Pán Prstenu - Záchrana Lorda Sároše 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Šodó prosí o pomoc Pepina a Snílka... Po delší době jedna krátká kapitolka.

01.08.2014 (20:00) • Sateenkaari • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 749×

Celý týden se v Okresu nemluvilo o ničem jiném než o zmizení Bulvy Stydlíka přímo před očima všem přítomným na jeho oslavě narozenin. Po večerech v hospodách u piva se potom většina hobitů hádala o tom, jak to ten starý Bulva dokázal. Někdo to sváděl na pouťové triky čaroděje Vandala, protože Bulva a Vandal byli dobrými přáteli a byli ten den viděni spolu, jiní nařkli Bulvu z používání temné magie, kterou se naučil při své výpravě do Nového Boru. O prstenu ale nepadlo jediné slovo. Naštěstí jej Bulva uchránil pozornosti ostatních.

Šodó byl seznámen s plánem. Nelíbilo se mu sice, že ponese tak důležitou věc a bude v ohrožení života, ale nakonec s tím souhlasil, protože by rád viděl elfy na vlastní oči a také už dlouho chtěl jít na dobrodružnou výpravu. Vandal mu slíbil, že nepůjde sám. Poprosil Snědhneda Ochmelku, jestli by nešel se Šodem, a ten nadšeně souhlasil, protože celý život touží po tom vidět elfy a jestli je může vidět a být ještě po boku svého nejlepšího přítele, tak půjde rád.

„Šodó, do plánu musíme zapojit ještě někoho. Je potřeba, aby někdo zůstal ve vašem domě a předstíral, že jste doma. Mělo by stačit, aby přes den byla otevřená okna a večer zapálený oheň v krbu, to by mělo odlákat pozornost. Kdo by to podle vás mohl dělat?“ zeptal se Snědhned ráno u snídaně, kterou připravil pro sebe i Šoda.

„Máš pravdu, Sněde. Také jsem nad tím přemýšlel. Možná bysme mohli poprosit Pepina nebo Snílka, co ty na to?“

„Myslím, že by souhlasili,“ řekl Snědhned s plnou pusou chleba.

„Odpoledne se jich zeptám. Nejspíš jim budu muset vysvětlit, kam jdu a proč. Znáš je dobře, víš, jak jsou zvědaví.“

„Aby nakonec nechtěli jít s námi,“ zahuhlal Snědhned a už nevěnoval pozornost Šodóvi, věnoval pozornost nakládanému květáku.

Po snídani se šel Šodó projít a rozloučit se s krajinou, kterou možná už nikdy neuvidí. Bál se, že na to před odchodem nebude mít čas kvůli tomu všemu balení a plánování. Loučení mu zabralo celé dopoledne a dokonce zmeškal i oběd, za což byl Snědhnedem pokárán, protože připravil oběd pro sebe i pro Šoda. Snědl jej studený, poděkoval za něj a vydal se za Pyromanem Vzalem a Snilsenem Bramborákem.

Našel je oba dva najednou. Pokuřovali spolu dýmku před domem Pyromana, jedli nakládané okurky a vyprávěli si, co se jim stalo předešlý den.

„Pepine, Snílku, to jsem rád, že jste tu oba dva. Chci s vámi mluvit,“ zavolal na ně Šodó a přidal do kroku.

„Tak pojď k nám, vezmi si dýmku a pokuř s námi. Říct nám to můžeš až potom, teď si odpočiň po cestě,“ řekl mu Snílek, když Šodó došel až k nim.

„Snílku, cesta mi zabrala pět minut, nepotřebuju odpočívat, potřebuju s vámi mluvit.“

„Stejně si k tomu sedni a zakuř si,“ zívnul Pepin a podával mu dýmku. Šodó ji přijal a sednul si k nim. Chvilku v tichosti kouřili dýmku, ale potom se už Šodó pustil do vypravování, které zakončil prosbou o pomoc.

„Takže chceš, abysme se nastěhovali do tvýho domu a předstírali, že jsi doma, zatímco budeš na cestě do Pěšinky? Na jak dlouho?“ zeptal se Snílek.

„Na pár dní po mém odchodu. Snědhned jde se mnou, jinak bych poprosil jeho,“ odpověděl Šodó.

„Já bych to viděl tak na tři dny po tvém odchodu, to budeme mít ještě šanci vás dohnat.“

„Dohnat? Snad se k nám nechcete přidat? Snílku, Pepine, je to nebezpečné!“

„Nebezpečí? Směju se nebezpečí do tváře!“ zvolal Pepin, stoupnul si a hrdě se vypjal.

„Pepine, jsi na smrt vystrašený, když ti na hlavu spadne žalud,“ zasmál se Snílek. Potáhl ze své dýmky a také si stoupnul. „Spolehni se na nás, Šodó. Tři dny budeme předstírat, že jsi doma a potom se vydáme za vámi. Jestli je to tak nebezpečné, jak říkáš, bude lepší, když nás půjde víc. Vydejte se přes Skalku, kde na nás počkejte, a potom půjdeme společně do Pěšinky.“

Šodó se usmál a kývnul hlavou.

Autor: Sateenkaari, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction