Savior 2. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Hned v druhém dílu zápletka. Snad to díky tomu někdo začne číst. Drobné odhalení minulosti. :)

01.04.2014 (15:00) • TynaLeto • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 668×

Ona

Když jsem došla na místo, kde jsme se měli setkat, už tam stál. Pozdravil mě a vybídl, abych s ním šla dovnitř do kavárny. Vešla jsem do dveří a uvnitř jsem spatřila osobu, která mi byla povědomá. Najednou jsem začal omdlévat. Myslím, že mě někdo chytil, protože jsem neucítila náraz do hlavy. Najednou se mi začala vyobrazovat ne moc příjemná vzpomínka. Byla to ta vzpomínka, kvůli které se bojím neznámých mužů. Ta vzpomínka na to, když mne v mých čtrnácti letech znásilnili a nechali ležet samotnou a nahou v temné uličce. Slyšela jsem jen hlasy. Hlasy, které zněly z dáli. A nakonec už bylo jen temno, dokud jsem neodpadla úplně.

Vzbudila jsem se v nemocnici. Nade mnou stál Jared. Zdálo se mi, že se mu leskly oči. To je blbost! „Jsi vzhůru? Jsi v pořádku? Bolí tě něco?“ začal se vyptávat Jared hned, jak si všiml, že jsem otevřela oči a koukala na něj.

„Jo, jsem, jen mě trochu bolí hlava,“ usmála jsem se na něj.

„Zavolám sestru, aby se na tebe podívala. Nevadí ti moje přítomnost?“ Byl ustaraný. Asi ho to vylekalo.

„Dobře, ale chci se tě na něco zeptat. Když jsem padala… jak to, že jsem necítila ránu do hlavy?“ zeptala jsem se. Hodně mě to zajímalo, i když nevím proč.

„No, chytil jsem tě. Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo, i když se mi to moc nepovedlo,“ řekl, ale zdálo se mi, že posmutněl.

„Aha. Tak děkuji,“ usmála jsem se na něj a on odešel zavolat sestru. Nakonec ale přišel doktor a řekl mi, že jsem omdlela z vydýchaného vzduchu a že mě zítra propustí, protože to není nic vážného. Byla jsem ráda. Doktor odešel a Jared mi oznámil, že mě zítra vyzvedne a odveze k němu domů, že se o mne chce starat. Namítala jsem. Bála jsem se. Ale on se nedal.

„Prostě to tak bude a hotovo,“ řekl ochranářským hlasem a já mu pomalu začínala věřit, že mi nechce nic udělat.

Než se probudila, křičela. „Ne! Nechte mě! Prosím, nechte mne!“ Taková slova vycházela z jejich úst. Bál jsem se, ale pak jsem si řekl, že by asi nebylo dobré se jí na to ptát. Po tom, co se jí stalo v té kavárně, a také proto, že ji ještě moc neznám, i když nepopírám, líbí se mi, a moc. Je něčím zvláštní, ale nevím čím. Možná tím, jak se bojí mužů, ale přitom vypadá jako velká rebelka, která ráda provokuje. Nebo spíš provokovala. Najednou mě z myšlenek probudil její hlas. Její krásný hlas, který byl pohlazením pro mé uši. Ten hlas, který by určitě dokázal nádherně zazpívat i tu nejtěžší píseň. Co to melu? Vždyť se mě na něco ptá a já se rozplývám nad jejím hlasem. Jarede, prober se! řvalo na mě moje podvědomí.

„Promiň, Katy, co jsi říkala?“ zeptal jsem se trapně. A pak mi to došlo. „Jej, promiňte. Je mi to vykání vážně nepříjemné,“ řekl jsem, ale v jejím obličeji nebylo vidět, co si myslí nebo jaké má pocity.

„Ptala jsem se tě, jestli jsi myslel vážně to, že budu bydlet u tebe. Je mi to trapné a navíc se trochu bojím,“ řekla mi a já jen otevřel pusu. Myslel jsem, že to okamžitě zavrhla, ale tímto mi ukázala, že nad tím přemýšlí, a já byl moc rád.

„Jasně, že myslel. No, vlastně nebudeš bydlet jen se mnou, ale i s mým bratrem a nejlepším kamarádem, který je další člen naší skupiny,“ vyhrkl jsem to na ni a v tu chvíli jsem strašně moc chtěl, aby jí mohl vidět do hlavy a zjistit, co si myslí.

„Počkejte, já myslela-" odmlčela se. Asi nevěděla, co říct. „Myslela jsem, že tam budete. Tohle vážně nepůjde. Nebudu rušit, a navíc ty pány vůbec neznám,“ namítala a já si říkal, že ta holka musí mít opravdu velký strach. Sakra, kdo jí co udělal, že je taková? Tomu debilovi bych nejradši rozbil hubu!

„Nebojte se. Můj bratr není ten typ muže, co by chtěl ublížit ženě. Právě naopak. Takové lidi přímo nesnáší. A Tomo, to je ten kamarád, má manželku, a navíc je stejného názoru jako já a můj bratr, který se mimochodem jmenuje Shannon,“ dokončil jsem svůj monolog a v jejích očích byla vidět nejistota, ale i překvapení z toho, jak se snažím - aspoň si to myslím. V tomhle vážně nejsem moc dobrý. Nemám v tom praxi, když většinou na koncertech jsou všichni šťastní, a když mají M&G, tak brečí štěstím a radostí.

Autor: TynaLeto, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction