Protettore - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co se stalo s Katherin? A stane se něco zásadního??

16.02.2014 (17:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 839×

Po tom, co mi Damon odmítl odpovědět, jsem mu zlomila vaz a nechala ho ležet před dveřmi. Obešla jsem ho a vešla do domu. Ocitla jsem se v prostorném obývacím pokoji. Páni, ten chlap si žije.

„Ne. Prosím, ne,“ ozývalo se od otevřených dveří pod schody.

Přiblížila jsem se ke dveřím a přitiskla se ke zdi. I když to bylo k ničemu, ze sklepa by mě nikdo neviděl, že stojím u dveří.

„A co když si fakt nic nepamatuje?“ ozval se ženský hlas ze sklepa.

„Jenom jsem ji trošičku topil, možná se párkrát bouchla do hlavy. Ale amnézii z toho mít nemůže,“ ozval se mužský hlas. Byl mi docela povědomý. Sešla jsem po schodech dolů. Nad Katherin, která byla přivázaná ke stolu za ruce a nohy, se skláněla její přesná kopie. Elena. Tipuju. A vedle ní Silas.

„Damone, konečně. Kdo byl u dveří?“ zeptala se Elena, ale neotočila se na mě.

„Na upíra bych čekala, že máš lepší sluch a poznáš rozdíl mezi chlapem a ženskou, když jde,“ řekla jsem jí a Elena i Silas se na mě otočili.

„My se ještě neznáme, jsem Kelsey. Ty budeš Elena. A máš něco, co je moje. Byla bych ráda, kdybyste teď tady Katherin pustili. Jo, a čau, Sile.“

„Je to Silas,“ zavřčel.

„To máš jedno. Tak co bude?“ Elena na mě koukala zaraženě a Silas s… obdivem. Nevím, nepoznala jsem to.

„Kde je Damon?“ zeptala se Elena.

„když jsem ho naposledy viděla, dával si šlofíka na silnici,“ řekla jsem nevinně. Elena se přenesla ke mně, chytla mě pod krkem a hodila mě proti zdi. Než jsem se stihla znovu postavit, držel Silas Elenu za krk proti zdi.

„Nech ji na pokoji, nebo ti ošklivě ublížím,“ zavrčel na ni a pustil ji. Elena něco odpověděla. To jsem ale neslyšela. Zaměřila jsem se na Katherin, která ležela na stole, pravděpodobně v šoku. Vstala jsem a pomalu se k ní začala přibližovat. Pak jsem ji začala rozvazovat a pomáhat ze stolu. Silas se pořád hádal s Elenou. To mi dalo možnost a vyšla jsem s Katherin z domu. Překročili jsme Damonovo pořád ležící tělo a dala ji do auta. Nastoupila jsem a rychle odjela. Vážně? To si říkají upíři, když si nechají takto pod nosem ukrást člověk jiným člověkem. Vrtěla jsem nad tím hlavou.

Když jsem dojela do domu, dala jsem Katherin do ložnice a kontaktovala čarodějku z nedalekého města, která mi dlužila službu. Dojela do hodiny. Zabezpečila dům před tím, aby tam nemohli žádní upíři, jako by dům znovu přepsali. Ale jak se sem dostali? Napadlo mě. Zajímalo by mě, jestli ti dva komici už zjistili, že tam ani jedna nejsme. Zasmála jsem se. Šla jsem se podívat na Katherin, která v klidu spala. Člověk by jí i záviděl. Nepamatuje si, co všechno udělala. Všechna rozhodnutí může hodit na to, že si nic nepamatuje. Může začít s novým štítem. Ale mrcha Katherin tam někde v ní je. A bude jen otázkou času, než se rozkouká a zase se vrátí. Zavrtěla jsem hlavou, otočila se na podpatku. Zavřela dveře a šla k sobě do pokoje, kde jsem usnula dřív, než jsem dopadla na postel.

Hřbitov někde v New Orleans.

Žena klečící u ohně opakovala jednu větu pořád dokola: Optimas crequas bretisculus imbilucius.

Postupně házela do ohně různé věci. Od věci, která připomínala dřevěnou hračku, po oblečení. Kapku krve nenašli. Ale měli zaschlou na kousku kamene z dávného rituálu. I ten kámen hodila do ohně a znovu opakovala „Optimas crequas bretisculus imbilucius“. Oheň změnil barvu na zelenou a žena do něj hodila ostatky, které chtěla probudit k životu. Jak se ostatky dotkly ohně, oheň zrudl na nejtmavší červenou a zvětšil se do velikosti šestkrát tak větší. Žena volala svoje mrtvé sestry, aby nebožtíka poslaly zpátky na zem. Dovolily mu tuto cestu a požehnaly mu, aby ji bez úhony zvládl. Oheň se postupně začal uklidňovat, až celý zhasnul. Na jeho místě stál nahý muž. Žena na něj hleděla. Ona to dokázala. Muž se na ni podíval s úšklebkem a pověděl:

„Asi se vám líbí, co vidíte, ale radši bych byl, kdybyste mi dala nějaké oblečení.“

Další kapitola je na světě. Moc jsem teď nepsala, jsem nemocná, a řekneme si pravdu, je olympiáda a pro mě z toho plyne mistrovství v hokeji. A jako fanynka je to asi teď jediná věc, na kterou dokážu myslet :D. A navíc pracuji na další kapitolovce, která nemá nic společného s TVD ani TO. A jak jsem řekla, jsem nemocná, takže je tahle kapitola taková, já si myslím i divná: D Moc mi to nemyslí. Všímám si, že se postupně úplně vzdaluju mojí představě jako pokračování páté série. :D Snad to nevadí. Asi vám došlo, co se na konci této kapitoly stalo. Ale nechám Kelsey, ať ještě pár kapitol nic neví ;) Takže v další části nečekejte slavný návrat :D

No… jinak doufám, že se vám kapitola líbila, a budu ráda za komentáře.
- TheSinna

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction