Protettore - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Rozhovor s Katherin.

02.01.2014 (17:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 974×

Hodiny v pokoji ukazovaly 7:30. Katherin spala na pohovce a já četla Jak zabít ptáčka. Už mě to nebaví! Jdu do kuchyně a naplním dvě sklenice vodou. Vrátím se zpátky do obývacího pokoje. Katherin pořád spí. Jak jinak…

„Katherin, zlatíčko, stávej!“ Katherin se převalí a zamumlá něco jako…? Elijah? Já snad špatně slyším. Vážně řekla Elijah? No ty… Em. „Katherin!“ Nic. Dobře, když to nejde po dobrém. Jednu sklenici položím druhou si nechám v ruce. „Katherin?“ Nic. Fajn. Pomalu začnu naklánět sklenici, ale co, kašlu na to, obrátím sklenici tak, že celý její obsah se vyleje Katherin na obličej. Ihned se probudí.

„Do zelený kozy, co to děláš? Ti hráblo? Proč na mě vyléváš vodu?“ řve na mě a vyskočí z pohovky a s hrozivým obličejem se pomalu přibližuje ke mně.

„Bože. Katherin, nemůžeš mi nic udělat, tak si sedni a poslouchej," řeknu jí a posadím se zpátky do křesla.

„Ty si myslíš, že mi budeš rozkazovat? To sotva, holčičko. Já nemám v plánu zůstat v tomhle stavu dlouho! Mám v plánu najít co nejdřív nějakého upíra, vzít mu krev a neshledanou v příštím životě,“ usmála se. Jak bláhové.

„Ty se upírem v blízké době nestaneš. My bloodsucker.“ Teď jsem se usmála já.

„J-jak to? Aaa, už chápu, ty mě chceš jenom postrašit, ale neboj, budu upírem tak rychle, že nestačíš říct ani to bloodsucker. A mimochodem, to je pro mě urážka.“

„Piják krve je pro tebe urážka? A ne, upírem se nestaneš, o to se postaral už Klaus. Ať ti dá kdokoliv krev, bude mrtvý dřív, než se stihneš proměnit. Tak si užívej nádherný lidský život, bloodsucker.“ Povzdechnu si a napiju se vody, kterou jsem nechala na stole.

„Takže? Není možnost, že budu upírem, to mi chceš říct?“ řekne sklíčeně.

„Zatím. A teď něco z veselejšího soudku. Nová identita.“

„No, to je teda veselý soudek,“ zamumlala.

„Nebrblej si tam! Takže, tady máš občanský průkaz, řidičák a takový, jak to říct, životopis.“ Podávám jí papír a průkazy.

„Katherin Gilbert? Děláš si ze mě srandu, že jo? Ne! Takhle se jmenovat nebudu,“ vyprskne na mě.

„Ale budeš! S Elenou vypadáte stejně, tak toho využijeme a řekneme, že jsi její sestra, která žila s otcem a otec nedávno umřel, tak ses přestěhovala k sestře. Budeš maturovat teprve teď, protože ses musela starat o otce a tak jsi zmeškala poslední ročník na střední. To je ve zkratce tvůj život,“ řeknu jí a musím se znovu usmát nad obličejem, který má. Takový nevěřící.

„Moment. Chceš říct, že budu chodit do školy? To nemyslíš vážně? Nebo snad jo?“

„Myslím to smrtelně vážně,“ řeknu.

„A ještě se jmenovat Gilber. A být sestra Eleny. Sestra. Té mírumilovné květinky. Podívejte se na mě, jsem Elena, miluju poníky a růžovou,“ začala imitovat Elenu. Bože, tohle bude zábava. Chci něco říct, ale zazvoní.

„Zůstaň tady, ani se nehni,“ nakážu Katherin, která si naštvaně sedne. Jdu ke dveřím a otevřu. A tam nějaký mladý kluk, tak asi osmnáct?

Hnědé krátké vlasy, které mu trčí do všech stran, hnědé oči, rifle, modré tričko, které mu obepíná svaly. Páni, ne že bych na takové kluky byla, ale jako musím uznat… Páni. Usměje se na mě.

„Ahoj, já jsem Jeremy Gilbert. Bydlím vedle.“ Aha, Jeremy Gilbert. O něm taky vím. Takže z nás dvou nebudou kamarádi, škoda, byla by sranda. Podle toho, co jsem četla a slyšela. No co.

„Ahoj, jsem Kelsey. A jenom pro info. Já jsem ta, kterou poslal Klaus. Ale promiň, už musím jít. Ahoj.“ A zavřu mu před nosem a jeho nechápavým obličejem. Vrátím se zpátky do obývacího pokoje, kde Katherin sedí a směje se mi. Nádhera už má zase náladu.

„Tak, Gilbertová. Pravidla!“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction