OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Petr Pan a Wendy - 2. kapitola

29.10.2011 (10:00) • Sue • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1465×

„Jmenuji se Wendy, ale nikdo v mé rodině se tak nejmenuje,“ řekla jsem a zamyslela se, „vlastně žádnou rodinu už nemám!“ Naši autonehodu si pamatuju. Táta, máma a já jsme si zpívali koledy, všechno v tu chvíli bylo perfektní, ale… najednou ze strany do nás nabourala dodávka. Mí rodiče to nepřežili a já se proměnila v labuť a letěla pořád výš a výš. Máma a táta byla jediná rodina. Všichni jiní příbuzní jsou mrtví! A potom se probudila zde.

„Ale to není možný, si jí tak podobná!“ řekl trochu hystericky.

„Já nevím, o čem mluvíš, Magie, to je někdo jiný, ale já jsem já!“ řekla jsem rozzlobeně.

„Kluci, postarejte se o ni, já si musím něco vyřídit!“ a byl pryč.

„Neuděláš nám nic?“ řekl kluk s kudrnatými vlasy.

„Ne.“ A tak se pomalu přiblížil a dával mi něco na ránu a zavázal.

„Já jsem Kudrlinka,“ řekl můj ošetřovatel, „a já jsem Hrouda,“ řekl kluk trochu při těle, „a já Či a tohle je můj bratr Čo a já jsem zase Dužina.“ Vskutku divná jména, ale jeden trucovitě mlčel a zle se na mě díval.

„A ty si?“ zeptala se mile.

„Drobek!“ odsekl.

Drobek od té doby se mnou nemluvil a k sobě si vzal dvojčata Či a Čo.  Ale i ostatní byli odtažití. Asi nejvíc si se mnou hovořil Dužina. Byl to takový snílek, ale měl svou hlavu. Ptal se mě na různé věci a vypadalo to, že si to všechno zapamatovává. Potom se k nám přidal Kudrlinka. Skoro nás nepustil ke slovu, byl to takový ten typ, co má růžové brýle.

„Musíme už jít spát!“ zvolal Drobek a přísně se na mně podíval a ulehly na kožešiny.

„Wendy, znáš nějakou pohádku?“ zeptal se myslím Hrouda.

„Znám.“ Pamatuju si, jak mi máma vždycky před spaním vyprávěla pohádky.

„A řekneš nám nějakou?“ ozval se Drobek.

„Jestli chcete.“ A na to mi bylo kývání všech.

„Dobře. Bylo jednou… “ a tak povídala pohádku Kráska a Zvíře. Po skončení jsem také chtěla také spát, ale kde? Ruka se mi teprve hojí. Nakonec to za mě vyřešil Kudrlinka, který mi udělal místo. Vděčně jsem si lehla a nechala se ovládnout spaním.

Pohled Petra Pana:

Nemohu tomu uvěřit, jak se sem dostala a proč je podobná té, kterou miluju. Je jí strašně podobná. A má svou hlavu. Letěl jsem ze země - nezemě  a hledal dům, kde jsem ji viděl naposled. Dolétl u okna a viděl starou paní v křesle. Bydlí tu někdo jiný! Létal jsem a nakukoval do oken, ale nic.

Letěl zpět a pořád přemýšlel o ní. Mění se v labuť. Je to podivné až podezřelé. Přiletěl a hned svítilo sluníčko. Potřebuju nějak rozptýlit. Ale jak? Na moři nebylo ani živáčka. Zkusím se podívat, co děla kapitán Hook. Jak jsem čekal. Zrovna vylézal ze své komnaty. Sedl si na oblak a čekal na nějakou jeho kulišárnu. Smith mu podal dalekohled a po chvíli se zastavil na mně. Jen pojď. Dělová koule protrhla mrak, na kterém jsem byl. To je má chvíle.

„Kapitáne Hooku!“ zvolal jsem a letěl k němu.

„Honem, namiřte. Trefte, vy chásko líná!“ rozdával rozkazy.

„Cha – Chá. Že mně netrefíš!“  A tak začalo na novo rozbíjení jeho lodi. Všimnul jsem si nového člena.  Když jsem usoudil, že jsem si z jeho lodí vyhrál dost a tak jsem mu zamával a odletěl. Křičel za mnou ještě něco, ale já byl dávno pryč.

Doletěl jsem k nám domů a dostal se dovnitř. Všichni už leželi a mezi nimi i ona!  Přišel jsem blíž a bodl mě osten v srdci. Kudrlinka měl ruku kolem jejího pasu a já si přál mu tu ruku utrhnout. Ne, přece nebudu žárlit na něho. Co se to se mnou děje!? Lehl jsem si na svoji postel a provrtával pohledem ji. Vydržel bych se dívat dlouho na ni, ale spánek mě přemoh a já si nechal zdát o mé Magie.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Petr Pan a Wendy - 2. kapitola: