Protettore - 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Protettore je povídka z pohledu Kelsey (v seriálu se neobjeví), kterou Klaus poslal chránit Katherin. Děj se odehrává jako moje představa 5. série. Pěkné čtení.

24.12.2013 (17:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 992×

Projíždím právě okolo cedule s nápisem Mystic Falls. Počet obyvatel něco okolo pěti tisíc. Bože, kam mě to zase poslali? Proč zrovna mě musel Klaus poslat sem?!

Mým „úkolem“ v Mystic Falls je hlídat Katherin Piercovou nebo Petrovnu, to je jedno. Klaus si nemohl nevšimnout, že Katherin je znovu člověk, a jenom díky upírce Eleně. O té mám taky pár zpráv, sluníčko, do kterého se zamilovali bratři Salvatore. Ale mým úkolem je Katherin. Mám jí pomoci přežít jako člověk. Najít byt, práci (podle toho, co jsem o ní četla, je tohle nesplnitelné), a samozřejmě to chce novou identitu, jako Katherin tady nadělala spoustu škod.

Ale co mi nejde do hlavy, proč zůstala v Mystic Falls?

Že by kvůli tomu že…

Z přemýšlení mě vytrhlo auto, které vyjelo z vedlejší zatáčky. Sakra, já věděla, že nemám řídit tohle auto. Vždyť nemám ani řidičák. Než jsem stihla zareagovat, červená Toyota vyjela do protisměru a já zatočila volantem, takže teď jsem se točila jak na kolotoči. Dupla jsem na brzdu. Ještěže se auto nezačalo otáčet celé. Zaparkovala jsem na kraji silnice, tak jako majitel Toyoty.

Vylezla jsem z auta a spěchala k druhému autu. Majitel vylezl.

„Panebože. Je vám něco?“ řekla jsem a začala si ho prohlížet. Musím uznat, byl to docela hezký špinavý blonďák.

„Ne! To bych se spíš měl ptát já. Vy jste vypadala, že vás to točení docela baví“ Při těchto slovech se začal usmívat.

„No jo, miluji kolotoče. Těší mě, moje jméno je Kelsey Wolltrov. Je vám teda něco? Nepoškodila jsem vám auto?“ Podala jsem mu ruku a sladce se usmála.

„Matt Donovan.“ Taky mi podal ruku. „Prosím vás. Vždyť jste se mě ani nedotkla“ Pořádně jsem si ho začal prohlížet. Bílá košile, černá kravata, černé kalhoty, a když jsme se podívala do auta, černé sako přehozené na sedadle.

„Vy jedete z nějaké svatby?“ Teď se zatvářil docela sklíčeně.

„Ze svatby? Kéž by. Ne. Jedu z pohřbu.“

„Ou. To je mi líto. Upřímnou soustrast.“ Chtěl něco říct, když vtom se ozvalo volání.

„Matte? Matte!“ zavolala na něj nějaká blondýna, která šla právě po pravé straně ulice. Když se začala přibližovat, poznala jsem Rebeku, malou Klausovu sestřičku. „Kels? Jsi to ty?“ zeptala se mě, když jsem došla.

„No podívejme se, Barbie Klaus. Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi odešla s Klausem. I když pravda, když jsem se ho na tebe ptala, tak říkal něco o promoci.“ Rebeka se zasmála a Matt se začal dívat z jedné na druhou. Chudáček nevěděl, co se děje.

„No jo, teď jsem promovala. Znovu.“

„Znovu? Já myslela, že jsi.. Kolik to bylo? Století? Byla zavřená v rakvi.“

„Jo, ale… No, to je jedno. Znáte se? Matte, tohle je moje nejlepší lidská kamarádka Kelsey Wolltrov. Podotýkám, opravdu lidská. Pracuje pro Klause jako taková, no, informátorka. Kels, tohle je Matt, můj přítel.“ U slova přítel se začal sebejistě usmívat. No jo, tohle je naše Rebeka.

„Už jsem se poznali, málem jsem ho zabila v autě,“ prohodím a obě se zasmějeme nevyslovenému vtipu. Ano, jsem příšerná řidička.

„No, Matte, nepůjdeš na kafe, když už pohřeb skončil? Nechceš jít taky, Kels?“ Matt odpověděl, že půjde rád.

„Ne. Já nepůjdu, mám ještě práci,“ řekla jsem a Rebeka si povzdychla.

„Co vlastně děláš v Mystic Falls? Já myslela, že je to pro tebe malé město. Vždyť celý život žiješ v NY,“ řekne Rebeka se zájmem. A já si povzdechu. Výslech, to mi chybělo.

„Klaus mě sem poslal, abych mu dohlédla na Katherinu. Když je člověk, tak má pro něj velikou cenu. Promiň, Reb, ale taky už musím jed. Ráda jsem tě poznala, Matte. Ještě pokecáme.“ Otočila jsem se na podpatku a šla ke svému autu. Nastoupila jsem a pomalu se přesouvala k adrese, kterou mi dal Klaus. Po cestě jsem přemýšlela nad tím, že Rebeka má lidského přítele. Upíry poznám na první pohled a jsem si jistá, že to upír nebyl. Co má Rebeka za lubem? Když jsem přemýšlela, všimla jsem si, že už jsem na adrese od Klause.

Bylo to na druhé straně města. Docela mě překvapilo, že to byla garsonka. Vyšla jsem na cestu, která vedla k domu. U dveří jsem se zastavila a prohrábla si moje hnědé kudrnaté vlasy. Zaklepala jsem. Nic. „Halo. Je tam někdo? Katherin?“ Nic. Podívala jsem se oknem a uviděla jsem pohyb. „Katherin, otevři ty dveře!“ Zase nic. „Sakra, Katherin! Dělej! Nemám ráda, když musím takhle čekat. Tak dělej, otevři ty dveře!“ Takhle to pokračovalo asi pět minut. A už mi došla trpělivost. „Dobře jak chceš!“ zařvala jsem na ni. Ustoupila jsem o krok dozadu a kopla jsem. Efekt, který jsem chtěla vyvodit, se mi nepovedl. Udělala jsem do dveří díru. „Sakra. Nádech. Výdech. Tak, a ještě jednou,“ šeptala jsem si pro sebe. Tentokrát když jsem kopla, tak že se dveře otevřely. „Díky bohu.“ Vešla jsem, ale co jsem viděla, jsem nečekala. „A. Ty. Jsi. Kdo?" Sakra!

Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction