OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Savior 3. díl

11.07.2014 (15:00) • TynaLeto • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 696×

Jared

Uběhlo pár dní a Katy měli propouštět. Domluvil jsem se s doktory, že ji nepustí samotnou, ale musím si pro ni dojet. Nevím proč, ale bál jsem se, že by mi odešla ještě před tím, než bych stihl dojet. Mně?! Jarede, prober se!!! křičelo na mě moje podvědomí. Nebudu to řešit. 

Podíval jsem se na hodiny a byl už akorát čas se jít obléct, najíst a vyjet. Samozřejmě, že to nebylo jen tak. Musel jsem se osprchovat a pak jsem asi půl hodiny řešil, co si vezmu na sebe. Ano, jsem horší než holka, ale uznejte, že jako slavný zpěvák a herec to řešit musím. Média si rády smlsnou na jakékoli chybě, kterou uděláte. Jako kdyby oni chyby nedělali. Podivně jsem se zašklebil, protože ta myšlenka na to, že mě to stejně dnes nemine, byla strašně deprimující. Nejvíc mě ale štve, že tomu budu muset vystavit i Katy. Tu její roztomilou tvářičku, která se skoro vůbec nesmála. Ty její krásné modré oči, které byly plné strachu, a já jen toužil vědět, čeho se tak strašně bála. Nechtěla to říct a já ji nechtěl nutit. Třeba mi to jednou řekne. Jednou až ke mně bude mít důvěru tak velkou, aby jí stačila na to, aby mi svěřila své tajemství.  

Katy

Ráno jsem se probudila v mně již známé nemocnici. Za těch pár dní jsem dokázala rozeznat sestřičky jen podle jejich vůně.  Konečně však nastal den mého propuštění do domácí péče. Jared stále trval na tom, že budu bydlet s ním, jeho bratrem a společným kamarádem. Já se ovšem bála. Neznám je. V podstatě neznám ani Jareda. Je pravda, že tu za mnou byl každý den. Pořád mi nosil kytky nebo aspoň čokoládu. Dělalo mi to radost, ale i tak. Nevím, co od něj můžu čekat, když za mnou, přijde. Natožpak u něj doma.

„Zachránil ti život. Proč se ho bojíš?“ Moje podvědomí mělo pravdu. Kdyby mi chtěl nějak ublížit, nezachraňoval by mě, ne? Nechodil by za mnou do nemocnice.

„Nemusíš se ho bát,“ pokračovala moje mysl v ujišťování sama sebe. Přestala jsem to řešit. Nemusím se ho bát a tím to končí.

Jen, co jsem nad těmito hloupostmi přestala přemýšlet, vešel do pokoje doktor se sestřičkou, aby provedli poslední nutná vyšetření. Zdálo se, že je vše v pořádku a nakonec mi to i potvrdili. Můžu domů. Teda k Jaredovi domů. NE! Nebudu znovu přemýšlet nad hloupostmi. Podívala jsem se na hodinky a ty ukazovaly něco málo po půl druhé odpoledne. Jared mi včera řekl, že si pro mne přijede kolem druhé hodiny, a tak jsem se rozhodla, že si půjdu sbalit těch pět švestek, co tu mám. Netrvalo mi to ani deset minut. A času jsem měla stále dost. Asi po pěti minutách mi došlo, že na sobě ještě stále mám pyžamo, takže jsem se převlékla a ještě jednou zkontrolovala, jestli mám všechny věci sbalené a nic tu nenechala. Zdálo se to být v pořádku. Došla jsem za sestrou s tím, že mi můžou převléct postel, protože už stejně nemám v plánu si lehnout, a sedla si v pokoji na židli.
               

Jared byl přesný jako hodinky a jakmile odbila druhá hodina, stál poslušně mezi dveřmi.

„Ahoj, Katy,“ pozdravil mě slušně. Podívala jsem se na něj s úsměvem. Musím uznat, že na muže se skvěle oblékal a vlasy by mu mohla závidět skoro každá dívka.

„Ahoj, Jarede. Už mám sbaleno, takže si jen u doktorů vyzvednu propouštěcí zprávu a můžeme jet,“ řekla jsem mile. Je to opravdu pohledný muž. Divím se, že ještě nemá manželku ani děti. Na internetu najdete vše. No co? Víte, jaká je v nemocnici nuda? Zjišťovala jsem si pár informací o něm a té jeho skupině. Musím uznat, že jsou vážně dobří. Mají zajímavý styl hudby.

„Pro zprávu nemusíte. Již jsem ji vyzvedl. Doufám, že vám to nevadí,“ usmál se na mě svými nádherně bílými zuby a tím nejkrásnějším úsměvem, co jsem kdy viděla. Nevím proč, ale najednou mi to vykaní začalo připadat nějak divné.

„Ehm, Jarede? Nemohli bysme si tykat? Přece jenom po tom, co jste pro mě udělal a co pro mě děláte, je mi to blbé,“ řekla jsem mu na rovinu. Zdálo se, že mu to nevadilo. Zase se krásně usmál. Bože, asi se rozteču.

„Jasně. Budu moc rád, Katy. Už jsem myslel, že mě to vykání zabije. Přijde mi to hrozně neosobní a…. Moc žvaním,“ usmál se a já se musela zasmát té jeho poslední větě. Miluji ty lidi, kteří si umí udělat srandu sami ze sebe.

„Náhodou je to roztomilé,“ usmála jsem se na něj, jak nejlépe jsem uměla. Až po chvíli ticha mi došlo, co jsem to řekla, ale budu se chovat dospěle a nezačnu tady teď trapně koktat a vymlouvat se z toho. Když na mě asi dvě minuty zíral jak na blázna, jemně jsem se na něj usmála a posunkem hlavy mu naznačila, že už je to celkem divné a hlavně, že už bychom asi měli vypadnout z toho nemocničního pokoje.

„Neměli bychom jít?“ zeptala jsem se s milým úsměvem na rtech. Jared jenom kývl hlavou na souhlas a roztáhl ústa to obrovského srdečného úsměvu, kterému jsem málem neodolala. Naštěstí jsem to ustála. Asi by nebylo dobré omdlít v nemocnici v den, kdy mě propouští.

Jared

Nevím, co mám dělat. Nechci ji strašit tím, že jí řeknu, co ji venku čeká, ale na druhou stranu bych jí to měl říct, připravit ji na ty otravné novináře. Sakra! Dobře, Jarede, nějak šetrně ji to říct musíš.

„Katy, nevím, jestli to víš, ale já jsem tak trochu slavný a… venku na nás asi na 99,9% čeká hromada novinářů a hlavně fotografů. Nechci tě nějak strašit jen… abys to věděla,“ snažil jsem se ji to říct na rovinu, ale tak, abych ji opravdu nevyplašil. V jejím obličeji jsem opět nic nevyčetl. Asi si na stará kolena koupím knížku s návodem, jak číst lidem pocity podle výrazů obličeje a jisker v očích. Opravdu na tom musím zapracovat!

„Ano, Jarede. Ve chvílích, kdy jsem se nudila, jsem si o tobě a tvé skupině něco našla. Neboj, já to zvládnu,“ usmála se na mě tím nejkrásnějším úsměvem, co jsem kdy viděl. U ní to byl snad první upřímný úsměv. Strach v jejich očích jsem ale viděl stále. Také to bylo to jediné, co jsem „vyluštil“. Ten strach prostě nešel nepoznat. Jen doufám, že jí nikdo neublížil. Jak by někdo mohl ublížit tak křehké a nádherné dívce? 

Takže po dlouhé době přidávám další díl. Omlouvám se, že tak pozdě, ale nějak nebyla nálada. Doufám, že se Vám kapitolka bude líbit. Pokud zanecháte komentář, budu jen ráda. :) Tento díl bych ráda věnovala Sabince, které mě nakopla k tomu napsat další díl, a Pavlušce, která mi to celé schválila. Děkuji Vám! A nakonec Vám sem vkládám obrázek pro radost. :)  

Autor: TynaLeto, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Savior 3. díl: