OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Popelka 1

03.07.2014 (10:00) • Unknowndestiny • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 991×

Úvod:

Každá pohádka začíná, „bylo, nebylo“ a končí „žili šťastně až do smrti“. Můj život se pohádce rozhodně nerovnal.

Jmenuji se Popelka. Ano, jako ta, co měla dvě nevlastní sestry, macechu a kouzelné oříšky. Ve skutečnosti jsem jednoho dne byla odvedena na hrad tajemného prince. Nikdo ve skutečnosti neviděl, jak vypadal. Vždy nosil masku. Lidé říkali, že je na tolik ošklivý, že se musí schovávat. Viděli v něm zlého, bezcitného tvora. Postupem času jsem zjistila, že klevetám se nemá věřit. Také jsem nikdy netušila, že bych mohla pro někoho znamenat tolik, aby se kvůli mně změnil a postavil se těm nejtemnějším můrám.

Žila jsem pouze s otcem na malém statku. Prodávali jsme zvěř a potraviny, abychom se nějak dokázali uživit. 

1. kapitola 

Bylo teplé letní odpoledne, zrovna jsem prala u rybníka prádlo, když jel okolo neznámý muž. Měl na sobě elegantní a drahé oblečení. Díky tomu jsem si dovolila myslet, že je to někdo ze šlechticů. Byla jsem na tolik zvědavá, že jsem si ho chtěla prohlédnout i v obličeji. Maska mi to bohužel nedovolila. Určitě byste čekali, že budu mít strach. Kdepak. Cítila jsem všechno možné, jen strach ne. Kůň pomalu zpomaloval, až nakonec úplně zastavil.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala jsem se.

„Hledám nějaké místo, kde bych mohl přenocovat. Čeká mě ještě dlouhá cesta.“ Jeho hlas byl jemný, ale zároveň hluboký a mužný.

„Široko daleko nic nenajdete. Musel byste zpátky do města.“

„Opravdu o něčem nevíte?“ zeptal se.

„No, já opravdu ne. Mohl byste se zkusit zeptat mého otce. Pojďte, zavedu vás za ním.“

Prádlo jsem nechala na molu. Ruce utřela do zástěry a vedla návštěvu za otcem do stáje. Neznámý slezl z koně a šel za mnou.

„Otče!“ zavolala jsem. „Máme návštěvu“.

„Koho pak nám to voda přinesla?“ divil se otec.

„Mé jméno William Sherwood. Jedu z města a na hrad mě čeká pořádný kus cesty. Chtěl jsem se zeptat, jestli nevíte o něčem, kde bych mohl přespat.“

„Takže princ. No páni!“ řekla jsem si v duchu.

„Mladíku, mohu vám nabídnout nocleh jedině u nás,“ nabídl otec.

Podívala jsem se na Williama a byla zvědavá, co odpoví.

„Dobrá. Co za to budete chtít?“  

„Prosím vás. Nic nechceme. Popelka se o vás ráda postará, že?“

„Samozřejmě,“ přikývla jsem.

„Pokud dovolíte, postarám se vám o koně.“

William předal otci otěže.

„Popelko, zaveď hosta do tvého pokoje. Přespíš dnes nahoře. Také mu dej něco k jídlu a pití. Určitě bude mít hlad,“ řekl otec. Jen tak, abych ho slyšela pouze já.

Otec odešel a já se ujala své práce.

„Pojďte za mnou. Ukážu vám, kde budete spát. Uvařím něco k jídlu. Určitě vám při cestě vyhládlo.“

Cestou do domu jsem měla zvláštní pocit. Nedovedla jsem to popsat. Šlo z něj tolik tajemna. Nikdy jsem neměla ráda překvapení, ale toto mě až moc lákalo. Když jsme vešli dovnitř. Vše si prohlížel. Ani jsem se nedivila. Když žije na hradě a teď najednou vidí takové cetky.

Můj pokoj nebyl nic moc. Malá místnůstka s postelí, komodou, stolečkem, židličkou, svíčkou a křížkem, který byl pověšený nad postelí.

„Není to, na co jste zvyklý, ale bude vám to muset pro dnešek stačit.“

„Je to….“ 

Je to má první povídka. Byla bych ráda, kdybyste mi napsali váš názor. Když bude záporný nebo kladný, budu ráda. Také prosím napiště, jestli byste stáli o pokračování.

Autor: Unknowndestiny, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Popelka 1: