordoval? Nebo to je snad jenom nějaká hra, kterou hodláš dohrát? Chceš si s ní zahrát, ona získá tvou důvěru. A potom ji v posteli zabiješ? Jestli to tak je, tak to se omlouvám a nechám tě,“ vychrlil ze sebe. Nevím, co to do mě vjelo, ale stoupla jsem si před Stefana. A jednu mu pořádně vrazila. Vím, že ho to nebolelo, že mi asi něco udělá, ale jistým způsobem se mi ulevilo. Slyšela jsem za sebou mírné uchechtnutí.

Za to přede mnou se Stefan vůbec neměl v plánu smát, spíš bych řekla, že mě za pár vteřin zabije. Až teď jsem si uvědomila svou pošetilost. Proč vždycky jednám bez toho, abych uvažovala? Copak jsem se už nepoučila dost? Jsem tak pitomá. Ale nějak nelituju toho, co jsem udělala, a to mě děsí ze všeho nejvíc.

Chvíli tam jen tak stál a pozoroval mne. Nakonec se na jeho tváři usadil úsměv.

„Už nevím, jaké to je být člověkem, a upřímně to už nechci ani zažít, ale věřím, že tady to, co jsi udělala, byl pouhý zkrat. Dávám ti poslední šanci vybrat si, jestli se chceš stát upírem, nebo zemřít. A být tebou si pohnu…“

„Vážně si myslíš, že bych ti to dovolil?“ zeptal se Damon uštěpačně.

„Jsem silnější než ty!“ křikl.

„To možná, jestli znovu ujíždíš na lidské krvi jako nějaký alkoholik. Ale vzpomeň si, že jsem zkušenější!“ prozradil mu pološeptem černovlasý upír.

„Určitě jsi zkušenější, ale jak je možné, že má Elena ve svém oběhu mou krev? Jak se jí tam mohla dostat? Zkušený Damone?“ prohodil. Cože? Já nemůžu mít jeho krev v sobě… „Stačí mi jeden pohyb, a zlomím tvé květince vaz! A ty víš, že to dokážu!“ usmál se na Damona škodolibě. Damon zarytě mlčel, jen přemýšlel.

„Lžeš, nemůžu mít tvou krev v sobě!“ odsekla jsem. Znovu jsem měla tu možnost slyšet jeho huronský smích.

„Eleno, pokud ti to ještě nedošlo, jsem upír, který ti jedním pohledem může navykládat vše, co chce! Jsi hloupá! Mimochodem, tvůj čas vypršel…“ Čekala jsem, že půjde po mně, vypadalo to tak, proto se Damon postavil přede mne, ale on udělal nějaký šikovný manévr, který mé oko nepostřehlo. Damon ho zřejmě také neznal, otočil se za Stefanem, to byla ta finta. Jakmile se Damon otočil, stál Stefan za jeho zády, a než jsem stačila zakřičet, Damon měl zlomený vaz. Vykřikla jsem. Se slzami v očích jsem se snažila vzdalovat od Stefana. On na mne hleděl s úsměvem, dokonale se bavil.

Udělal pár kroků ke mně, už jsem si myslela, že bude po mně, když vtom se přede mne Stefan sesunul k zemi se zlomeným vazem.

„Říkal jsem mu, že já jsem tady ten zkušený,“ podotkl Damon s úsměvem. Vrhla jsem se kolem jeho krku. Myslela jsem, že ho umačkám.

Damon zavřel Stefana do sklepa a dopoval ho sporýšem. Tvrdil, že ho tam bude držet tak dlouho, dokud nepřijde k sobě – nedostane rozum. Asi měsíc po tomto incidentu se Stefan dostal zase na zvířecí dietu. Byl celkem normální. Už mě nesrovnával s Katherine, což bylo fajn. Nakonec byl super kamarád, ale můžu vás uklidnit, rozhodně jsem si s ním a s Damonem nezahrávala jako Katherine. Mně stačil Damon. Chodili jsme spolu asi rok, společně jsme se rozhodli, že kdybych zůstala člověk, asi bychom se za chvíli museli rozejít, a to jsem tak nějak neměla v plánu. Chtěla jsem být s ním a napořád, a tak jsem udělala to nejšílenější rozhodnutí, jaké jsem mohla. Nechala jsem se přeměnit. A jak náš vztah dospěl? Jsme stále spolu. Jsme šťastní, samozřejmě netvrdím, že se někdy nehádáme. Vlastně Damon se rád hádá se všemi... Ale kdyby se nehádal a neměl ke všem drzé připomínky, asi by to nebyl Damon, kterého miluju…

KONEC

Další povídka se jmenuje My Hunter (Můj lovec), snad se vám bude líbit. :)

Následující díl »

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction