Savior 4. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Katy propustí z nemocnice a čeká ji cesta do nového domova a vřelé přivítaní. Užijte se díl, Vaše TynaLeto.

29.12.2014 (13:00) • TynaLeto • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 441×

Jared

Jak jsem očekával, tak se také stalo. Venku čekalo snad milion novinářů s tisíci otázkami o tom, co mám s Katy a co ona cítí ke mně. „Jo, tak to by mě taky zajímalo, co ke mně cítí," mumlal jsem pro sebe.

„Říkal jsi něco?" ptala se mě Katy. Asi to nebylo zas tak tiše, jak jsem chtěl. Otázky novinářů na téma můj vztah s ní, mě deprimovaly tak, že jsem málem vyletěl z kůže. Ale nakonec jsem to ustál hlavně kvůli ní.

„Ne nic. Jen mě to už štve. Nemám ani chvíli klid," odvětil jsem jí tu největší blbost, co jsem mohl říct, ale žádná pořádná výmluva mě teď opravdu nenapadala. Nechci jí lhát, ale také ji nechci vylekat tím, že na ni vybalím, že na ni nedokážu přestat myslet. To prostě nejde. Naštěstí už jsme byli skoro u auta, a tak jsem jako správný gentleman otevřel Katy dveře, nechal ji nastoupit a pak za ní zavřel. Sám jsem obešel auto a sedl si na místo řidiče. Připoutal jsem se, nastartoval a mohli jsme vyrazit. Cesta od nemocnice k nám domů je docela dlouhá, ale s Katy to uteklo strašně rychle.

„He's a stranger to some and a vision to none, he can never get enough get enough of the one,“ začala si zpívat a znělo to úžasně. Nikdy jsem neslyšel nikoho, kdo by to přezpíval tak krásně a čistě. Musel jsem se usmát. Najednou se mi zdálo, že je uvolněná. Jako by najednou zapomněla na všechny problémy. Byla úžasná.

Katy

„Promiň za ten skřekot. Já jen nedokážu odolat, když se mi písnička líbí," řekla jsem Jaredovi trošku stydlivě. Nejsem zpěvačka, ale baví mě to a navíc hudba léčí, nebo ne? Nechápu, jak mohl vydržet to poslouchat. Možná je zvyklý, nemůžu soudit.

„To je v pořádku. Náhodou máš nádherný hlas, Katy. A navíc skvělá volba písničky. Jo a už jsme tady."

Začervenala jsem se, a pak se podívala na ten dům, před kterým jsme zaparkovali. Byl to nádherný, velký dům. Co jsem taky čekala, že? Tři slavní chlapi asi nebudou mít žádnou malou garsonku nebo něco podobně malého.

„Ta-tady bydlíš?" koktala jsem udiveně, protože to byl opravdu krásný dům. O takovém každý sní. Jen mi přikývl a usmál se. Zase mi přišel otevřít dveře od auta a pomohl s taškou, kterou jsem si dovezla z nemocnice. Neměla jsem tam skoro žádné oblečení, takže to bude ještě opravdu zajímavé. Možná poprosím Jareda, aby mě zavezl domů pro věci. Ale teď si musím hlavně rychle najít práci, abych mu mohla zaplatit spotřebu energií a koupit si něco k jídlu. Myslím, že na kontě toho teď mít moc nebudu, a z baru, kde jsem pracovala, mě vyhodili, když jsem tam tři dny po sobě nepřišla.

„Tak vítej doma, Katy," řekl mi s velice krásným úsměvem Jared a já mu odpověděla tím nejhezčím úsměvem, co jsem uměla.

„Děkuji," řekla jsem mu.

„A za co, prosím tě?"

„Za všechno," usmála jsem se na něj znovu a naznačila mu, ať to radši dál nerozebírá. A proč by měl? V dnešní době se nenajde moc lidí, kteří by tohle udělali pro v podstatě cizího člověka.

„Brácho, kde jsi? A kde máš tu krásku, o které pořád básníš? No tak! Pojď sem," začal někdo křičet zevnitř domu. Najednou k nám přiběhli dva muži. Řekla bych, že jsou to Shannon a Tomo? Nemám tušení. Uvidím, co mi řeknou. Počkat, říkal ta kráska, o které pořád mluví? No to si ještě prověřím.

„Shannone, drž pusu!" okřikl Jared jednoho z nich. Celkem hezký muž. Zajímavý sestřih vlasů a ty svaly… Tak to jsou mi teda bratři.

„Ahoj, já jsem Katy. A vy jste?" představila jsem se slušně.

„Já jsem Shannon, Jaredův brácha. Těší mě, Katy. A tohle je Tomo. Náš nejlepší přítel," usmál se na mě a prohlédl si mě od hlavy k patě.

„Mě také těší," řekl mi Tomo a podal mi přátelsky ruku. Přijala jsem a potřásla jsem si s ním. Na prsteníčku měl prstýnek. Takže ten bude asi neškodný.

„Mě samozřejmě také, pánové," odpověděla jsem suše a udělala takové to gesto *je potřeba stát mezi dveřmi*. Pánové to pochopili a hned ustoupili, abych mohla vejít dovnitř. Zdálo se mi, že Jared byl také rád, že už ustoupili, protože pořád držel v ruce moji tašku.

„Takže, já ti teď ukážu, kde budeš bydlet. Uklidili jsme ti pokoj pro návštěvy. Doufáme, že se ti bude líbit,“ řekl mi mile Shannon a ukázal mi cestu. Šli jsme po schodech do prvního patra a pak mi ukázal na třetí dveře po pravé straně. Jared za námi něco brblal, ale nerozuměla jsem mu. Shannon mi taktně otevřel dveře do pokoje a já vydechla údivem. Pokoj byl zařízený velmi moderně a působil velice příjemně. Byl celý sladěn do bílo-fialové barvy. Když jsem vstoupila, tak jsem hned po levé straně viděla krásnou postel, která byla od zbytku pokoje oddělena asymetrickou poličkou. Hned vedle ní byl umístěný gauč, pod kterým byl nádherný bílý koberec. Na gauči byly fialové polštáře a hned na gauč navazoval stůl ve tvaru písmene "L", na kterém byl položený počítač. A to nejlepší nakonec. Obrovská skříň se zrcadlem přes celá dvířka. Na zrcadle byly krásné ornamenty a celý pokoj podtrhovala fialové světla na stropě. Prostě dokonalost.

„To-to je nádhera," dostala jsem ze sebe po asi deseti minutách koukání s otevřenou pusou.

„Jo… zařizovala to tu máma a dala si opravdu záležet. Ani já nemám tak hezký pokoj," řekl mi Jared a já se nemohla jinak než smát. Shannon se na něj zamračil stylem *to se nehodí* a tím mě rozesmál ještě víc. Tady se asi opravdu nudit nebudu.

Autor: TynaLeto, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction