Protettore - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak to asi dopadne s Katherin, která ztratila paměť?

06.02.2014 (10:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 960×

„Tak pokud to dobře chápu, tak si nepamatuješ nic od doby, co jsi odešla z Bulharska.“

„Ne, paní,“ odpověděla Katherin. Pardon. Katerina. Na to si nezvyknu.

„Aha. A přestaň s tou paní, jsi starší než já,“ řekla jsem a autem se pomalu dostávala k domu. Zajela jsem k domu a vystoupila. Katherin, která se bála nastoupit do auta a teď se bojí vystoupit z auta. Protočím oči a jdu ke dveřím spolujezdce je otevřít.

„To je váš hrad, slečno?“ zeptala se Katherin. Hrad? Vážně? No, myslela jsem, že v jejich době hrady vypadaly nějak jinak. Třeba samý kámen tam a kámen sem.

„To ne. A není to hrad, ale dům. Ty tu bydlíš taky.“

„Já- já tady bydlím?“ Bože, lepší byla mrcha Katherin, než paní nechápavá a vystrašená Katerina.

Otevřela jsem dveře do domu, vešla dovnitř, otočila jsem se, zjistila, že Katerina stojí před dveřmi, nahlíží dovnitř.

„Pojď dovnitř.“ Povzdechnu si, když nereaguje a jenom na mě kouká. Dojdu k ní, chytnu ji za ruku a táhnu ji za mnou do domu. Tam ji posadím do křesla a já si sednu naproti ní.

„Máš hlad? Žízeň?“ zeptám se.

„Ne.“

„Dobře. Tak bychom si mohly popovídat o tom, na co si vzpomínáš.“

Další dvouhodina byla vyplněna jejím popisováním života v Bulharsku, o její rodině, vesnici, rodném domu. Dostaly jsme se i k porodu a jejímu vyhnání z Bulharska. Říká, že poslední, co si pamatuje, je to, že jela na lodi do Anglie a při velké bouřce, kdy jí zakázali vycházet z kabiny, z ní vyšla na něčem uklouzla a bouchla se do hlavy. Potom si pamatuje jenom to, že se probudila v bedně a já jsem na ni mluvila pro ni docela neznámou obnovou angličtiny. Začala si docela zvykat na to, jak jsem mluvila a taky kde se ocitla.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Klidně. Jsem ti plně k dispozici.“

„Dis? Prosím?“ Tohle bude ještě zábava.

„Mluv.“

„Jaké se píše století?“

„No. Když jsem se naposledy dívala, bylo dvacáté první století.“

„Dvacáté první? To není možné. A kalendářní rok?“

„2013?“

„Pro Krista pána. To není možné. Já jsem čarodějnice. Jiná možnost není. Ale jak bych o tom nemohla celé ty roky vědět? Ale dávalo by to smysl, jak jsem se ocitla zde,“ začala vyvádět.

„Technicky vzato jsi dvojnice, ale čarodějnice jsi byla taky, ale spíše chováním,“ podotknu jen tak mimo. Katherin sedí a kouká do země.

„No dobře, můžu se tě na něco zeptat já?“ zvede hlavu a podívá se na mě.

„Kdo byl otec tvého dítěte?“

„Jeho jméno bylo…“ Než to stačila doříct, zaslechla jsme, jak někdo rozbil okno v kuchyni.

„Počkej tady,“ řekla jsem jí a šla jsem se tam podívat. Nikdo tam nebyl, jediné, co tam bylo, byly střepy a kámen, který asi proletěl oknem.

„Aaaaaaa!“ slyším Katherin z obýváku. Rozběhnu se tam. V obyváku nikdo není a vchodové dveře jsou otevřené. Nic tu po Katherin nezůstalo. Jenom jedno černé peříčko. Zvedla jsem ho. Vrána… Sakra, Salvatore.

Vycházela jsem schody do Salvatore penzionu. Rozzlobeně jsem došla ke dveřím a pěstí zabouchala na dveře tak silně, že to i sousedi museli slyšet. Po pár sekundách mi otevřel muž. Podle vzhledu jsem poznala Damon Salvatore. Černé vlasy, modré oči, černé oblečení. Nechápavě si mě měřil. Byla jsem výsostně naštvaná.

„Kde je?“ zeptala jsem se ho.

„Těší mě, Damon Salvatore. A vy jste?“

„Neštvi mě, Salvatore. Kde je Katherin?“ On mě sjede pohledem a nasadí jeho známý úšklebek.

„Tak ty jsi ta chudinka, která musí dohlížet nad Katherin? Lituju tě, ale neboj, už to nebude potřeba.“ Začal mi zavírat dveře před nosem. Dala jsem mezi dveře nohu.

„Teď mi okamžitě řekneš, kde je Katherin, nebo ti probodnu srdce kůlem, anebo hůř, vpíchnu ti do žil železník.“ Usmál se a v rychlosti se přenesl za mně. Já to ale čekala a ze zadní kapsy jsem si vytáhla malý úlomek dřeva a vrazila jsem mu ho vedle srdce. Zaryla jsem ho tak hluboko, že nešel ani vidět, a ruce jsem měla celé od krve. On si jenom kleknul a ruce si dal na to místo a snažil se vtáhnou ten kus dřeva.

„A teď mi řekneš, kde je Katherin?“ zeptala jsem se sladkým, ale ještě pořád naštvaným hlasem.

Děkuji za komentáře k minulé kapitole :3 Proto jsem si sedla večer k počítači a snažila se něco napsat. Snad se vám to bude líbit ;) Přeji pěkné čtení - TheSinna

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction