OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Polibek nepříteli

07.12.2010 (17:00) • Darien • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 54× • zobrazeno 15840×

Hermiona zasněně pozorovala bílé vločky, které se jako bláznivé ornamenty snášely k zemi. Bradavické pozemky obklopovala mlha hustší, nežli dýňová polévka a veškeré obyvatelstvo hradu se připravovalo na vánoční svátky. Hagrid přinesl do Velké síně několik stromků, studenti trávili víkendy v Prasinkách a na každém rohu zněly kouzelnické koledy. Skoro s každým atmosféra zimních prázdnin udělala své.

„Slečno Grangerová,“ oslovil dívku Horacio Křiklan. Hermiona sebou překvapeně trhla, jako by si až teď uvědomila přítomnost někoho cizího.

„Ano, pane profesore?“

„Měl bych na Vás menší prosbu. Potřeboval bych někoho velmi schopného na pomoc s vánoční výzdobou u mne v kabinetu. Přeci jenom se tam bude konat můj další večírek, na který jste samozřejmě pozvaná. Byla byste ochotna se toho ujmout?“ zeptal se Křiklan s nadějí mladé čarodějky. Hermiona se polichoceně začervenala.

„Ale jistě, pane profesore.“

„Hmm, dobrá. Takže Vás budu očekávat v šest večer u mě v kabinetu… A moc děkuji,“ usmál se Horacio Křiklan, kývl na rozloučenou a odešel pryč.

„Na ten jeho večírek jen tak někdo nezapomene,“ šeptla si Hermiona pro sebe. V hlavě se jí začal rýsovat plán.

Draco Malfoy si povzdychl. První Vánoce, které trávil v Bradavicích, pro něj začínaly neuvěřitelnou nudou. Proč proboha musí skřítci vyzdobovat společenskou místnost těmi hloupými cetkami? Na tváři se mu objevil jeden z pověstných úšklebků. Potřeboval rozptýlit a to okamžitě. Seskočil z kamenné římsy a zavolal na své dva nejlepší kamarády a kumpány. Crabbe a Goyle se (leč velmi neradi) zvedli od nedojedených zákusků, které se jim podařilo propašovat v hábitech. Blonďatý chlapec nad tím jen protočil oči.

„Myslím, že je na čase se trochu pobavit,“ prohlásil Draco a kývl směrem k mladé studentce z Havraspáru. Jeho dvěma přátelům zazářily oči vzrušením.

„Incendio,“ špitl mladý Malfoy a sledoval, jak pergamen pod dívčinýma rukama začaly olizovat plameny.

„Co to…?“ vykřikla a překvapeně se podívala na zmijozelské trio. Crabbe a Goyle se začali řehtat tak, až se za břicha popadali, zatímco  Dracovi hrál na tváři pobavený úsměv.

„Pane Malfoy?“ ozval se za čtveřicí studentů přísný hlas knihovnice.

Draco, Crabbe a Goyle se překvapeně ohlédli. Stála tam, v celé se kráse madame Pinceová se zamračeným profesorem Křiklanem po boku.

„Pane Malfoy, jak si to u Merlinova vousu představujete? Pálit…“

„To je v pořádku, Irmo,“ ozval se Křiklan, „já si to tady s Dracem vyřídím, řekněme kolem sedmé u mne v kabinetu. Připravím si tam pro Vás nějaký trest.“ Spiklenecky mrkl na mladého Malfoye a rozloučil se s knihovnicí. Madame Pinceová vypadala jako deset maďarských trnoocasých draků.

„Být po mém,“ sykla, „seděl byste teď za stolem a opisoval zašlé svitky. Ale máte štěstí, že to tu byl Horacio.“

Draco nemohl uvěřit vlastním uším. On, urozený Malfoy, má trest! Ještě ke všemu u starého Křika. A Crabbe a Goyle jsou co? Výpary nad kotlíkem?

Hermiona udýchaně doběhla před Křiklanův kabinet. Než se jí podařilo vyklouznout z nebelvírské společenské místnosti, musela Ronovi a Harrymu slíbit, že jim později pomůže s úkolem na Obranu proti černé magii. Ale tentokrát to bude naposledy! Dívka nesouhlasně zavrtěla hlavou. Kdyby si všechny úkoly měli ti dva psát sami, už dávno by propadali. Zaklepala na dveře profesorova kabinetu. Horacio Křiklan přišel otevřít v tmavě hnědém tvídovém obleku a Hermioně bylo okamžitě jasné, že se dnešní večer rozhodl strávit v Prasinkách u madame Rosmerty.

„Dobrý večer, pane profesore.“

„Dobrý večer, slečno Grangerová. Jsem nesmírně rád, že jste dorazila. Takže, celý můj kabinet je Vám k dispozici, jen okolo sedmé si sem přijde odpykávat trest jeden hříšník. Vzadu mám staré suroviny do lektvarů, řekněte mu, ať je přetřídí,“ řekl Křiklan a ukázal na krabice.

„Jistě, pane profesore,“ kývla Hermiona na souhlas.

„Přeji hezký večer,“ rozloučil se Horacio a zavřel za sebou dveře.

Dívka se rozhlédla po místnosti. Čeká jí tu ohromná spousta práce. Vytáhla hůlku a ponořila se do kouzlení a čarování. Začarovala strop, takže vypadal jako noční obloha, ze které sněží, na stromek přenesla ozdoby a pomocí levitačního kouzla vynesla na jeho špičku zlatou hvězdu. Zahloubala se do svých kouzel natolik, že málem přeslechla tiché klepání na dveře. Odhodila si hřívu neposedných hnědých vlasů z čela a šla otevřít.

„Dobrý ve… Grangerová?“ překvapeně vykřikl Draco.

„Malfoy?“ oplatila mu to Hermiona. Dívka nemohla uvěřit vlastním očím. Co tu u všech bradavických duchů dělá?

„Kde je starouš Křiklan?“ zeptal se Draco a zpražil Hermionu jedním ze svých arogantních pohledů. Dívka si teprve teď uvědomila důvod Dracovi návštěvy. A ten se jí vůbec nelíbil.

„To ty si jdeš odpykávat ten trest?“ křikla na mladého Malfoye, nedbajíce jeho otázky.

„Jak to sakra víš?“

„To je jedno. Vzadu máš nějaké přísady do lektvarů a máš je přetřídit,“ opatřila Draca instrukcemi a chtěla se vrátit ke své práci, ale chlapec na ní zíral jak Argus Filch na kostým Santa Clause.

„Co je, Malfoyi? Tvůj švábí mozeček něco z toho nechápe?“

„Grangerová, být tebou tak si takhle nezahrávám, může se ti to šeredně vymstít!“ křikl Draco a tvář se mu zkřivila zlostným úšklebkem. Hermiona se zasmála. V jejím smíchu však nebylo po špetce pobavení ani památky.

„Jo, a co mi uděláš?“ zeptala se a v duchu se modlila, aby v jejím hlase nebyla ani stopa po nervozitě, kterou cítila. Draco se třemi ráznými kroky ocitl kousek od Hermiony.  Dívka se zostra nadechla. Byl tak blízko…

„O co ti jde, Malfoy?“

Draco poznal, že se bojí. Bojí se jeho. Musel se nad tím pousmát.

„O nic, Grangerová,“ šeptl a dalším krokem se přiblížil Hermioně. Dívka přerývavě dýchala. Připadalo jí to jako zlý sen. Musela se nějak vrátit do přítomnosti, poněvadž od sebe stáli necelý krok.

„Jsi pitomec, Malfoyi,“ sykla Hermiona. Draco se zlomyslně usmál. To on byl pánem celé situace.

„Jsi blbá, Grangerová,“ vrátil jí nadávku a přerušil vzdálenost mezi nimi.

„Jsi…“ koktla Hermiona, ale než stačila doříct, přerušily ji Dracovi rty na těch jejích. Tělem jí projelo vzrušení. Jejich rty se o sebe letmě otřeli. Mladý Malfoy se odtáhl a zvědavě se podíval dívce do očí.

„Pokračuj,“ šeptla Hermiona a natáhla se k němu. Zapletla mu prsty do vlasů. Líbal ji vášnivě a ona mu polibky s chutí oplácela. Zapomněli na svět okolo sebe, byli jen oni dva.

Po chvíli se od něj Hermiona odtáhla. Oba dva nepravidelně dýchali a srdce jim tloukla jako zvony. Draco si prohrábl vlasy a rozhlédl se kolem sebe, jako by se chtěl ujistit, že je nikdo neviděl.

„Bude to naše tajemství?“ zeptala se dívka a podívala se chlapci zpříma do očí. Už předem znala odpověď na svou otázku.

„Bude to tak lepší,“ řekl Draco bez špetky citu. Hermionu jeho slova bodla u srdce.

„No tak,“ šeptl Draco, když uviděl Hermioninu tvář, „polibek nepříteli patří přeci mezi ty nejvášnivější.“

Děkuji vám za to, že jste si přečetli moji povídku.

Na závěr bych vám všem chtěla popřát příjemné prožití začátku zimy a hodně inspirace.

Vaše Darien

Autor: Darien (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek nepříteli :