Parkour Jane - kapitola 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Mladá Jane Westricková je zvláštní dívka. Miluje to, co dělá, a chystá se do Itálie, kde zaujme velice nebezpečného člověka. Navíc, Jane se nikdy nevzdává, ale ten, kdo ji chce, také ne..

01.09.2013 (18:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1396×

Běžela jsem po chodníku. Pohled na hodinky mě jen popoháněl. Měla jsem už deset minut zpoždění. Dnes to byl výjimečný den. Na měsíc jsem se svým bratrem a jeho přítelkyní odjížděla na dovolenou. Doběhla jsem před náš rodinný domek. Moje matka a otec byli právníci, proto jim vůbec nevadilo, že odjíždím, spíš byli velice rádi, když se mě na pár dní zbaví. Letěli jsme do Italie. Město se jmenovalo Řím. Můj bratr James stál na chodníku a přecházel sem tam.

„No konečně, Jane!“ zakřičel a šel pro svou přítelkyni. Nasedla jsem na zadní sedadlo a podupávala si nohou. Hannah, Jamesova přítelkyně, byla ještě ospalá. Ona rozhodně nebyla ranní ptáče.

„Co včerejší soutěž? Porkar, nebo jak se to jmenuje?“ zeptala se Hannah, aby řeč nestála.

„Parkour!“ odsekla jsem zlostně. A naštvaně se otočila, tak abych na ni neviděla.

„Jak to tedy dopadlo, zlato?“ řekl bráška. Usmála jsem se.

„Vítězství. Pohár jsem nechala Lily. Víš, tvořily jsme duo,“ zašeptala jsem nadšeně. Včera to bylo těsné, ale tím, že jsme střihly fontánu, tak jsme vyhrály. Včera jsem dělala mnoho triků na zábradlí. Jednou jsem ho prolezla, jednou přeskočila, pak zase sklouzla. Byla jsem jedním z mnoha lidí, kteří se věnovali parkouru. Milovalo jsem to. Nejlepší bylo skákat ze střechy na střechu. Nestěžovala jsem si. Dojeli jsme na letiště. Odbavili nás a my mohli nastoupit. Já seděla u uličky a ty dvě hrdličky nevnímala. Byl to můj první let. Byla jsem natěšená jako malé dítko.

Užívala jsem si to, dostala jsem od letušky pár osvěžujících kapesníčků a žvýkačku. Požádala jsem o sklenici s pomerančovým džusem. Pohodlně jsem se uvelebila a zapnula si pás. Pilot letadla začal svůj dlouhý monolog. Vzlétli jsme a já si mohla rozepnout pás. Vzala jsem si sluchátka a poslouchala písničky. Za dvě a půl hodiny jsme dorazili na letiště a pokračovali taxíkem.

V letištní hale byla spousta lidí. Omylem jsem vrazila do nějakého pána. Vyrazila jsem mu z ruky věci a opatrně mu je pomáhala sbírat. Podala jsem mu je a ani se mu radši nepodívala do oči. Tiše jsem se omluvila a spěchala za svým bratrem, který už stopoval taxík. Sedla jsem si vedle řidiče a nahlásila mu adresu. Dojeli jsme před náš hotel a já se s nadšením dívala všude možně. Hotel, ve kterém jsme bydleli, se jmenoval St. George Roma. Uvítala nás milá recepční, která nám dala klíčky od pokojů a brožurku s turistickými atrakcemi.

Vyjeli jsme výtahem do posledního patra. Já se podle štítku na klíčích vydala najít svůj pokoj. Otevřela jsem pomalu dveře a dívala se na tu nádheru. Měla jsem svůj vlastní pokoj s televizí, koženou sedačkou, vlastní koupelnou a obrovskou manželskou postel. Skočila jsem do postele a užívala si to. Měkká matrace. Povlečení, které vonělo po levanduli. Byla jsem nadšená. Tohle musejí být ty nejlepší prázdniny! Vzala jsem si brožurku a dívala se, co bych tu mohla navštívit. Dnes jsem si chtěla vybalit a užít si zdejší pobyt. Na zítra jsem si naplánovala výlet po městě, kde jsem si chtěla vybrat, co za místa navštívím.

Pomalu se blížil večer a já už měla všechno ve svém pokoji prozkoumané. Rozhodla jsem si užít si pořádnou sprchu. Vlezla jsem si pod tekoucí vodu a nechala na sebe dopadat kapky vody. Omyla jsem si vlasy a oblékla si dlouhé tričko na spaní. Ozval se zvonek. Myslela jsem si, že je to brácha, tak jsem si ani nebrala župan. Otevřela jsem dveře, před kterými stál cizí muž. Byl vysoký a samý sval, byl celý v černém, jako kdyby šel na pohřeb. Překvapeně si mě prohlížel, stejně jako já jeho.

„Můžu vám pomoc?“ zeptala jsem se anglicky. Povzdechl si. Vytáhl odněkud kytici růží a podal mi je.

„Přinesl jsem vám květiny, madam. Umíte italsky?“ zeptal se mě.

„Trochu ano, ale od koho jsou?“ zeptala jsem se a vzala si květiny.

„Je tam věnovaní,“ řekl tiše, uklonil se a zmizel jako pára nad hrncem. Zalezla jsem do pokoje a podívala se na lísteček.

Pro drzou holku. MB

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction