Our life: Fairy tail - 5. Excursion • OurStories.cz ~ naše povídky

Třída konečně vyráží na slibovaný lyžařský výlet. Omlouvám se za velké spoždění, ale znáte taky zákazy na počítač? :/ Věnováno věrné čtenářce NicodeJashin :))

22.06.2012 (16:00) • LadyShady • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 833×

POHLED KIIROI:

Uběhl další den plný ledu, pocitu trapnosti při Grayově svlékání a hlavně zabalování věcí na školní výlet, který byl dnes ráno.

„Takže přeci jen jedete, slečno Takanashi?“ zamumlal učitel a převzal ode mne bezinfekčnost. „Doufám, že tentokráte nebude tolik úrazů…“

„Když mě spolužáci nebudou obtěžovat, nebudou úrazy,“ odvětila jsem klidně a nandala si rukavice. Začalo sněžit. Gray vzhlédl a usmál se. Jistě, protože sníh znamená led a zimu. Natsu je proti zimě také imunní, přeci jen je zahříván ohněm. Seděl už s Koi. Tady spíše polo ležel. Nedalo se říct, že by seděl, protože se mu udělalo neskutečně zle, než vůbec autobus nastartoval. On si totiž už předem představil tu jízdu. Gray předal učiteli bezinfekčnost a nasoupili jsme také. Sedli jsme si za Natsua s Koi, pro případ, že by se Natsuovi udělalo špatně tak, že by vyšlo ven všechno, co stihl od probuzení spořádat.

„Nechápu, proč se ti dva neustále baví s tou podivínkou Kiiroi,“ zaslechla jsem za sebou hlas svého spolužáka. „Možná to bude proto, že jsou také podivíni.“ Ve mně vzedmula vlna vzteku a otočila jsem se. Upřeně jsem se podívala spolužákovi do očí a řekla: „Zopakuj to, ty buřte.“ On se na mě podíval a ani trochu se nezalekl.

„Jsi podivínka, Takanashi Kiiroi. A tvé výsledky jsou také poněkud nulové. Jsi prostě nula, Kiiroi,“ prohlásil a škodolibě se usmál. To mojí vlnu vzteku proměnilo přímo v uragán vzteku. Silně jsem ho udeřila do obličeje a z nosu mu vytryskla krev. „Od teďka pro tebe budu Tanashi-sama,“ zasmála jsem se a otočila se zpátky. Gray mě jen užasle sledoval.

„Ano, Tanashi-sama,“ pípl kluk a všichni ostatní poblíž souhlasně přikyvovali. Celou cestu už jsem nezaslechla ani slovo na můj účet.

„Jak to vlastně děláš, že máš takovou sílu? U nás v Magnolii má takovou sílu jen Erza. Ale ty jsi přeci odtud, takže kdes tu sílu vlastně vzala?“ zajímal se Gray.

„Nevím, prostě už jsem taková od malinka, co si pamatuju.“ Pokrčila jsem rameny a zadívala se z okna. I já trpím mírnou kinetózou a po půl hodině mi začalo být docela špatně. Proto jsem si nasadila sluchátka, pustila si Idoling! a totálně ignorovala svoje okolí.

Nevím, jak dlouhá doba uběhla, ale někdo se mnou mírně zatřásl. Prudce jsem si vyrvala z uší sluchátka. „Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.

„Jsme tu.“ Otočila se na mě Koi. Vystoupili jsme z autobusu a ovanul nás čerstvý vzduch. Sběhu jsme měli pod kolena a Gray byl hodně šťastný.

„Takže… pokoje máme po dvou, rozdělte se, jak chcete. Máme k dispozici druhé a třetí patro. Třetí pro dívky, druhé pro chlapce. Večerka je v deset, od desíti nikdo nebude courat po chodbách. Od šesté hodiny jsou návštěvy do pokojů zakázány – to znamená po večeři! Dnes už se večeřet nebude, sprchu a toalety máte na pokojích, takže už bych vás dnes opravdu nerad viděl. Je totiž…“ Učitel se zběžně podíval na hodinky. „…Tři čtvrtě na osm.“ Zvedl svou tašku a odešel do hotelu. Já s Koi jsme si našli místo na konci chodby. Tašku jsem zastrčila pod postel, vyndala jsem si jen hygienické potřeby a šla do koupelny. Po hygieně jsem chtěla čekat na Koi, abychom probraly nějaké věci, ale po dvaceti minutách jejího sprchování mě to přestalo bavit a šla jsem si lehnout. Dlouho jsem se dívala do stropu, až jsem nakonec usnula.

Autor: LadyShady, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction