Protettore - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dneska nás čeká telefon a informace, která bude do budoucna docela důležitá. Přeji vám pěkné čtení. TheSinna

21.01.2014 (14:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 890×

Začala jsem pomalu ustupovat. Nesmí mě tady nikdo najít. Tohle bych Klausovi asi moc nevysvětlila, kdyby mě chytla policie. Couvala jsem z davu, který se postupně uklidňoval. Přiběhli tři zdravotníci a rozběhli se k ženě na zemi. Policie se začala vyptávat lidí.

„Slečno?“ Leknutí jsem poskočila, otočila jsem a viděla jsem muže v policejní uniformě.

„Ano?“

„Víte, co se tady stalo?“ zeptal se a bouchal propiskou o spisovatelsky bloček, který držel v ruce.

„Promiňte, nevím. Teď jsem došla, protože jsem slyšela sirény.“

„Jste si jistá?“

„Ano.“ Muž zvedl zmateně jedno obočí a začne si mumlat pod vousy.

„To jsou dneska svědci ani vraždu nevidí.“ Otočí se a jde vyslýchat skupinku děvčat vedle mě.

Vydám se do domu.

Když vejdu do domu, rozléhá se po celém domě nějaká ne moc kvalitní rocková skupina. Vidím Katherin tančit na jídelním stole s flaškou vodky v ruce.

Dojdu k ní, vylezu na stůl a vyrvu jí flašku z ruky.

„Hej, já to pila.“ Slezu ze stolu.

„Chceš si zničit zdraví? Slez z toho stolu, vypadá to divně, a radši jdi do postele, zítra máš premiéru ve škole,“ doslova na ni zavrčím.

„Co máš za problém? Aspoň se trochu bav. Jsi taková upejpavá.“

„Padej do toho pokoje, Katherin, nebo se neznám!“ zařvu na ni. Katherin leknutím poskočí, odfrkne si a znechuceně šplhá po schodech.

Unaveně si sednu do křesla. Co jsem komu udělala? Po pár minutách mi začne vyzvánět mobil.

„Co je?“ zařvu do něj.

„Ale Kelsey, nemůžeš být milejší na svého zaměstnavatele?“ ozve se mužský hlas s britským přízvukem.

„Niku. To jsem si mohla myslet. Co chceš?“ povzdechnu si. Niklaus.

„Snad tě slečna Petrovna neunavila? Chudinko. Jen jsem se chtěl zeptat, jak se daří. A oznámit ti pár novinek.“ Novinky? Jasně. Koho zas zabil.

„Všechno je v pořádku, vysvětlila jsem jí všechno, co zatím potřebuje vědět. Zítra ji dostanu do školy a uvidím, jak si bude vést tam.“

„Petrovna ve škole to je nádherná představa,“ zasměje se. „Krev mi začneš dodávat kdy, zlatíčko?“

„Zase začínáš se zlatíčkem?“

„Ano. Co tak krev? Dochází mi hybridi,“ prohodí.

„To ti tak věřím. Ale musí si první tady zvyknout. Potom můžu začít s odběrem krve. Počítám tak minimálně do měsíce.“

„Měsíc? Dobře.“

„Niku. Asi bych ti měla říct, že se tady děje něco divného.“

„Jsi v Mystic Falls. Tam se nikdy neděje nic normálního.“ Protočím oči.

„Ale opravdu, dneska tady nějaký upír zabil ženskou doslova na podiu.“

„A co? Byl to přímý přenos?“

„Hahaha, opravdu vtipné.“

„Zlatíčko, z tebe ten sarkasmus přímo kape.“

„Nevypadal na mladého upíra. Nějaká stovka mu bude. A emoce podle mě taky neměl vypnuté.“

„Asi mu ruplo v palici. To se stává.“ Jasně. On má vždycky na všechno jasně vysvětlení. Už od doby, co ho znám.

„Fajn, ještě něco?“

„Jo, chtěl jsem ti oznámit novinku, ze které budeš nadšená.“ Co zas udělal? „Znáš Haley?“

„Myslíš toho psíka, co se nechal zbouchnout a teď ji ohrožují ty tvoje milované pomatené čarodějnice? Něco jsem slyšela.“

„Informovaná, jak vidím.“

„Niku, neštvi mě. Dneska už na to fakt nemám náladu, tak řekni, co chceš.“

„Okey. Okey. Máš možnost, pokud nechceš být vrchní vysávač krve od slečny Petrovny. Budu potřebovat někoho, kdo by ji ochránil.“

„V jiném slova smyslu potřebuješ chůvu pro svého psíka. Ale Niku, to je jednoduché. Zajdeš do zverimexu a koupíš vodítko a obojek a přivážeš ji k plotu. A od Petrovny nejdu, už jednou jsem tady a víš, že od rozdělané práce neodcházím.“

„Dobře, jak myslíš.“

„Všechno?“

„Snad jo.“ Díky bohu.

„Dobře. Čau.“ Dám si mobil od ucha a chci zmáčknout konec.

„Počkej ještě, Kelsey,“ ozve se z mobilu.

„Co ještě?“ povzdechnu si.

„Víme, jak přivézt Kola zpět. Asi bys to měla vědět. Pozdravuj Rebeccu.“ A položil to. V hlavě se mi teď mísí tolik myšlenek. Oni ví, jak přivést zpět Kola? A proč mi to říkají teď? Kol už je minulostí. Je mrtvý. Tak ať ho mrtvým nechají. Začnou se mi pomalu vracet slzy, které jsem si myslela, že jsem je před pár měsíci všechny vypotřebovala. Proč to dělá, teď, když jsem se ze všeho dostala? Začíná na mě pomalu dopadat únava a před očima vidím ty hnědé vlasy, které jsou rozcuchané na všechny strany, a hnědé oči. A slyším ten jeho hlas. „Neboj, Kels, já se vrátím.“ Ale nevrátil…

Promiňte, že to tak dlouho trvalo. Znáte to, pololetí. Uzavírají se známky atd. K tomu nejsem celý týden doma a na intru se mi psát moc nechce, když dojdu úplně zničená ze školy a ještě se musím učit... Ale budu se snažit přidávat častěji. V příštím díle mám v plánu nějaké flashbacky. Snad se vám tato kapitola líbila (moc s ní spokojená nejsem) a doufám, že budete komentovat. - TheSinna :)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction